Příroda citáty (strana 36) | Citáty slavných osobností

„Nikdy jsem nepotkal člověka, který by byl tak archetypálně silný, ba v nejpůvodnějším slova smyslu mytický, jako je právě on.“

Stanislav Komárek (1958) český biolog, filozof, spisovatel a vysokoškolský pedagog

o Zdeňku Neubauerovi
Zdroj: [Lukavec, Jan, Komárek, Stanislav: Eseje o přírodě, biologii a jiných nepravostech (in LtN), iliteratura.cz, 2011-05-06, 2012-09-16, http://www.iliteratura.cz/Clanek/28227/komarek-stanislav-eseje-o-prirode-biologii-a-jinych-nepravostech-in-ltn]

„Na začátku jsme byly zoufalé druhy. Potřebovali jsme věci, a když jsme je měli, byli jsme spokojení; byli jsme najezení a přežili jsme. Tyto věci nás zachránily, věci jako jídlo, zbraně, přístřeší. Ale po věcích bojů, které jsme vyhrávali, nás staří nebožtíci nechali samotné. Naši předkové zemřeli na zkažené zuby a hladovění a nemoci. Naši předkové se tlačili dozadu a vyhráli.
Ale my pokračovali!
Jedli jsme více, jako kdybychom se chystali hladovět! Nadále jsme bojovali, i když staří nepřátelé už byli pryč! Nepřestali jsme ničit životní prostředí, přestože jsme ničili především sebe. Stavěli jsme velká města, velké průmysly, velké systémy. Tyto systémy nás měly krmit, ale místo toho zabíjejí zvířata, půdu a nás. Tyto systémy nás měly chránit, ale místo toho ničí naše ovzduší a naši vodu. Tyto systémy nám měly sloužit, ale místo toho nás zabíjejí. A my stále jednáme jako jednali naši předkové; jsme chamtiví pro jídlo, ničíme přírodu, zabíjíme zvířata a sami sebe! Udržujeme systémy, které nefungovaly příliš dlouho. Tyto systémy nás zabíjejí. Tyto systémy zabíjejí vše.
Tyto systémy selhávají. Nechte je selhat.“

Moby (1965) americký hudebník, DJ a fotograf

„Život je dar. Celý život se honíme jen za penězi, za těmi kusy papíru, který pro mnoho lidí hraje v životě nezaměnitelnou roli. Bohužel se lidem vytrácí ten hlavní pojem žití, a to je ten, že život by se měl prožít v lásce, objetí svých blízkých a nikdy neztratit rozum a být vždy nablízku těm, kteří to potřebují je ten hlavní úděl života. Byl nám udělen dar řeči, dar komunikace mezi sebou, ale i tak spolu nekomunikujeme, nebereme na sebe ohledy, na své příbuzné a přátele si vzpomeneme jen o svátky. Kam se poděla ta pravá lidskost? Pro někoho je deset korun jen obyčejným žetonem do košíku, pro někoho je to celodenní rozpočet, i tak přece člověk který je na ulici není jen kusem masa. Je to bojovník, který bojuje o svůj život každým dnem. Nikdo si nedokáže představit jak tito lidé žijí, jak jsou uvnitř silní že tyto veškeré životní překážky dokážou překonat. Navraťme se ke kořenům a čerpejme sílu z přírody, z naší matky, která nás zplodila. Jen tak dokážeme najít sami sebe a náš pravý uděl na této planetě.“

pavelbiba

Pavel Bíba

„Jen se pozorně podívejme na všechny ideologie vytvořené velkými národy. I celé civilizace zničily samy sebe, protože Zákon - Konstanta, kterou se řídili, nebyla priorizovaná podle Zákona Stvořitele. Teď máme opět civilizaci pletoucí dohromady legislativu, různé smlouvy a tajné akce, které Zákon Stvořitele naprosto přehlížejí. Vyřadily člověka z cyklu života, protože mu zakázaly žít na Zemi svobodně, tak aby bylo zachováno naše nezávislé, úzké sepětí s přírodou, která respektuje Zákon Stvořitele. Dnešní „globální oteplování“ a veškeré znečištění lze vyřešit JEDINĚ, když začneme od základů, od samých kořenů. Nemusíme dlouze a nákladně bádat, abychom přišli na to, že životem podle Zákona Stvořitele, ZMĚNOU, veškeré znečištění přirozeně zmizí. To je právě dilema moderního vědeckého systému, že používá deduktivní postoj spolu s principy chemie a reakce. Nyní musíme dosáhnout vyšší úrovně rozlišování a uznat, že Alchymie nebo ZMĚNA je Ona konstanta a odpověď.“

Roy Littlesun (1934) Stařešina kmene Hopi

Zdroj: kniha Revoluce Jednoho srdce

„Necháme-li stranou otázku, že chtění už samo o sobě nemůže býti podstatou, že k podstatě nějaké nepatří už svým charakterem něco měnit, že vůle k moci, neb vůle ke svobodě nepatří k substanci, vidíme, že to, co mělo odůvodňovati in determinismus je vlastně kritikou, neboť člověk má ctnost, víru, krásu právě proto, že chce a nemá usiluje tedy o to, aby svobodu měl: kdyby totiž svobodu měl, neměl by ani umění, ani morálky lidské, ani víry své pýchy. Člověk učinil s přírodou smlouvu státi se člověkem, a už to ho determinuje; musí tuto smlouvu plniti do písmene. A uměním, vírou, věděním a ctnostmi chce se od plnění smlouvy osvobozovati: býti ve všem indeterminován. Člověk začal jako člověk a patrně - není to ještě jisté, zda se nerozhodne býti více něčím jiným - patrně skončí jako člověk. Nezačal opicí a neskončí bohem, ale dle zákona,, vývinu a pokroku“ – zákona života a růstu skončí úpadkem člověčenství: všeobecnou dekadencí nebo šílenstvím.“

Emil Filla (1882–1953) český malíř a sochař

Zdroj: O svobodě - 1947

„Neznám nikoho jinyho než sebe. Protože ostatní lidi jsou pro mě neznámo proč neznamě podivní. A když už se najde nikdo stejnej jako já. Tak ho beru jako konkurenci a né jako spřízněnou duši. Protože i strom co roste sám je silnější má dost světla vody a prostoru pro růst. Já jsem jako ten strom co roste sám. Nepotřebuju aby mě ostatní stromy stínily. A taky vím že jednou padnu až příde čas to bude ale za dlouho. Mezi tím budu růst a pozorovat svět a taky pozorovat ty jiny mladší stromky co rostou v dálce. Taky budu součástí bytí kolem mě točí se svět. Budu růst s moudrostí světa ale nikdy do něj nezasahnu. Problém všeho není můj cíl ale jen ta myšlenka jak to vlastně bude v budoucnu. Co vznikne když smícháš černou🖤+bílou🤍 =šedá👵🐘🦥🦈🦏🐀🦝🐺🐩⚓️🪡🗑🔗⛓️🧷🪦. A co je šedé spoustu kovů a zvířat. Mám ráda šedou barvu je tak uklidňující v přírodě moc šedi není možná kameny netuším. Co je všechno šedé?“

vítejtevchaosu normálnosti

„Hleďte, abyste měli to, co se vám líbí; jinak se vám bude muset líbit to, co máte.“

Nikolaj Gavrilovič Černyševskij (1828–1889) ruský revolucionář, demokrat, materialistický filosof a kritik

Zdroj: KOMÁREK, Stanislav. Sto esejů o přírodě a společnosti: Doudlebia a jiné fenomény. Praha: Vesmír, 1995. 267 s. (Medusa; sv. 1). Dostupné online http://ndk.cz/uuid/uuid:30338250-4955-11e8-ab92-5ef3fc9ae867. ISBN 80-85977-02-8. Kapitola Tajná přání, s. 37.

„Nějak se nám víc a víc nejrůznějšími cestami vtlouká do hlavy, že si každý mladý člověk musí po vzoru těch filmových a seriálových hrdinů své místo na slunci vydobýt sám, a to třeba i na úkor ostatních. Ve skautu, nebo jak nás pokřtili přátelé českého jazyka, v Junáku, jsme byli soudržnější a učili se věrnosti a smyslu pro solidaritu. Bylo nám vštěpeno, že nejsme na světě jenom pro sebe, ale jsme v rytířském duchu mušketýrů „Jeden za všechny, všichni za jednoho“.
Všeobecně se má za to, že skauting vychovává mladé duše k úctě k přírodě, k šetrnosti k životnímu prostředí, naučí samostatnosti. Je to pravda, ale působení skautingu je mnohem širší. Povzbuzovalo dnes často zapomínané vědomí, že člověk není na světě sám, ale je ve své obci spoluúčastem, závislý na ostatních a zodpovědný za ostatní. Silný chrání slabého – bylo jedno ze skautských hesel. Věrnost byla zdůrazňovanou ctností.
S tím taky souvisí, že ve skautu jsem se setkal velmi silně s pojmem vlastenectví a pocitem příslušnosti k národu. Není náhodou, že do zahraničního odboje zamklo války odešlo tolik lidí vychovaných skautingem.“

Jiří Menzel (1938–2020) český filmový režisér, herec, režisér, scenárista, spisovatel a vysokoškolský pedagog

Zdroj: http://www.skaut.cz/sites/default/files/pro-media/junak-vyroky_osobnosti.docx

„Občas je to těšký. Když na člověka příde tak špatná myšlenka když je budoucnost je v hajzlu. Když z místa které skdysi bylo rájem plno ptáků pestrých škála rostlin stromů keřů se stane. Místem pro domy hloupí lidi co přírodě nikdy nic nevrátí a budou jenom dalším z hloupých co budou jen všechno přijímat brát bez naké hodnoty. Zase jenom přežití pro pár desítek bezcenych sráčů. A to si teprve člověk uvědomí jak chudý a bezmocný ve skutečnosti je když z místa které měl rád pro svůj klid zeleň a jedinečnost barevnost vznikne neklid na duši. Bráním se u vnitř ve svojí citlivé duši pokroku protože to je skáza to nepřináší klid. Příroda trpí umírá a mi lidi díky pokroku žijeme sice dýl ale zato míň hodnotně se stavíme k životu kolem sebe. Asi je to jak kde jaké místo ale tam kde jsem teť mě přepadla deprese jo deprese vidím to hodně negativně mám zlost. Ale nelze můžu nikomu vyčítat pokrok stavění toho jak zachází a smýšlí o životě a jak ho žije jak přistupuje k některejm věcem. Na to se nedá mit dlouho zlost a znechucení. Mám prostě takové období kdy si říkám že je všechno tak brutalně špatné. Přide mě to tak moc zlí že se směju všemu jako blázen 🤪. Protože to se nedá nijak změnit nijak zvrátit. Mužu k tomu mít pouze jiný přístup a snažit se na tom hledat pozitiva ať už jsou sebemenší. Zaplnit hlavu činnostma zájmama ale nikdy na to nezapomenu. Využiju všech možností k tomu abych žila víc psychicky připravena na ještě větší nápor ignoranství debility a lidské toxicity vůdči některým brutalně zlím lidem. Mezi tím o 50 kroků napřed né smířená ale psychicky duševně připravená. Na to že mě to bude ta zloba myšlení v zlých lidech zase probodavat svim zlim chováním a přístupem. Skratka je mě to fuk ať si mě to klidně psychicky ničí. Já jedu ve svi hlavě na jinou metodu dodávání motivace a tím je rozstěpit osobnost tak aby to bylo jako myslet za 7 lidi a ti maji jinou osobnost a vlastní strategií a uplně jiný pohled na věc a i jinou hodnotu uvědomění a dominanci. Jako sedmihlava saň ale s úplně jinou naturou. Projevuje se to po týdnech jiná myšlenka jiný člověk stejna pouze nádoba. Funguje to při nedostatku energie jedno štěpení dodá to co je potřeba si uvědomit. Ovsem omezený rozsah zapamatování si jeden mozek nestačí emocionální paměť logická rozumová instinktivní kreativní duchovní vcitujici se paměť do různých okamžiků a jak je spracovat. Při takové funci si člověk pride všelijak spíš se projeví to co je důležité nezbytně tam jde veškerá energie. A zbytek už je to jedna osoba. Která si představuje a myslí jako sedím hlav pokaždé tak co je nejpodstatnější pro danou situaci aby to působilo jako nic.“

vítejtevchaosu normálnosti

Tento citát čeká na kontrolu.

„Jesli není touha žít a motivace existovat pak žádné diktování společnosti nezabrání jedinci aby uvažoval hodně tvrdě negativně. Hrozná je společnost neopravdová necitlivá nechápaváco neautentická co si myslí že může spasit jednotlivce. Ale přitom to mentalní strance uvažování a duševní pohodě klidu a zdraví a harmonické mezilidské vztahy nemá v pohodě. Dnešní společnost a její problemi jako celku jsou ubožejší víc než kdy jindy protože jídlo je snadno ke koupání v obchodech člověk nemusí lovit pěstovat nic si vyrabět sám velkobchody zabijí kreativitu a prohlubujou lenost a ještě víc špiní svět a to že všecho se dá snadno koupit snadno vyhodit snadno recyklovat snadno odvést na skládky. Rozmazlenost lidstva mít spoustu věcí místo přemýšlet o tom jak to udělat tak aby to nebylo zapotřebí to potřebovat. Nelibí se mě ten svět ve kterým žijeme protože v něm nevyhrává opravdovost a laskavost upřímnost slušnost ochota dobrá vůle lechkost života spojený z přírodou. A tím že život není samozdřejmost a ani nic co v tom životě co žijeme se nikdy skutečně nedá počitat v číslech podle toho jakou praci děláme. Já bych řekla spíš nakolik máme sebe natolik máme ten čas co si dáme pro život když ho máme. Podle toho jaké okamžiky jsme prožili a jak jsme se k nim postavili a jak jsme se zachovali ve chvilich kdy věci nebyli snadné to pro nás má tu hodnotu největší. A né peníze které jsou jen výsledek uvažování a snahy okolností.“

vítejtevchaosu normálnosti

„Možná ti co osvobodí nosí jenom smrt. Ale pokud nejsi srdečný a bez svědomí nemůžeš soudit kroky minulosti. Ani budoucnosti ve vším se skrývá mnohem větší síla která přesahuje naše chápání. Musel by si mít boží svolení aby si mohl měnit k lepšímu. Každý člověk je sám sobě Bohem. Ruzným ale silným zároveň ta víra je síla ta naděje pandořina skříňka jest navěky věků. Můžeme být jako hrdinové davnověku nebo padnout jako lidi co nevěřili sílu uvěřit svojí síle. Vesmír a život je moc moc života smrti a něčeho víc. Jsme lepší než zvířata přesto tolik lidí se snaží pouze přežít a né mít hloubku a skutečný smysl. Jsem stejná snažím se pouze přežít ale cit můj je veliký větší než dokážeš si představit. Boj za to se z toho vymanit ukázat duši praví úděl. Stracím se padám všechno mě ničí alkohol otupuje moje smysly notak člověče mysli tvoje síla je i v mojích myšlenkách. Matka příroda sama přes mě mě žáda neubližij mě. Příde ti to malicherné nevěříš v život a v jeho krásu. Maš jeho spásu ve svích rukách člověče pouze jen ty jediný. Víš jak mi pomoci ale přesto to není radikální. Ti kdoš promlouvají ti velkou sílu nemají.Životem žijem to těšký znají nemůžu nutit to samo moudrost nalezne. Tehdy až sama potřeba nouze svou sílu a potřebu uvidí. Pak svojí pravdu míjí svou zem sama odhalí. Slová má jsou pouhý rým však v jeho pravdy síly vím. Jedna nemůže změnit vše však může ukázat zápal to já vím.“

vítejtevchaosu normálnosti

„Citát o úvaze o počasí a fantazie
Sluníčko sluníčko hrabe🤪 mi z něj maličko. A je mi to jedno stejnak jsou všichni hříšníci tak proč by se neměly vařit v teple jako v pekelných kolech. A stejnak to není tak hrozný. A navíc co když by projednou vypnuli ty měřiče a spíš než se stresovali z možných problému se hodili do klidu a nechali to na přirodě. Ale ještě předtím moc moc plevelu do města a pnoucích plevelů po fasádách a nechat tu zeleň svobodně růst vždyť i ona chce demokracií v růstu ne diktování kde si má růst a kde má bejt hubena proč by to nemohla bejt džungle zarostlá zeleně plná. Na estetiku krasu měst bych nehleděla taková trochu scenerie jako z apokaliptickych filmů kde z měst zmizela lidská činnost a příroda si to pretvořila k obrazu svému. Náke zakony pro přirodu nezabráni odplavováni a ničeni zeleně na úkor potřeb lidského života a stavění nového a nových budov který zaplacenou zabijou zeleň a stejnak to nic nezmění. 🤷‍♀️A adaptovat se na to nikdo nemusí protože jsou všichni chudí a nezajímají se o to a nemužou to zmirnit ani změnit. A navíc beztak víc řeší to jak se uživit než jak ochladit planetu. A nemají k tomu takovej cit jako ti kteří něco pěstujou a mají to jako obživu a musí odhadovat a počítat z rozmary počasí a nejen to počasí ale i škůdci a choroby a jiný problémy. Takže vesměs se počasí podléhají ti co něco mají, a ti co nic nemají ti nemají co stratit a co sčítat a s čím se trápit. Takže mladí co žijou v mamahotelu nemužou být v depresi že jim uhoří odfoukne pomlatí úrodu počasí když maji beztak hovno💩 🤔🤣. Nebo aspoň já.“

vítejtevchaosu normálnosti

„Naše civilizace poskytuje mnoho utišujících prostředků, které lidem pomáhají, aby si svou osamělost neuvědomovali: předně je to přísná rutina zbyrokratizované, zmechanizované práce, umožňující lidem, aby si neuvědomovali svá nejzákladnější lidská přání, svou touhu po transcendenci a jednotě. Pokud tato rutina sama nestačí, člověk přemáhá své podvědomé zoufalství rutinou zábavy, pasivním konzumem sluchových a zrakových požitků, které nabízí průmysl zábavy; určité uspokojení mu přináší i nakupování stále nových věcí a jejich brzká výměna za jiné.

*Moderní človek se přeměnil ve zboží; prožívá svou životní energii jako investici, která je mu protředkem k dosažení co největšího zisku se zřetelem k jeho postavení a k situaci na trhu osobností. Odcizil se sám sobě, ostatním lidem i přírodě. Jeho hlavním cílem je výhodná směna jeho dovedností, znalostí – jeho samého, jeho „osobnostního balíčku“ s jinými, kteří mají stejný záměr spravedlivé a výhodné směny. Život nemá jiný cíl než pohyb, jinou zásadu než zásadu spravedlivé směny, jiné uspokojení než konzumovat.

*Skutečnost, že soustředění je nutným předpokladem pro zvládnutí některého umění, je sotva třeba dokazovat. Každý, kdo se nějakému umění učil, to poznal. Ale soustředěnost je v naší době ještě vzácnější než sebekázeň. Naše kultura přímo vede k nesoustředěnému a rozptýlenému způsobu života, snad jako žádná jiná. Děláte mnoho věcí najednou: čtete, posloucháte rozhlas, mluvíte, kouříte, jíte, pijete. Jste spotřebitel s otevřenými ústy, dychtivý a ochotný polknout všechno – obrázky, lihoviny, vědomosti.

*Stroj, který vyrobí za poloviční dobu stejné množství, je dvakrát tak dobrý než starší a pomalejší. Jsou pro to ovšem důležité ekonomické důvody. Ale jako v tak mnoha jiných případec, i zde se lidské hodnoty určují hodnotami ekonomickými. Co je dobré pro stroj, musí být dobré i pro člověka – tak se uvažuje.“

Erich Fromm kniha Umění milovat

The Art of Loving
Varianta: neuvědomovali: předně je to přísná rutina zbyrokratizované, zmechanizované práce, umožňující lidem, aby si neuvědomovali svá nejzákladnější lidská přání, svou touhu po transcendenci a jednotě. Pokud tato rutina sama nestačí, člověk přemáhá své podvědomé zoufalství rutinou zábavy, pasivním konzumem sluchových a zrakových požitků, které nabízí průmysl zábavy; určité uspokojení mu přináší i nakupování stále nových věcí a jejich brzká výměna za jiné.
Moderní človek se přeměnil ve zboží; prožívá svou životní energii jako investici, která je mu protředkem k dosažení co největšího zisku se zřetelem k jeho postavení a k situaci na trhu osobností. Odcizil se sám sobě, ostatním lidem i přírodě. Jeho hlavním cílem je výhodná směna jeho dovedností, znalostí – jeho samého, jeho „osobnostního balíčku“ s jinými, kteří mají stejný záměr spravedlivé a výhodné směny. Život nemá jiný cíl než pohyb, jinou zásadu než zásadu spravedlivé směny, jiné uspokojení než konzumovat.
Skutečnost, že soustředění je nutným předpokladem pro zvládnutí některého umění, je sotva třeba dokazovat. Každý, kdo se nějakému umění učil, to poznal. Ale soustředěnost je v naší době ještě vzácnější než sebekázeň. Naše kultura přímo vede k nesoustředěnému a rozptýlenému způsobu života, snad jako žádná jiná. Děláte mnoho věcí najednou: čtete, posloucháte rozhlas, mluvíte, kouříte, jíte, pijete. Jste spotřebitel s otevřenými ústy, dychtivý a ochotný polknout všechno – obrázky, lihoviny, vědomosti.
Stroj, který vyrobí za poloviční dobu stejné množství, je dvakrát tak dobrý než starší a pomalejší. Jsou pro to ovšem důležité ekonomické důvody. Ale jako v tak mnoha jiných případec, i zde se lidské hodnoty určují hodnotami ekonomickými. Co je dobré pro stroj, musí být dobré i pro člověka – tak se uvažuje.

„Já nemám nic proti přemnoženým druhům zířat a hmyzu atd. Já si jenom uvědomuju že jsou. A dokud mě ta verbež neleze do domu, a nebo okolo něj tak je mě to celkem jedno. Já mám ráda zvířata a je to živí tvor on taky cítí emoce a bolest a je mě jich 😞 líto. Ale právě proto aby ta verbeš nikomu nic neudělala ale některé zvířata si to fakt nezaslouží smrt. Sice jo přenáší choroby ale taky žerou jiné druhy které škodí třeba plodinám. A pokud se neodváží napadnout člověka a jeho. Nebo ho nakej blbej člověk ohrožuje v jeho přirozeném prostředí proč mu sakra ubližovat. Přece si brání taky svůj domov. Tak jako sakra jako ale pokud je to zvíře chráněný jenom proto protože zmizelo s ty oblasti nebo je ohrožený a pak se vrátí příde a jediný co dělá je že jenom škodí a nic jinýho a ono samo nemá nepřátele které by ho vytlačili z území tak se bude jenom množit bez účelně to je k hovnu. Radši střílet vlky 🐺 než lišky🦊 ty aspoň netvoří gangy a netočí ve skupině. A taky co medvědi další verbeš těch je tam beztak hodně a pak už ani neví kde mají být. Lidi se jich bojí a medvědi nemají klid a tak utočí les je domov 🐻 tak otázkou kdo z koho. Jestli poklidné procházky v lese nebo se nechat sežrat medvědem. Kdyby se přesunuly do jiné oblasti klidné bez lidí a bez stád dobytka v ohradnicích kazdej medvěd jednotlivě tak by se nemohli potkat ani množit mezi sebou. Tak by měly větší možnost sežrat více jinejch volně divokých zvířat v různých lokalitách země. Jak by asi přežil medvěd třeba převezenej na Vysočinu na okolí Velkého Meziříčí a Jihlavy do přírody jak by tam žil když některá místa jsou vikácená a nebo totální džungle zarostla listnatýma stromama. Nikde u řeky nebo potoka aby mohl chytat v řece pstruhy a měl dost vody. To by byl zajímavý experiment jestli by tam přežil. A jaký vliv by to na něj mělo. Prostě mě to zajímá.“

vítejtevchaosu normálnosti

„Co mi dalo uvědomění moudrost
1] Moje vlastní minulost
2]Lidi co mě obklopujou
3]Filmy které mě učí vážit si života a nebo mě inspirují. Nákým způsobem ovládají můj pohled na život. Nebo ve mě něco proberu emoce myšlenky napětí drama lásku smutek nadšení filozofické myšlenky s duševně psychickou hodnotu života. Upřímné láskyplné s vtipem reálného života.
4] Prostě život. Ten pohled na život vnímám všechno co mě obklopuje jak lidi tak věci a živé stromy živočichy situace okamžiky pocity smysly.
5] To jak v tom co je přírodou přirozené a co je realita a co není. Co je jenom systémem a obchodem ovládá naše myšlení. A co je sociální šílenství.
6]Můj charakter a moje osobnost tím taky docházím k poznání. S čím cítím že je to správné a co není.
7]To co jsem kdy slyšela a četla a souhlasila s tím.
8]Co ve mě naučil život jako zakladka střední a všechny ty myšlenky a životní poznatky o všem možném i nemožném.
9]Všechny moje pohledy přístupy na život během chvílí kdy mě bylo nejvíc na hovno. Kdy jsem musela brát prášky na soustředění a na deprese. Mě proběhl celej život mě před očima, cítila jsem hodně silně přítomný okamžik všechny ty informace začali dávat hlubší smysl.
10]Možná to změnilo i moje fyzické já i moje naladění se na svět celkově bylo mě tehdy 14 let. Kdy jsem pochopila že svět je plnej sraček. Kterej si člověk dělá sám jen svím pohledem na svět. Nechápala jsem proč to všechno proč se tolik lidí vsteká nad tím co nemá smysl co není takovej průser že jsou i horší věci.
11]Ten fakt že každá generace ujížděla na ničem jiném a že to ovlivňuje jejich myšlení. No jo no každej to cítí vnímá jinak. Starej mladej přikryplenej. Každej jinej každej jinak ovlivněnej svou dobou.
12]Životní trable a pochybnosti a znovunalezení svojí pravdy a toho správného postupu pro život pro svojí budoucnost pro svoje myšlenky a to dobrý.“

vítejtevchaosu normálnosti

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

Jeff Foster (1980)

Překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/a-humbling-pathawakening-is-not-a-path-for-the-faint-of-heartyou-will-be-humbled/3034565383307716/

Vyhledávání

Témata

Citáty