Vyhledávání

„O jídlu
Ty potraviny co jsou dobré pro mozek a celé tělo a i životní prostředí. Mají smysl protože když sníš něco co žilo dobře a rostlo svobodně instinktivně tě to potěší. Než to co páchá pouze bolest. Ten kdo jí kvalitní potraviny ten sám je kvalita. Je umění používat pouze sezoní potraviny a vůbec nepoužívat žádné jiné. Regionální potraviny jsou taky dobré. Tuzemské ok. Všichni jsme to co jíme, podle toho co jíme a v jaké míře to jíme. Jídlo ovláda psychiku a i náladu i hormony myšlenky tělo. To je zase trochu teorie 🤏 .V šechno je to propojeno i to co jíš mělo nákej život nákej životní příběch jak se ti to dostalo na talíř. Jak to žilo rostlo a pak zemřelo pro spracování a konzumaci výživu organizmu těla.A to tělo to spracovává a funguje z toho. Hádej jakej vliv v populaci spůsobí méně hodnotná strava a nebo i nadměrná konzumace některých složek co škodí ??????????????????????????????????
Ale nemůže za to jen jídlo ale hlavně je to zase o tom (Přístupu)ovladat se chtít mít potřebu žít zdravě a i dobře a i spravně žít.Akorád to myšlení je přikryplený u těch co pak kňučí a chcipou je to smutné. Bez prášků všeho druhu by lidi chcipali bolestí na mnoho příčin tělních ve vnitř v těle. A co ta psychika to duševní zdraví a pohoda klid v srdci být dobrej člověk. Nic to je smutné jak ani duševně ani psychicky lidi nesou dobrý ani zdravý. Chce se mě z toho blejt.🤢🤮“

„Jestliže vážnější nemoci těla dovedou překazit příjemnost života, tím spíše ji musí překazit nemoci duše, k nimž patří touha po bohatství, slávě, panování, po rozkoších těla, návaly sklíčenosti, omrzelosti a zármutku, které hlodají v duši a moří ji starostmi.“

„To, čím se lidé liší od němé tváře, praví Menicus, jest velmi nepatrné; nízký dav to ztrácí velmi brzo; vyšší lidé to pečlivě střeží. Kdož ví, k jakým výsledkům by dospěl náš život, kdybychom dosáhli čistoty?“

„Etické hodnocení církve ohledně rozvodu a potratu je jasné a dobře známé: jedná se o vážná pochybení, která porušují lidskou důstojnost, vyvolávají hlubokou nespravedlnost v lidských a sociálních vztazích a urážejí samotného Boha, který je garantem manželského svazku a autorem života.“

„Holocaust náleží k takovému druhu zkušenosti, u níž je jedinec nakonec odsouzen k mlčení. I ta nejlepší možná odpověď se zdá být triviální. Pro mě není holocaust jen součástí historie, ale také součástí života mnoha lidí, stejně jako mého vlastního. A nakonec i metaforou pro to minulé století.“

„Představit si, že jste mrtví, ve složitých chvílích pomáhá. Je to nejlepší měřítko našich skutků. Můžeme být mrtví už zítra, ale rozhodující nebude poslední den života. Rozhodne součet všech dnů před tím. Součet, který si pro samou efektivní každodennost obvykle nedokážeme uvědomit.“

„Na počátku byla hudba. Hudba je podstatou světa. Svět roste rytmicky a dynamicky. Růst se zpomaluje, aby tím pak více nabral na rychlosti. Takový je zákon každého organického života na zemi, i člověka a lidstva. Nápory vůle. Růst světa - to je kultura. Kultura - to je hudební rytmus.“

„Náš život musí být písní, básní, koncertem! A závěr skladby, závěr koncertu je vždycky to nejkrásnější! Tudíž i náš životní závěr musí být vyvrcholením naší životní písně! Tak si ho nekaz nějakým filozofováním - to už máme za sebou a necháme to moudřejším hlavám.“

„Pojď a viz vítězství kříže. Kristovy rány jsou tvé lékařství, Jeho muka tvé spočinutí, Jeho zápasy tvá vítězství, Jeho sténání tvé zpívání, Jeho bolesti tvé ulehčení, Jeho pohanění tvá sláv, Jeho smrt tvůj život, Jeho trápení tvé spasení.“

„Adolf Hitler byl vegetarián, nekuřák, abstinent a ani s jeho sexuálním životem nebylo všechno v pořádku. Churchill vykouřil denně osm těžkých doutníků, vypil lahev whisky a tři lahve šampaňského a vyhrál druhou světovou válku. Abstinent Hitler ji prohrál.“

„Rodiče ji naučili dvě věci. Vtloukli jí je do hlavy. Tou první bylo přežití: nejen základy, nýbrž i detaily, přesné postupy pro každou situaci, v níž by se mohla ocitnout. Tou druhou byl život: jeho důležitost, jeho vzácnost, povinnost přežít a nedovolit, aby skončil předčasně.“

„Za těch 40 let jsem si zvykl sloužit, a tak jsem se skoro automaticky podrobil i této největší službě svého života. Navíc v době, kdy mé síly, sotva kdy k tomu dostatečné, jsou již velmi ochablé. Bylo mi to tím těžší, že jsem nikdy neměl ctižádosti tohoto druhu.“

„Fikce je věčná, realita hyne. Vymyšlené tvary žijí, skutečné mizejí. Pravda je pomíjivá, klam věčný. Vášně a city, jimž se podrobují lidé v opravdovém životě, nemají nikdy té síly jako vášně a city, jež byly vymyšleny jimi.“

„Jediná věc, po které ve svém životě toužíme a vzdycháme a prahneme až k sladké nevolnosti, je vzpomínka na jakési dávno ztracené štěstí, které jsme nejspíš pocítili v matčině lůně a které můžeme opět zažít (i když si to připouštíme jen velice neradi) až ve chvilce smrti. Ale komu se chce umírat?“

„Na takovém čistě pozorovacím životě a práci s divoce žijícími zvířaty je nádherné, jak jsou sama zvířata úžasně líná. Nesmyslný pracovní shon moderního civilizovaného člověka, kterému dokonce chybí čas na vytvoření vlastní kultury, je zvířatům naprosto cizí.“

„Běžej. Doufaj. Vědí, že svět je jim v patách. Držej se. Držej se jako o život týhle chvíle, toho okamžiku svobody, kterej je tak smutnej, že musí zůstat ve skrytu klamnýho dojmu, že uvnitř týhle prázdnoty vězí něco skutečnýho.“

„Mučedník je člověk, kterému záleží na něčem mimo něj tolik, že nedbá o svůj život. Sebevrah je člověk, kterému záleží na čemkoli mimo něj tak málo, že už s tím nechce nic mít. Jeden chce, aby něco začalo, druhý, aby všechno skončilo.“

„Jsou dny kdy si přeju, aby se všichni lidi na planetě zastavili a začali přemýšlet. O všem.
Jsem dobrý člověk? Pomáhám lidem okolo sebe? Jsem zlá já na lidi nebo oni na mě?
Přemýšlím o pomíjivosti věcí, protože vše je pomíjivé. Smutek. Láska.Štěstí. Přátelství. Mladí i sám život.“

„Byla to podivná doba, ten konec let osmdesátých, ten začátek let devadesátých. Soumračná, vyprahlá, zoufalá, blízká sebevraždě do slova a do písmene. Staré bylo dávno odžito, odumíralo, ba odemřelo již, ale neopadalo z větve života a bránilo tak rozpuku nového, které se nemohlo narodit.“