Vyhledávání

„Změna tradičního způsobu života nutně vede ke změně ustáleného vnímání světa, které se zrcadlí nejen v tématech a motivech, ale i v poetice – v charakteru imaginace, struktuře žánrů a melodice rytmů. Dovršený a, ustátý‘ celek se tříští na fragmenty a úlomky.“

„Ještě se mi nikdy nenaskytl pohled na strom, který si vytrhá své kořeny a zahyne, tak si prosím važ svého života. Jsou i jiné cesty, které lze zvolit. Tak jako strom každý rok pustí své listy k zemi, tak poté dá svou sílu do nových čerstvých plodů.“

„Jdi příkladem. Bav se, usmívej se, věř srdci. Užij si tento život, jak nejlépe umíš. Bohatství je součástí tebe tak, jako láska, radost, zdraví, vitalita. Zvládneš cokoliv, kdykoliv. To si pamatuj!
Jsi tvůrce a volba je v každé vteřině na tobě!“

„Z příliš mnoha informací s množstvím obsahu a dostávám existenciální strach. Stále se zastavuji na křižovatkách, kde je třeba učinit životní rozhodnutí a kde toho buď vím příliš mnoho, nebo málo. Život podrobený zkoumání není žádná procházka růžovým sadem.“

„Je třeba znovu oživit zkušenost církve jako přítelkyně, která se zajímá o otázky, jež před nás staví současný život (a to jak otázkami aktuálními, naléhavými a dramatickými, tak i těmi vizionářskými, které ukazují na nové budoucí možnosti), a je ochotna rozvíjet bohatší dialog a růst vzájemného porozumění.“

„Při porodních bolestech, stejně jako při každé jiné bolesti, se projevuje celkový přístup člověka k životu. Můžeme jít dokonce dále a tvrdit, že pociťování bolesti během porodu je hluboce ovlivněno hodnotami společnosti, v níž žena vyrostla.“

„Jakmile začneš za cestou poznání sebe sama a otevřeš se. Jakmile pochopíš, že existuje něco většího, co nás přesahuje. Jakmile si uvědomíš, že přesto i ty jsi nepostradatelným dílkem skládačky. Je prakticky nemožné vrátit se do toho, abys žil “normální” život, jako ostatní.“

„Fyzický život je projevem jak chtěného, tak nechtěného. Vše existující zahrnuje pozitivní i negativní polaritu. Nic není jen dobré ani jen špatné. To znamená, že v každé pozitivní věci je přítomno něco negativního. Stejně tak je však v každém negativu i pozitivum. Navzájem si neodporují.“

„Mnozí z nás se od Země odpojují, naše citlivost vůči matce přírodě se snižuje. Přesunem do našich těl se uzemňujeme, rozvíjíme vyšší vědomí a vděčnost za život. Sebeláska člověka uzemňuje, protože se zbavíte sociální úzkosti a vidíte – jste dost dobří.“

„Příroda je krutá krásná a pestrá a má svou moudrost a rytmus koloběch a propojenost. Je divoká nebezpečná tajuplná. Ale díky lidem co si jí neváží skurvená zdecimovaná a zanedbaná zasraná od lidského odpadu. Ale přesto jsou krásná místa kterých si člověk váží a neskurvil je která jsou divem pro oko. A potěchou pro duši i mysl. A proto by se každej člověk měl snažit o to aby bylo všude hodně zeleně stromů rostlin které dělají vzduch a taky o to aby byla pestrá a žilo se pěkně i živočichům. Pak bude i klid v mysli a zdravé plíce co dýchají zdravý vzduch. A né náký zasraný sklurvený a smog.Čisté nebe a klid v mysli. Přírodní krásy a spoustu živočichů kteří nás těší svojí přítomností a kteří patří na naší planetu stejně tak jako mi lidi. Zvířata živočichové hmyz oni každý z nich má svoje poslání jak pomáhat planetě zemi. Tak abychom na ní mohli žít. Bez živočichů a hmyzu a spoustu dalšího by tu nebyl život. Nechovejte se jako sobečtí sebestřední sráci a myslete na ty živočichy oni žijou a chcou žít stejně tak jako vi i já. A chovejte se a zajímejte se o to jak funguje příroda koloběh živočichů jejich životy a koloběch rostlin a jak to všechno do sebe zapadá.
A né jenom slepě být a chtít ale i znát a vážit si přírody toho chápat to že je to živé že to má svůj úděl. Ne jenom bejt zasranej člověk sobeckej sebestřednej a plácat se vším věcma jídlem. Ale skutečně si toho věcí vážit a nemít věci co ubližujou přírodě. Příroda je ve všech zabíjíš přírodu ubližuješ přírodě zabíjíš sám sebe. Vesmír osud příroda a lidi všechno je součástí všeho jak to špatný tak to dobrý. Život chce život né záhubu. Život je krása i starost. Jak moc máš rád sebe měj dávej tuhle energií přírodě. Všímej si všech těch krás těch živočichů těch rostlin stromů barev vůní povrchů mareriálu jak je na nich život. Pak pochopíš tu sílu života. Měj se rád i přírodu zastav se vnímej jí smyslama. Buť v klidu čas takto strávený není marný. A příroda ocení že si ji taky věnoval čas když je tvojí a všech lidí součástí.“

„Zapomněl jsem, kým chci být. Kým chci být bez ohledu na smysl života, bez ohledu na jeho nevstřícnost, bez ohledu na jeho marnivost a nicotnost. Je jedna jediná věc a ta je ze všeho nejdůležitější. Pokud ji v sobě pohřbíš, pohřbíš tím i všechno dobré v sobě. Přitom je to část tak křehká, že je velmi snadné ji zničit. V životě často stojíme na hraně a je snadné spadnout na špatnou stranu. Je to tvá jediná naděje, na ní všechno stojí, o ni se vše opírá a máš-li ji, pak nepotřebuješ nic jiného a můžeš klidně odejít s vědomím, že jsi jako člověk dosáhl té nejvyšší hodnoty.“

„Železným pravidlem našich dnů je požadovat od života cíl a účel. Z nás všech se činí součástky složitého soukolí pokroku, který nás může přivést jedině do studenějších a bezútěšnějších končin, než v jakých jsme se narodili. Trvá se na tom, aby každý něco přidal - třeba špetičku, ale vydřenou neúnavným úsilím - k nahromaděné kupě užitečnosti, jež bude užitečná jen k tomu, aby naše potomstvo zavalila ještě tíživějšími myšlenkami a nezřízenější lopotou než nás. Žádný život dnes neplyne jako nespoutaná řeka, i nejnepatrnější potůček má své mlýnské kolo. Z příliš usilovného odhodlání jít naprosto správně jdeme naprosto špatně.“

„Prvotní a Absolutní univerzální odezvu umožňuje KREV, díky níž jsme schopni fungovat, cítit, mít emoce, myslet, rozlišovat, provádět volby, jednat a nakonec rozpoznat sami sebe. Takže ten, kdo má pod kontrolou naši STRAVU, má pod kontrolou i celou naši bytost a způsob života, protože potrava, kterou jíme, se stává naší krví. Umělá potrava vytváří umělé myšlení a umělé myšlení vytváří umělého boha. Bohem dnešní doby, který ovládá naši potravu/krev a způsob „života“, se staly peníze a strach, že je nebudeme mít. Sebe potlačování se stalo systémem.“

„Víte, ne vždy všechno musí být vidět, aby to byla pravda. Občas trpí více ti, o kterých nemáte, ani tušení. Trpí potichu. Prožívají bolest o které nikdo nemá zdání. Stejně, ne vždy musí být vidět to, čím si člověk prošel. Když někdo nemá nohu nebo jinou část, automaticky jej litujeme, ačkoliv daný člověk může být naprosto v pohodě. Žít a užívat život. Na druhé straně máte většinu lidí v životě, u kterých nemáte ani tušení, čím si člověk prošel, s čím musel bojovat nebo bojuje. Nevždy všechno musí být vidět“

„Narození a umírání, život a smrt, úspěch a neúspěch, chudoba a bohatství, důstojnost a nedůstojnost, chvála a hana, hlad a žízeň, horko a zima se střídají v běhu událostí, jako to odpovídá cestám osudu. Nestojí proto za to, nechat si tím vším rušit vnitřní souzvuk.“

„Každé mládě a mládě člověka především, je ještě nezkažené, je dobré, to až teprve život ho později nutí ohýbat hřbet a křiví mu páteř. Mládě má místo očí studánky a těmi vám bezprostředně děkuje - ne slovy díků, ale prožitkem radosti.“

„Dítě má bezmeznou důvěru v člověka. Bez zábran se spřátelí s dětmi, s nimiž se vidí poprvé, jde bez obav s cizí osobou. Jak by vypadal život na tomto světě, kdyby dospívajícímu lidskému tvoru nic nebralo přesvědčení, že všichni lidé jsou bratry a sestrami?“

„Odešel jeden z posledních příslušníků generace nezasažené moderními komerčními tlaky, které k naší době už patří zcela automaticky. Člověk nekompromisně opravdových uměleckých názorů a stejně opravdových a pevných lidských postojů, týkajících se práce i rodinného života.“

„Zrovna nedávno mi jeden kamarád říkal: Jožko, tys býval vždycky chcípáček - tu tě bolelo, tu tě píchalo. Ale co padl komunismus, lítáš tu sem, tu tam. A tak to je. V listopadu 1989 jsem začal nový život. Do té doby jako by bylo vše nanečisto.“