Vyhledávání

„Život už mi moc nepřináší. Už jsem všechno poznal a viděl. Především ale nenávidím tuto dobu, je mi z ní na zvracení. Někteří lidé se mi hnusí. Vše ovládá lež, všechno je překroucené. Lidé se navzájem nerespektují a nedrží slovo. Záleží jen na penězích. Po celé dny se omílají jen nějaké zločiny. Vím, že tento svět opustím bez lítosti.“

„Hudba musí vycházet ze srdce a k srdcím přicházet. Skládání hudby je pro mě právě tak základní složkou mého bytí, jako dýchání a přijímání potravy. Je to pro mě funkce nezbytná k životu. Když skládám hudbu, pokouším se vyjádřit to, co právě naplňuje mé srdce. Může to být láska, zahořknutí, smutek nebo náboženské vytržení – to vše se zrcadlí v mé hudbě.“

„Zpochybňování historických faktů a hledání jejich jakýchsi alternativních vysvětlení je dnes celoslovenským sportem. Zpochybňování a bagatelizování významu Slovenského národního povstání je nepochopením historie a hanobením všech těch, kteří v boji za svobodu položili své životy. Se ctí, patřičnou úctou a zejména hrdostí si v tento den pripomínajme oběť hrdinů, kteří nám přinesli svobodu.“

„Život jde dál, když má jistý směr,
avšak nemůže jít, když působí vzpěr.

Člověku dlouho trvá naň přijít,
ovšem jediné co, tak stačí mu prozřít.

Když prozře však člověk v bolest svou,
on záhy je vázán vlastní úmluvou.

Ta vždy praví mu o česti a víře,
když zapomene na mysli své pilíře.“

„Nezáleží na tom, kolikrát jsme se snažili, nezáleží na tom, kolikrát jsme spadli do rozbouřené vody života.
Jedine na čem záleží, je kolikrát jsme se vrátili zpět nad hladinu, záleží na tom, že jsme to nevzdali.
Každý člověk se jednou dotkne dna, každý pokus vyplavat zpět nás učí, kterým proudem se příště vydat. Až jednou najdeme někoho, kdo nás nad hladinou udrží.“

„Život je jak řeka: zaprší a z miliard kapiček vznikne potůček, poté se změní v řeku, která je různě široká a dlouhá, někdy rovná, někdy klikatá, i z malého potůčku může vzniknout ničivá peřej, taky umí být ticha, klidná a romantická. Nakonec každá řeka zmizí v oceánu a tam ztratí své jméno a původ.“

„Láska je dokonalá, ve vší své podstatě je to tak dokonalý cit, že do něj lidé musí vnášet svou vlastní nedokonalost, aby jí uvěřili. Jinak se jeví moc jednoduchá a lidi nechápou, jak by něco tak "vážného" nebo "velkého", mohlo fungovat a přinášet samé ovoce.
Láska, stejně jako život, je dokonalá. Jen milování a žití dokonalé není.“

„(dopis adresovaný Mihai Antonescu, 6. září 1941) "Všichni musíme pochopit, že nejde o boj proti Slovanům, ale proti Židům. Je to boj na život a na smrt. Buď zvítězíme my a svět se očistí, nebo zvítězí oni a my se staneme jejich otroky. Jak tato válka obecně, tak zejména boje u Oděsy prokázaly, že Žid je satan.“

„Jednou mi někdo řekl něco významného. Když se rozhoduji v něčem podstatném, tak nikdy nepospíchám, abych neuspíšil svůj výběr a výběr životního partnera mezi ty důležitější věci skutečně patří. Jde o člověka, se kterým budeš trávit celý zbytek života. O člověka, vedle kterého se každý den budeš probouzet.
Tak si dávám na čas.“

„V tomhle životě jsi si vybral možná někoho jiného, ale v tom dalším si tě vyhledám a věřím, že už budeš vědět. Naše duše se rozpoznali, ale naše mysl na to ještě nebyla připravená. Nebyla připravená na tu velikost, neomezenost a čistotu, která se nabízí. Na to, co se na zemi už téměř nevyskytuje. Na to, co se dotkne srdce i duše zároveň. Na to, co se rozléhá nejen v nás, ale ve všem.“

„Lidé zapomínají, že ani jeden z osmanských sultánů nikdy nepodnikl pouť do Mekky. Přestože je hadždž jedním ze základních pilířů islámu. Sultáni pili alkohol, radovali se ze života. Nechtěli, aby je omezovaly nějaké náboženské příkazy. Teď se vše mění k horšímu. Z Turecka se bohužel stala země, kde jsou babičky modernější, než jejich vnučky.“

„Musíme mít na paměti, že každý den vedle amerických vojáků umírá nebo zůstává trvale postižených několik desítek místních obyvatel. O tom se dostatečně výrazně v médiích nemluví. Podmínky každodenního života jsou velmi těžké: Chybí voda a světlo, panuje všeobecný strach a nejvyšší cenu za to všechno platí irácké rodiny.“

„Tomu, kdo podporuje cokoliv nového, v zásadě jednou dojdou důkazy a bude muset přesvědčit ostatní, že to, co ještě není, je lepší než to stávající. Proto mají konzervativci lehčí život než novátoři. Mohou se opřít o zaběhlé myšlenkové vzory a zažité zvyklosti a novoty mohou oslabit bezobsažnými pochybnostmi a mohou živit strach a nejistotu v postoji vůči novému.“

„Kinematografie je plná paradoxů. Při natáčení vycházíte z osobní zkušenosti, můžete evokovat minulost. Ale jakmile je hotový, stává se světem sám pro sebe. Lidé o něm píšou a mluví, jako by šlo najednou o cizí vesmír. Pokud vznikne film otevřený různým interpretacím, nabývá na vlastním životě. A není nic, co by mohlo filmaře více odměnit. Film je jako nebezpečná magie.“

„K jakému cíli jsem se narodil! Jistě nějaký byl a jistě jsem měl vykonat něco velkého, protože cítím, že mám nesmírnou duševní sílu… Jenomže jsem svůj úkol nenašel a dal jsem se strhnout nástrahami prázdných a zvrácených vášní. Z jejich výhně jsem vyšel tvrdý a chladný jako ocel, ale ztratil jsem navždy nejkrásnější květ života, ušlechtilé nadšení.“

„Pěstitelé musejí snášet bouře a roční období a zřídkakdy si odpočinou. Avšak na rozdíl od budovy, zahrada nikdy nepřestává růst. A součastně s tím, jak neustále vyžaduje zahradníkovu pozornost, mění se mu také život ve velké dobrodružství. Zahradníci se mezi sebou poznají, neboť vědí, že v historii každé rostliny je růst celé Země.“

„Bezděky začal objevovat Boží přítomnost ve všem, co dělal. Každý stůl, který vyráběl, každá židle, kterou vyřezával, mu umožňovaly pochopit, že život je posvátný a že i maličkosti jsou důležité pro proměnu Vesmíru. Jeho řemeslo se mu stalo hlavním učednictvím, nic nebylo zbytečné a každý okamžik v sobě měl věčnost s Stvoření.“

„Smysl duchovního rozvoje člověka spočívá v jeho kvalitativní vnitřní změně. Tím se v první řadě rozumí nejenom obnova duchovního dialogu s Bohem skrze hluboké vnitřní pocity, skrze upřímnou lásku k Němu, ale i skrze život prostřednictvím této svátosti v každém prožitém dni. Člověk ve skutečnosti k čistému vnitřnímu dialogu s Bohem tíhne.“

„Míval jsem kdysi přání, abych během života ochutnal všechna vína, co jich zde roste, tak jako jsem si přál poznat všechny země, co jich ve světě naděláno. Ani jedno, ani druhé přání se mi dosud ovšem nesplnilo, ale od té doby, co jsem poznal odbornou terminologii znaků vína, mívám pokušení vymýšlet dokonce nové druhy vín.“