Vyhledávání

„Všichni lidé mají vzájemně odlišné zkušenosti a varianty genů, takže společenská pravidla jsou jen chabou náhražkou individuálního přístupu.“

„Pokud se jako lidé necháme pohltit PÝCHOU nebo HANBOU, výrazně si omezujeme rozsah toho, co jsme schopni udělat a čím se můžeme v tomto životě stát.“

„Člověk někdy žasne, jak si lidé mohou myslet, že mají patent na chytrost jen proto, že přišli dřív na svět.“

„Lidé si nemohou bohužel vybrat své miláčky a přátele, stejně jako si nemohou zvolit rodiče. Život jim je daruje a bere.“

„Zpěváci populární hudby jsou lidé, kteří užuž chtěli brát hodiny zpěvu, ale nikdy se k tomu nedostanou, protože se mezitím stali slavnými.“

„Lidé, budou-li se setkávat a jednat spolu, objeví lépe pouta, jež je spojují a jež mají původ v jejich společném lidství.“

„Jsem nejšťastnější bytost na světě. Možná to už řekli jiní lidé, ale ne tak oprávněně. Jsem dokonce šťastnější než Jane; ona se jen usmívá, já se směju.“

„Muži obecně posuzují více podle vzhledu než podle skutečnosti. Všichni lidé mají oči, ale jen málo z nich má dar proniknout do hloubky.“

„Lidé, kteří vytvářejí konspirační teorie, často trpí psychickými nebo derealizačními problémy, nebo mají jednoduše až příliš bujnou fantazii.“

„Jsem synem svatého vesmíru, a dokud mě on drží, nikdo mě nemůže porazit. Když mě zrazují lidé, příroda mi ukazuje cestu zpět k sobě.“

„Lidé jaksi nemohou anebo nechtějí pochopit, že planeta Země jim nepatří - oni ji nevytvořili, (ale dost znetvořili).“

„Jak poznáte, že jste staří? Přeci tehdy, když si mnohem mladší lidé než vy začnou klást otázku, jak poznají, že jsou staří!“

„V dnešním světě všechno něco stojí – i když to nutně neplatíš penězi. Tvrdit, že někdo něco dělá jen pro peníze, není špatné. Dělá to každý, pokud zrovna nežije někde v pralese a netuší nic o moderním světě. Jen u jediné věci bys na to měl opravdu myslet – u zdravotnictví. Měl bys pomáhat i s vědomím, že za to třeba nikdy nedostaneš zaplaceno. Ne proto, že by něco bylo špatně. Ale proto, že pak to, co děláš, bude opravdu od srdce. Jako malíř, který namaluje obraz, aniž by věděl, jestli ho zítra prodá.“

„Bylo to romantický a přitom tragický, jmenovat se Love (láska), ačkoli jste nebyli nikdy zamilovaní. A pak jsem našla to ironické pojmenování - rock punk. Moje jméno bylo ironický, ale tohle dvakrát víc (smích). Holka, která rve vnitřnosti svou poezií. To bylo pohoršující. Dívky tohle nikdy dělat neměly a dělaly to odjakživa. No, to jsme byly my (smích).“

„Nevím, co ti ten člověk udělal. Vlastně si nejsem jistá, jestli to vědět chci. Ale odpuštění neděláš kvůli někomu jinému. Je to něco, co děláš kvůli sobě. Říká se, že žádný člověk není tak důležitý, aby měl nad námi moc. Říká se ale také, že není dobré se nechat uvěznit v minulosti, protože každý si zaslouží budoucnost.“

„Mou hlavní chybou není to, že jsem si dovolil napadnout církev, ale že v jistém smyslu dokonce i nyní to činím příliš mírně… Vyjadřuji se velmi zdrženlivě, protože doufám, že teplo proudící z člověka je s to roztavit led lépe než krumpáč či dynamit.“

„Abychom mohli mít něžně rádi nějakého člověka, je vždy lépe, má-li mimo své nejlepší vlastnosti také nějaké milé chyby. Nikdy nemůžeme milovat ty, jimž se nemůžeme smát. V naprosté dokonalosti je cosi nadlidského, co tíží mysl a srdce.“

„Fotbal nemůže být zas taková věda, když jej na hřišti provádějí obyčejní lidé, a ne nějaké na dálku řízené figury. Stačí jen hráče pořádně vyhecovat, poznat, co hraje soupeř, kde je zranitelný a podle toho pak vymyslet nějaký plán a nejvhodnější sestavu.“

„Přicházíval do mé kanceláře, buď když končil některé své dílo nebo když se děly zkoušky k jeho pracím. Nepamatuji se, že by býval kdy usedl. Obyčejně chodil, někdy se postavil k mému psacímu stolu nebo oknu, a pohlížeje střídavě do neurčita mluvil nebo poslouchal. A stávalo se, že uprostřed některé věty náhle ustal a zamyslil se. To mu v duši vylétl a počal pěti skřivan některé myšlenky hudební, které si někdy hned počal hvízdati. Teprve po chvíli vracel se ze své zasněnosti k řeči. A někdy také uprostřed řeči se obrátil a odkvapil. A přišel třeba za několik dní, "aby domluvil, v čem jsme předešle přestali". To vše působila v něm hudba. Bylo mu v očích a na tváři skoro znáti, jak v něm stále vře a tryská gejzír tónů v oněch nesčetných melodických kombinacích, jimiž tvořil svá díla.o Antonínu Dvořákovi“