Vyhledávání

„Jeho obrácení připomíná příběh prvokřesťanských mučedníků. Ježíšovo Slovo si jej získalo natolik, že pro něj křest znamenal znovuzrození, avšak zároveň bolestnou zkoušku. Za necelé čtyři roky po přijetí svátosti křtu byl nespravedlivě obviněn, uvězněn a mučen. Vězení se pro něj stalo misijním územím. Svým dobrým příkladem a slovem vyprávěl o Ježíšově životě, o utrpení, smrti a vzkříšení našeho Spasitele.
-- Angelo Amato“

„Jeho obrácení připomíná příběh prvokřesťanských mučedníků. Ježíšovo Slovo si jej získalo natolik, že pro něj křest znamenal znovuzrození, avšak zároveň bolestnou zkoušku. Za necelé čtyři roky po přijetí svátosti křtu byl nespravedlivě obviněn, uvězněn a mučen. Vězení se pro něj stalo misijním územím. Svým dobrým příkladem a slovem vyprávěl o Ježíšově životě, o utrpení, smrti a vzkříšení našeho Spasitele.
o Devasahayamovi Pillaiovi“

„Není věku ni způsobu života, v němž by člověk z bohatého pokladu starých klassiků okrasy a poučení a milé zábavy dobývati nemohl; milliony těch, kteří před námi žili, z nich se učili, milliony přítomných z nich těží, a milliony našich potomků jimi vzděláváni budou. Kdykoli a kdekoli humanní vzdělanost kořínky zapouštěti začala, vždy a všudy bylo to studium humanistické, jemuž za zárodky své děkovati měla.“

„Tone Pavček byl člověk, kterého byste měli respektovat a mít rádi. Nejen pro jeho dovednosti, ale i lidskou šířku, teplo a bezúhonnost, které vycházely z jeho práci a života. On byl velký básník, skvělý překladatel, výjimečná osobnost slovinské kultury a vřelý, příjemný člověk. Vždycky věděl, jak najít správné slovo, byl schopen naslouchat, pochopit ducha doby a měl odvahu a moudrost veřejně vyjádřit to, o čen mnozí jen snili.“

„Vědec nestuduje přírodu z důvodu, že je to užitečné. Studuje ji, protože ho to těší, a těší ho to, protože příroda je krásná. Kdyby příroda nebyla krásná, nestálo by za to ji poznat a život by nestálo za to žít. Nemluvím samozřejmě o kráse oslovující smysly, o kráse vlastností a vzhledu. Jsem dalek pohrdání smyslovou krásou, jenže ta nemá nic společného s vědou. Co mám na mysli, je důvěrnější krása, jež pochází z ladného uspořádání částí, a kterou může pochopit čistá inteligence.“

„Mé tvrdé paže dál svírají uzdu života – / dál jako bezbřehý oceán / má duše vztekem a vášní klokotá. / Zůstanu nespoután. // Mé levhartí oči dál lítý mají lesk / a drží ve své moci / divoký a zádumčivý blesk / planoucí tmou pravěké noci. // Nechť zchátrá a rozpadne se v hlínu / kultury lidské každý čin. / Jsem barbar z nejhlubšlho stínu, / který se tyčí nade vším.“

„Myslím, že v minulosti byl na ideologii kladen mnohem větší důraz. Co v dnešním politickém životě postrádám, je osobnost, jakou byl Ben Gurion. Žádnou takovou dnes nevidím. V minulosti jste vstupovali do strany hlavně pro její ideologii, její program, ale dnes můžete vidět, jak se lidé pohybují z jedné strany do druhé bez většího povyku. Hlavním motivem, bohužel, není ideologický důvod, ale spíše osobní zisk v podobě křesel a postů.“

„O tom jak úspěšnými se stanete, rozhoduje, zda se řídíte filozofií vítěze. Zda jste úspěšní, závisí jen málo na vašich vnějších okolnostech. Kde jste ve vašem životě, je vaší věcí a výsledkem vašeho současného myšlení a vaší současné osobnosti. Máte-li problémy, pak vznikají ve vaší mysli díky negativnímu duchovnímu postoji. Musíte být správným typem člověka dřív, než můžete dělat správné věci a dřív než získáte vše po čem toužíte.“

„Ty tvaruješ svůj strom života. Práce by tě měla uspokojovat. Ptej se sama sebe, co tě baví, v čem jsi dobrá, na co jsi hrdá, když se ti podaří něco mimořádného. V pocitech nech vyklíčit začátek stezky a uč se na ní tančit. Nespěchej. Není kam spěchat. Vyzkoušej vše, co tě zajímá. Až se ti srdce rozběhne radostí, sama poznáš, kde toužíš zakotvit… - R´íhan“

„Štěstí vězí spíše ve všeobecném založení ducha a srdce, které se otevřou štěstí tak, jako mohou uchovat lidskou přirozenost, než v množství konkrétních šťastných momentů života. Spočívá spíše ve schopnosti přijímat tyto šťastné okamžiky. Nevězí v radosti, nýbrž v hravě lehké schopnosti přijímat radost, v odůvodněné naději nacházet radost kdykoli, ve zkušenosti, že necítíme žádné obecné znechucení nad věcmi, které zakládají štěstí druhých.“

„Vezměte si starého Aristotela, řeckého pohanského filozofa a empirika. Ten říkal, že homosexualita je defekt. Něco jako němota nebo hluchota. Není to statistická veličina. I kdyby devadesát procent lidí bylo homosexuály, tak zbytek heterosexuálů je na tom lépe. Řekové byli velmi tolerantní. Ale kdyby dnes Aristoteles viděl, že se dnes z toho dělá alternativa k normálnímu životu, tak bych řekl, že je to něco takového, jako by hluší říkali, že jsou na tom lépe než slyšící.“

„Chce to znát svojí cenu a jít houževnatě za svým ale musíš umět snášet rány a né si stěžovat že nejsi tam kde jsi chtěl a ukazovat na toho nebo na toho že to zavinili to dělají zbabělci a to ty nejsi jsi lepší pamatuj. Já tě budu mít vždycky rád ať se stane cokoliv jsi můj syn moje krev jsi to nejlepší co v životě mám ale dokud nebudeš věřit v sám sebe budeš živořit“

„A co vůbec znamená všecko, všecko to minulé utrpení! Všecko, i jeho zločin i jeho trest a vyhnanství mu nyní, v prvním návalu nadšení, připadaly jako nějaká vnější, zvláštní skutečnost, která se ho ani přímo netýká. Toho večera ostatně nebyl s to o něčem déle a hlouběji přemýšlet, soustředit na něco myšlenky; a sotva by teď byl něco rozumově vyřešil, protože si všecko uvědomoval jen citem. Místo dialektiky začal život a jeho vědomí se tomu muselo přizpůsobit.“

„Jak docela věrný to obraz osudu smrtelníků! Právě ti z nich, kteří nejvíce dychtí po bohatství, poctách nebo rozkoších nebo jiných věcech v životě žádoucích, nejvíce hladovějí a žízní, poněvadž v rozkoších a žádostech není nasycení: jedí, aby jedli, pijí, aby opět pili. Jako svrabovitý člověk se nikdy nepřestane škrábati, tak rozkošník nezná konce v rozkošnictví, ctižádostivec ve ctižádosti, boháč v hromadění bohatství, poněvadž každá žádostivost je nenasytná.“

„Jedinou největší lásku mám až do konce života. A to je láska k sama sobě. A ke svím myšlenkám. Nedovolím nikomu aby narušovat tento božský klid v mé hlavě. Já jsem vždycky chcela žít jako náka bába samotařka ve sví chatrči. A tak to chci už od dětství a tak se vnitřně cítím a tak smýšlím. Jako samostatná jednotka co nedokáže s nikým žít protože ráda žije ve své mysly. Ale mezi lidi bych chodila i tak to já zase mám ráda společnost a povídání si o všem možném.“

„Už tolikrát jsem se pokusil rozloučit navždy, ale nikdy to nebyl ten konečný dopis. Nezáleží na tom, jaká slova použiju nebo kolik jich bude – jednou to pochopíte. Až přijde ten den, přál bych si jen jedno: aby ti nejhorší nechodili plakat na můj hrob. Raději ať si pustí svou oblíbenou píseň, tak jako jsem to dělal já. A ti, co na mě budou vzpomínat, ať si mě uchovají v mysli jen v tom dobrém. A hlavně – ať si přes tu bolest dokážou užívat svůj život.“

„No, a oni nechtějí, aby my sme pracovali, oni nepracovali pro vás, jenom lhali a zdanili vás a zhoršovali vám život. No a oni zvolali na úterý mimořádnou schůzi o nedůvěře. Ano, zase budou vykládat něco o Macinkovi, který tady ani nebude, protože bude ve Spojených státech. Zase ztráta času. Majʼ 92 hlasů a potřebujou 101, no, takže nechápu, proč, respektive chápu. Oni jenom pokračujou v programu Antibabiš. Samé lži, pomluvy, urážky, neuvěřitelné.“

„O depresi
Sem mladý člověk mladá duše ale život se semnou nikdy nesral ne neexistovalo protože jsem byla z mého života zvyklá že jsem i přes absolutní únavu psychickou a fyzickou a totální vyhoření a zlomenost. Musela v mrazu vozit dřevo z venku do kotelny protože niko jiný neměl čas a tu dobu mě moje okolí hodně zneužívalo a ničilo mě psychicky toxický manipulátoři líní tirani sebestřední co jim bylo úplně jedno jak se cítím psychicky. Tehdy když jsem brečela a cítila takovou zlost na život a moje tělo chladlo schladla i moje zlost a krutost z života jsem si cosi uvědomila. Můžu to změnit ten přístup nenechám se zlomit vším krutým co mě sakra sere nejsem pán své bolesti a zlomenosti. Jsem silnější chytřejší citlivější prozíravější laskavější pracovitější přemýšlivější a jsem dobrej člověk. Nenechám se už ani chvíli ničit svojí psychiku zlíma krutýma slovama mích rodičů oni mě neznají a neváží si mě ale přesto je mám ráda díky nim jsem silnější a lepší člověk. Protože díky nim jsem se naučila hledat na věcech a všem to dobrý aby mě každá kladná myšlenka byla světlem ve dnech bolesti jejích krutých slov aby mě nemohlo nic položit a zlomit a mohla jsem s rovnýma zádama a sílou v myšlence říct: Osude jsem ti vděčná za tu všechnu bolest našla jsem v sobě sílu sice sem stále zlomená protože taková je moje povaha ale cítím se silnější. Tak jsem překonala deprese a taky tím že jsem poslouchala zůzné druhy hudby vykreslovala mandaly a psala si deník kde jsem to všechno podrobně popsala a přemýšlela nad tím jak tu situaci můžu přežít abych se z toho nezcvokla a tak mě to neničilo. Nakonec jsem opevnila svojí mysl a ignorovala ty krutá zlá slova pochopila jsem totiš že já mám problém ale oni mě zneužívají a chovají se ke mě zle protože mě fakt vůbec nechápou. Prostě jsem řekla: Nechápete mě a já vám to nedokážu vysvětlit ale pokud mě neprestanete srát a bejt na mě tak hnusny tak z vás zešílím nechte mě napokoji.Řvali na mě vstekali mluvili sprostě kritizovali říkali všechny věci co jsou na mě špatný snažili se mě psychicky zlomit A já v duchu si říkala Mám vás ráda ale fakt mě děsně serete a lamete moje sebevědomí odpouštím vám jsem vděčná za to že vás mám ikdyž jste fakt zlí monstra já věřím ve vaše dobro a nikdy nepřestanu. A tak jsem našla svoje dobro a pochopila co je krutost života. A naučila se obrnit dobrýma myšlenkama proti těm zlim. A vážit si sví jedinečnosti a svého dobré snahy se nevzdat a najít v sobě energií myšlenku která mě zachrání před bolestí temnotou všeho.“

„Hoši mi chtěli ukázat lázeňský život v blízkých lázních v Brusně. Ale nám se tahle lázeňská společnost tak zprotivila, že poslechli jsme rádi pozvání kynoucích nám hor k výstupu vzhůru pod Holý vrch. Stoupali jsme stále výše a výše. Těšili jsme se na Karpatské salaše, na zelenou trávu, na cinkající stáda ovcí a krav, na osmáhlé halekající báčy, a na to vše, co nám v městě jest tak vzdáleno, ach tak vzdáleno. Nevím, zda hoši dobře chápali mou touhu stoupati do výše, bosou nohou dotýkati se měkké trávy a dýchati vzduch výšin horských. Nahoře, abych čas ten neprozahálel uspořádal jsem jim hodinu esperanta. Byla to již 4. hodina, takže jsem v Podbrezové zasvětil přední pracovníky v počátky této mezinárodní řeči. Pamatoval jsem, jakých úspěchů docílil můj otec, jenž kdysi v Oseku u Rokycan tamnější dělnictvo naučil za krátký čas esperantu tak, že tito pak mohli dopisovati s celým světem a někteří z nich z této znalosti pak měli značný prospěch v dalším životě. Na Slovensku by esperanto mělo značný význam aspoň po té stránce, že vede k vyššímu pojímání života a odvádí od pití a hry v karty. A co hlavního, seznamuje s cizinou a tím šíří rozhled a porozumění k potřebám domácím. Učí znát lidi a tím i pravé přátele a skutečné nepřátele. A Slováci mají zapotřebí poznat, nikoli cizím napovídáním, nýbrž svým vlastním rozumem a svým vlastním srdcem, kdo jsou jejich přáteli a kdo to s nimi smýšlí špatně. Tam nahoře v horách dobře se to učilo. A ještě jsme si pak zazpívali a pak dále do výše.“