Vyhledávání

„Je zajímavé že dřív přišla žárovka než lidi pochopili že i slepice má nálady a zavřena zvířata deprese. Zvíře se raduje z sluníčka toho že se může být venku lásky života že má ho nikdo rad. V přírodě zvířatech je víc jednoduché radosti než občas v lidském životě.“

„Myslím, že takový svůj normální život si může každý zařídit tak, jak cítí. Můj život je sice normální: přirozené hodnoty, buchty, příroda – to vše se snažím v sobě pěstovat už dnes, ale chaloupka v horách, děti a některé další věci, o kterých zpívám, snad přijdou přirozeně až časem.“

„Jarní čas nám představuje mládí, naznačuje nám plody, které můžeme od budoucnosti očekávat. Další období jsou přizpůsobena k žatvě a ke sklizni ovoce. Plody stáří, jak jsem již často řekl, tvoří bohaté vzpomínky a všechno dobré, co jsme dřív zakusili. Všechno pak, co se děje podle přírody, musíme pokládat za dobré a užitečné.“

„Historie ukazuje, že mýtus 'vznešeného divocha', tedy že lidé jsou od přírody mírumilovní a teprve civilizace je zkazila, je přesně tohle - mýtus. Lidi se rozplývají nad Indiány jako Vinnetou a Poslední Mohykán a už si neuvědomují, že poslední Mohykán byl poslední proto, že Irokézové všechny ostatní Mohykány vybili.“

„O houbách
Houby jsou magie přírody houby jsou život lesů a ty léčivé magie pro tělo život v žilách probouzejí a duši jinam posouvají tělo moudře probírají.Miluju tuhle dobu a na YouTube čučet na videa o houbách a jejich účincích a i pěstování doma.Když v lesy nikde nejsou zalité houbama.“

„Kdo vyráží do přírody, zažívá neurčitý pocit vznešenosti. Kde v jiných kulturách a časech člověk spíše chodil, plahočil se či plížil, tam se západní člověk od dob romantismu prochází. Nevláčí s sebou plody, dřevo nebo usmrcená zvířata, ale Rousseaua, Schuberta, Wackenrodera, Wordsworthe a Caspara Davida Friedricha.“

„Neposloucháme dost ony tisíce přírodních zvuků kolem sebe a nepátráme dost po oné tak rozmanité hudbě, kterou nám příroda nabízí s takovým nadbytkem. Obklopuje nás a my v ní žijeme, aniž jsme ji vzali na vědomí. tady je podle mého nová cesta. Ale – věřte mi – sotva jsme ji sám zahlédl, protože to, co zbývá ještě udělat, je ohromné.“

„Odpověď na otázku, co tedy se sezonními depresemi dělali lidé před vynálezem antidepresiv, je více než jednoduchá: Nic. Nemedicinalizovali přirozený stav – smutek přicházející s podzimem, s koncem vegetačního cyklu – a podzimní rozlady chápali jako zákonitou součást roku, jako pouhou reflexi všeobecného umírání, které příroda každý rok na podzim podstupuje.“

„…umělec se musí dotknout něčeho, čím ze svého díla to umění udělá. Bez toho jde pouze o kus pomalovaného plátna nebo kus hmoty. Říkám tomu kosmická dimenze – umělec se musí dotknout většího celku, ne jen referovat o svých zážitcích a konfliktech, ale zároveň se dotknout života člověka, přírody a podobně.“

„Dílo, které příroda a lidé vytvořili, nově ožilo v tvém umění. Tvá Praha, vyšlá z tvé ruky, záříc vzdoruje zničení. Tento mramorový kámen chce z vděčnosti hlásati tvoji slávu po celá staletí. Leč žel! Kámen se rozpadne a tvoje dílo bude dále trvati.“

„Skauting mi dal do života hodně. Byla to radost z přírody. Radost z dobrodružství. A také jakési mravní minimum, které může dneska znít skoro směšně – krást, dělat podtrhy a lumpárny se nemá. Přikázání platná mezi kamarády působí na každého kluka přece jenom trochu líp než sebeněžnější nátlak z domova.“

„Moje životní zkušenost je taková, že ženy jsou pragmatické. Muže vnímají často jako prostředek k pomoci, použijí ho celkem a bez skrupulí ho jsou zase schopny opustit. Na tom není moc co chápat. Myslím, že tak se to děje i v přírodě. Pokud se něco stane, tak i muž chce prvně zachránit ženu a teprve pak sebe.“

„Dřív v přírodě zařval lev a bylo to jasné sdělení, signál, který reprezentoval sílu a velikost organismu. Bylo těžké to fejkovat. Jazykem bohužel fejkovat lze: existují levná slova, který můžeme pronést, aniž jsme upřímní, aniž za to platíme nějakou cenu, protože jimi neřekneme vůbec nic. Pouze vytváříme šum.“

„Dokázala jsem ve svém oboru, že se žena může vypracovat na úroveň nejlepších mužů, ale to není tak významné. Důležitý je důkaz, že se může vypracovat podle svých přirozených ženských vlastností a schopností. Jsme příliš nakloněny vysvětlovat své nezdary reptáním na přírodu. Užitečnější je méně se durdit a více trénovat. Pak se ukáže, že leckteré handicapy jsou překonatelné.“

„Je tak krásné pozorovat,
přírodu, lidi, prostě svět..
je krásné otočit hlavu nahoru,
tam kde mraky se spojují,
je krásné cítit zemi pod nohama,
je krásné cítit vodu na svém těle,
je krásné cítit sama sebe,
je krásné vnímat vše,
a vědět, že to vše stvořil Bůh.“

„Umění se odlišuje od přírody jako tvoření od činnosti, a produkt nebo důsledek umění jakožto dílo od produktu přírody jakožto účinku. Přísně vzato bychom měli nazývat uměním jen vytváření ze svobody; tj. z libovůle, která vychází z rozumu. Neboť, ačkoliv produkt včel nazýváme uměleckým dílem, děje se to jen kvůli analogii s ním; jakmile si totiž uvědomíme, že svou práci nezakládají na žádné vlastní rozumové úvaze, řekneme hned, že je to produkt jejich přirozenosti a jako umění je to připisováno jen jejímu tvůrci. Když při prohlídce bažiny, jak se to tu a tam stane, narazíme na kus osekaného dřeva, neřekneme, že je to produkt přírody, nýbrž umění; jeho vytvářející příčina si myslela nějaký účel, kterému tento kus dřeva vděčí za svou formu. Jinak vidíme umění snad také ve všem, co je uzpůsobeno tak, že představa toho musela v jeho příčině předcházet před jeho skutečností, aniž by však touto příčinou mohl být její účinek myšlen; nazveme-li však něco vůbec uměleckým dílem, abychom je odlišili od nějakého přírodního účinku, rozumíme tím vždy dílo člověka.“

„Neexistuje žádná lidská ohavnost a abnormalita, která by nebyla vložena do lůna milující matky. Jako Slunce září nad spravedlivými i nespravedlivými a jako těhotné a kojící matky pečují se stejnou láskou o dítka boží i o děti ďábla a nedbají o možné následky, tak jsme i my částmi této zvláštní přírody a stejně jako ona v sobě nosíme nedozírno.“

„O kráse, o přírodě, o peklu, o ráji
Přírodni krása to je vnímání přirozené krásy. Prostě jak to zrodila příroda takové jaké to je nepozměné neupravené a to muže být i hodně děsivé. A to i to myšlení být sám sebou to znamená přijmutí se tak že znáš peklo svých myšlenek i ráj svojí duše když člověk zná jen jeden dobro ráj nebo nebe nemůže pochopit peklo zlo to je neautentické nepřirozené nebo to popírat to je samo o sobě zlé a zaslepené. A proto jsou andělé a čerti, dobro a zlo, jing a jang, býlá a černá, smrt a život, naděje a skáza, radost a smutek, mládí a stáří, voda a oheň, země a vzduch, deprese a euforie. Vychitralost a blbost, snaha a lenost, závist a obdiv, smutek a smích“

„Veškeré učení se opírá především o paměť, učíme se zbytečně, jestliže nám vymizí z paměti, co se naučíme. Někteří lidé věřili, že je darem přírody a ničím jiným, avšak ona se zvětšuje pěstováním, tak jako všechno ostatní. Můžeme dokonce říci, že se nic tak nezvětšuje, věnuje-li se tomu péče, a nic tak nehyne, je-li to zanedbáváno, jako paměť.“