Vyhledávání

„Narodil jsem se v zimě, a tak jsem se stal dítětem zimy. Skutečné štěstí jsem pociťoval jen za krátkých dní, dlouhých nocí a za drkotání zubů. Zimu miluji. Každý rok po ní dychtím, těším se na ni… její krása a samota mě bodá do srdce a přináší s sebou vzpomínky na všechny předešlé zimy.“

„Život je jen velká hra,
ve které neexistuje výhra. Každý z nás jde přes překážky, láme nohy láme kosti, stejně dojde v nevědomosti, protože smysl žití a lidského bytí, není znám a znát nebude. Krásy a hnusy světa kolem nás, trápí nás a škádlí denně,
dokud se do hrobky nezahrabeme.“

„Nuže: ty se musíš starat o to, jak by ses připodobnil ostatním lidem, zrovna jako i nit se nechce od ostatních nití ničím výjimečným odlišit. Ale já chci být oním proužkem purpuru, nevelkým, ale zářivým, který ostatním dodává lesku a krásy. Proč mi tedy říkáš: "Připodobni se většině?" A jak bych pak ještě dále mohl být tím purpurem?“

„Proč ulpívat na životě
kráse a vášni
tak vzdáleném?
Půvabné jsou pivoňky,
leč přijdou o své květy a uvadnou.
Když snažím se, hory na mne shlíží.
Když odpočívám, vzhlížím já na ně.
Může to vypadat stejně, ale tak to není,
neboť snažení nepředčí zahálení.
I když zrovna kvetou,
smutek visí
nad květy.
Myslí snad na to,
že také jednou opadají?“

„Na prvním místě není autor a stav jeho duše, pro který hledá vyjádření, ale jazyk, kterým jej chce vyjádřit. Jazyk, ta vlast a pokladnice krásy a smyslu, začíná sám myslet a mluvit za člověka a celý se proměňuje v hudbu, nikoliv vnějším, slyšitelným zvukem, ale dravostí a majestátností svého vnitřního pohybu.“

„Nikdo nejsme dokonalý, ale hlavní je kým jsme… jaký jsme uvnitř a jestli máme v srdci lásku ❤️ to jak vypadáme není všechno co dělá člověka krásným, protože pravá krása ve skutečnosti spočívá v tom jak se chováme a věř mi vzhledově je krásný každý, ale otázkou je, kdo je krásný skutečně a nebo jenom klame vzhledem, či se jen přetvařuje.“

„Abychom pochopili krásu své dokonalosti, často se na ty bolestné vzpomínky z minulosti musíme ohlédnout v duchu lásky a odpuštění, znovu být jejich svědky a zbavit se emocionálního jedu, který v sobě dosud nosíme. Tím způsobem dokážeme znovu získat vlastní sílu a začít vidět sami sebe jako dokonalé bytosti“

„Svět je natolik přitahován krásou, že jsem se začala zajímat o věci, jež obvykle považujeme za groteskní či ošklivé, které mi však připadají mnohem zajímavější a krásnější. Také ráda vytvářím obrazy, jež zdálky vypadají jaksi lákavě, barevně, svůdně a přitažlivě, a teprve poté si uvědomíte, že to, na co se díváte, je pravý opak. Zabývat se typickou představou krásna mi připadá nudné, protože to je ten nejočividnější způsob, jak se dívat na svět. Je mnohem větší výzva podívat se na tu odvrácenou stranu. Myslím, že krása je něco víc než jen to, co tradičně považujeme za krásné. Věci, jež nevnímáme jako příjemné na pohled nebo k zamyšlení, mohou být zrovna tak zajímavé. Domnívám se, že věci, které vytvářím, jsou krásné svým vlastním způsobem, jde tu pouze o jiné vnímání.“

„Dětská nevinnost je pro mě zdrojem i vzorem kreativity a cítím, že odtud pochází všechny zdroje tvůrčí činnosti. To není intelektuální typ inteligence, ale inteligence, která je plná divů, magie a dobrodružství. V této inteligenci je láska, tam je důvěra, tam je radost a tam je krása. Je to ten druh inteligence, která vyléčí svět!“

„Stát je hranice, kde žije daný národ, nevidím důvod k nacionalismu, každý stát má svou krásu a své mouchy, ale všichni jsme stejní druh savce, jen jsme každý jiný druh a tomu se říká národ, a každý národ má svou domovinu, a mezi národy by měla panovat spolupráce směrem k modernizaci a světové prosperitě“

„Hudba není iluze, je to zjevení. A její vítězná síla spočívá v tom, že zjevuje krásu, která nám není přístupná v žádné jiné sféře, a jež nás smiřuje se životem. Radost z hudby není v žádném případě fyziologický jev, i když se pochopitelně nervy jako tělesné orgány na vnímání hudebních dojmů podílejí. (Čajkovskij Naděždě von Meck 5. 12. 1877).“

„Všechno se věčně opakuje, den a noc, léto a zima, svět je prázdný a beze smyslu. Vše se točí v kruhu. Co vznikne, musí zas zaniknout, co se zrodí, musí zemřít. Všechno se navzájem vyrovná, dobro i zlo, hloupost a moudrost, krása a ošklivost. Všechno je prázdné. Nic není skutečné. Nic není důležité.

- Morla“

„Jsou podivné nutnosti pro vnímání krásy. Malíři znají nutnost nevtíravého pozadí obrazu, hudebníci znají akustiku, i umělci slova znají pozadí, které je neustále přítomno a o kterém nepíší. Hledáte-li ticho, nenajdete ho hluboko pod zemí, kde ani kapka vody nekápne a ani zrníčko hlíny nespadne. Takové ticho je mrtvé.“

„Myslím, že by se hned záhy vésti měla mládež k tomu, aby byla pozorna a učila se povážiti, ano i milovati to, co příroda krásného a velebného tak rozmanitě, příjemně a velkotvárně podává, a to ne pro pouhé obveselení obraznosti a smyslnosti, nýbrž přede vším pro vzdělání citů krásy a tím vzbuzení a sílení všeho, co pravdivého, mravně dobrého a nábožného jest.“

„Člověk je ovládán potřebou vidět život krásnější, než jaký je ve skutečnosti. Lidské touhy stavějí umělé světy z iluzí a člověk jim pro jejich krásu snadno uvěří jen proto, že mu poskytují chvilkovou emocionální úlevu od břemene životních strastí. Pojmout pravdivou část života je umění. To však v první řadě znamená poznat sám sebe.“

„Krásou nám není toliko fysická ušlechtilost, jako spíše vnitřní napětí, citový vztah, jasný záměr. Snažíme-li se o pokubistický výraz, břitký, nerozpačitý a nesentimentální, chceme vyjádřit dynamiku doby, její rytmus a směr. Proti ilusivní přetvářce stavíme osvobozené prostředky konstruktivní a kompoziční. Proti pseudoimpresivní rozbředlosti, definitivnost tvaru a plný barevný důraz.“

„Andula Sedláčková se vůbec netajila tím, že divadlo založila především kvůli své dceři Marcelce (a pro ni). Ty dvě se až nezdravě milovaly, jedna bez druhé nemohla žít. Však taky brzo po matčině smrti odešla i dcera… Mamince se však vychovat ze své Marcelky herečku své úrovně nepodařilo. Kromě citlivé povahy po ní nezdědila skoro nic. Ani krásu, ani talent, ani šarm…“

„Víte, i to nejkrásnější tělo jednou zchřadne a i ten nejkrásnější obličej, jednou zestárne. Vybírat si partnera podle toho, jak momentálně dokonale působí jeho dojem je otázkou povrchnosti, ale rozhodně ne lásky. K tomu člověk asi musí dozrát sám, nicméně vám přeji, aby jste byli šťastní i uvnitř, nejen zvenčí. Já na to přišla, měla jsem sama dřív partnery, jako z časopisu.. krása je a byla vždy dost pomíjivá.“

„Obávám se, že Evropa jde pořád na západ, až skončí v Severní Koreji. Preference menšin před většinou je dneska tak silná, že většina je dneska utlačovanou skupinou lidí, které menšina nutí nesmysly o pohlavích, manželstvích, apod.“