Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí citáty (strana 354)

„V dopise americkému sionistickému příteli po půl roce žití v mandátní Palestině, 1921.“

Golda Meirová (1898–1978) premiérka Izraele

Ti, kdo mluví o návratu, jsou čerství příchozí. Jeden starý dělník je plný inspirace a víry. Říkám, že dokud jsou tady ještě ti, kteří vytvořili to málo, co tu je, nemohu odejít a ty musíš přijet. Neřekla bych to, kdybych nevěděla, že jsi připraven těžce pracovat. Je pravda, že dokonce i těžká práce se hledá obtížně, ale nepochybuju, že si něco najdeš. Pochopitelně, toto není Amerika a člověk může ekonomicky dost trpět. Mohou být znovu nepokoje. Ale jestli někdo chce mít svou vlastní zemi a jestli si to přeje celým srdcem, musí na to být připraven. Až přijdeš, jsem si jistá, že budem schopni plánovat. Není na co čekat.
Zdroj: Izrael: Dějiny. s. 63

„Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus – a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie – za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik – a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním – a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to – stejně jako mě – zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa – a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.“

Jan Zahradil (1963) český politik

Zdroj: Projev Jana Zahradila v Pantheonu pražského Národního muzea, 28. října 2010. URL: http://www.zasvobodu.cz/diskuse.php?cid=1

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

Jeff Foster (1980)

překlad: Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/to-stare-life-in-the-facesometimes-when-you-stop-running-to-your-usual-distracti/2360721600692101/

„O moudrých
Co jsem slyšela smyslu plného a i četla a řídím se tím a co si o tom myslím.
1 nemyslíš zaplatíš Proto je vzdělání důležitý.
2 ráno moudřejší večera No jak v čem ale občas je to dobrý snažit se odpočatej ráno než unavenej večer.
3 snídaně je základní jídlo dne Jo tak to se musím dobře najíst a napít aby začal dobře.
4 chudej jako kostelní myš To je píčovina v kostele nejsou myši co by tam tak asi jedli oplatky a svěcenou vodu tak to museli bejt teda osvícený myši když žili v kostele.
5 humor je nejlepší lék Jó tak to asi bude.
6 strach je největší nepřítel Ano tak to je
7 v nouzi najdeš přítele Kdo se na tebe nevikašle v nouzi to je pravej frajer
8 oči jsou brána do duše No pokud náka opravdu existuje tak asi je to dobry znát moc nepodstatné.
9 čím je člověk starší tím je moudřejší. To je blbost pokud to není člověk co se nerozvíjí a nevzdělává si a nepoznává a nezažívá něco nového těško může dojít věkem k moudrosti a dřina k poznání fakt nestačí a životní zážitky jsou sice dobrý učitel ale né pro každýho
10 dokážeš všechno co jen chceš. Myšlenka dobrá ale to chce mít zápal morálku disciplínu plán jak toho dosáhnout snahu dřinu a vídrž to je celoživotní proces chtít něco víc a taky mít v tom tu myšlenku vizualizaci hodnotu smysl toho co chceš dokázat tu sílu dát tu sílu ze sebe a bejt nezastavitelnej. Hodnoty sny myšlenky rozhodnutí smysl vídrž sebedůvěra síla v srdci vášeň nadšení víra láska k tomu co chceš je to součástí tvého bytí. Si to ty sám ten úspěch tvůj proces snaha a myšlenka vize plán udělat pro sebe něco dobrého.
.“

Chaos 🤯?

„Baarová má oči mandlové, zatímco Mandlová je má barové.“

Adina Mandlová (1910–1991) česká herečka

Lidová slovesnost
Zdroj: [Lojdová, Sabina, Lásky i milostné nezdary Adiny Mandlové: První manžel se kvůli ní otrávil plynem, osudovému muži porodila mrtvé dítě, super.cz, 2020-06-16, 2020-09-30, https://www.super.cz/706230-lasky-i-milostne-nezdary-adiny-mandlove-prvni-manzel-se-kvuli-ni-otravil-plynem-osudovemu-muzi-porodila-mrtve-dite.html, česky]

Tento citát čeká na kontrolu.

„Kdyby mé emoce měly barvu, měly by barvu tvých očí - očí podlitých krví.“

Welo Writer

Citát vznikl z představy pohledu do zrcadla po dušení – z okamžiku, kdy tělo nese stopy bolesti, i když si je vědomí nepřeje vidět. Z první osoby je možné realitu popřít, racionalizovat nebo potlačit. Z druhé osoby už ne.

„Barva tvých očí“ zde neoznačuje druhého člověka jako objekt touhy, ale jako *svědka*. Emoce nemají vlastní barvu – získávají ji až ve chvíli, kdy jsou spatřeny někým jiným. Oči podlité krví jsou důkazem stavu, který se nedá skrýt, jen přehlédnout.

Druhá vrstva citátu spočívá v rozporu mezi tím, co chce subjekt vidět, a tím, co by musel vidět, kdyby nebyl sám sebou. Je to střet perspektiv: popření versus nevyhnutelná pravda těla.

Kontext: Text je inspirován 34. kapitolou mé knihy Zara & Arim.

„Ústavní soud má chránit práva a svobody, ty ale nejde pevně a natrvalo seřadit podle důležitosti. Někdy musí dostat právo na osobní důstojnost, jindy právo na informace.“

Pavel Rychetský (1943) český ministr spravedlnosti ČR, místopředseda vlády ČR, předseda Ústavního soudu ČR, československý politik, adv…

Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-ptam-se-ja-rychetsky-zeman-me-zklamal-prima-volba-prezidenta-je-hruba-chyba-198133
Kontext: Funkce prezidenta je spojena s řadou reprezentativních funkcí. Převážná část těch funkcí je ceremoniální a v mém životě je důležitější ta konkrétní práce. Ústavní soud je jiný než soustava obecných soudů, kde většinou stojí před soudem dvě strany. Dalo by se říct, že na jedné straně je jakoby pravda, na druhé lež, na jedné právo, na druhé neprávo. U Ústavního soudu většinou spolu soupeří dvě doslova uctívané hodnoty. Ústavní soud má chránit práva a svobody, ty ale nejde pevně a natrvalo seřadit podle důležitosti. Někdy musí dostat právo na osobní důstojnost, jindy právo na informace.

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

Jeff Foster (1980)

Překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/a-humbling-pathawakening-is-not-a-path-for-the-faint-of-heartyou-will-be-humbled/3034565383307716/

„O smutku a o trápení
Nápady
1 tak si představ ten nejhorší scénář co se může stát a pak si uvědom že se má spoustu lidí určitě větší problém než ty

2 uvědom si co tě trápí a řekni si co s tím jako uděláš?

3 koho to zajímá nikoho to jenom ty sám to máš ve svích rukách a jen ve svích myšlenkách to můžeš porazit

3 udělej všechno proto aby si byl spokojen sám se sebou přiznej si tu pravdu mysli sobecky jinak tě to převálcuje uvědom si co pro tebe je důležitý a co potřebuješ a tím se nech vést.

4 drž se toho co víš že je správné pro tebe co cítíš že je pro tebe užitečné

5 jsi zlomený to nevadí lepší být zlomený než najivní přiznej si bolest a pochop a smiř se s tím ale nikdy to nevzdej 💪

6 možná nikdo nemůže ti poradit dokonale možná lepší bude něco si o tom najít přečíst 📚

7 tvůrčí činnost malování🧵🎨🧶🧩 pletení vaření pečení cokoliv čím se zabavíš a potěší tě to je super to udělej

8 odpočinek pokud nemůžeš odpočívat protože nemáš klid najdi si místo kde je klid a odpočívej relaxuj

9 nemůžeš spát dělej kliki 100× dělej cviky co jsou náročný

10 netrap se prostě si to představ jako děj ve hře a co by si udělal ve hře proti trápení

11 deník napiš co tě trápí,štve, stresuje, jaké je řešení, co se může stát, a co se stane když to neuděláš, jak budeš postupovat, vinadávej se písemě, pokládaj si otázku proč proč tamto tamhleto, k čemu mi to je, co to přinese v budoucnu, co to dělá teť se mnou, proč mě to tak ovládá a jak to zastavím.

12 pusť si zvuky moře a nálož se do vany

13 pust si hezkou hudbu relaxuj a neřeš okolní svět

14 použij svojí kreativitu a změň ty chmury na něco užitečného

15 odpusť těm kteří jsou hloupí a nechápou tvojí osobnost

16 mysly pozitivně a buť v klidu a s v sobě moudrý řekni si třeba vnitřní klid chce to klid

17 uvědom si že je to tvůj život a ty jsi v něm ta nejlepší nejdůležitější osoba a nikdo nemá právo ti sakra kazit náladu

18 pokud ti nepomůže psaní tak to se sebe vyspívej třeba karaoke nebo prostě zpěv🎧🎶🎤.

19 podívej se na staré fotky🖼 🏞a řekni si už jsem se měl i líp takže se můžu mít znovu dobře

20 Budu se v budoucnu vážit sám sebe a nenechám si ostatníma skazit den.

21 Vnímej svoje rozhodnutí a svoje priority vyřešit tuto překážku ve svojí hlavě.

22.čtení protože se člověk na to musí soustředit a může si trénovat představivost když je to třeba fantazi kniha.📚.A navíc tím směřuje myšlení jinam prič z reality.

23.dej si co máš rád 2 dny a pak papej jídlo s málo solí a cukry

24.pít syrovou namixovanou zeleninu ovoce bylinky atd🥦🍎🕷🦗 🍌🫐🌶🧄🥒🥕😉😁

25.uspokojit se tam dole😄 udělej si dobře.

26.nakupování kup si něco užitečného a jedinečného co ti zlepší náladu 🛒.

27.Pořiť si velkeho plyšaka a tomu se vispovidej kdo ti co udělal a tomu plyšákovi řikej Izidor kristohint a když tě naštve zbuš toho plyšáka ukousni mu ucho a koukni ho do prdele 🤣.

28.vymysli si jinou dimenzi kde snadno překonáš svoje problemi a to převeť do reality.

29. Udělej si teplé kakao nebo meltu s medem a k tomu chleba namazaný máslem a medem.

30. Udělej si ze starych ponožek hady loutky na dvě ruce a předstírej debatuj sám se sebou o dané problematice.

31.tanec pořádně si zatrsej u dobrý hudby

32.vykřič to z sebe v lese.
33.proběhni se jako by jsi se poprvé naučil běhat
34.zahradnicení zasať si bylinky třeba meduňku,mateřídoušku,šalvěj,ty jsou dobré na spaní

35.uklizení umývání nádobí prostě celkově dělání úklidu

36.hrat hru stolní s ostatníma třeba člověče nezlob se,nebo sám nákou dobrou strategickou.

37.zakřič si do polštáře

38.rozškubat krabici

39.vyšívání nebo něco ušíj

40. hodně pracovat

41. Přežrát se cukovinkama na jeden den.

42.dát si pořádný maso 🥩 z hranolkama 🍟🥔a zeleninou 🍉🥕

43.zkouset nové věci poznávat nové lidi a nové příběhy

44.vykreslovat mandaly

45. Meditovat

46.mít svoje relaxační rituály na dobrou náladu.

47.odpustit si a uvolnit se

48.uplně vypnout od negativních myšlenek.

49.pít a jíst pravidelně

50.mit v životě jasno a nepodléhat nervům a
emocím.

51.přijmout plnou zodpovědnost za svůj život a za svojí osobu a nehazet vinu na ostatní ale sám za sebe bojovat svojí bitvu života.

52. Jít se odreagovat mezi lidi.

53.udělat něco hezkého pro druhé.

54. láska zamilovat se.

55. Odpustit životu za to jakej je a jit dál sebevědomě a ničeho se nebát

56. Dodávat sílu ostatním hezkýma slovama a naslouchání jim.

57. Radovat se s ostatníma ať jsou jací jsou.

58. Věřit ve svoje dobro a snažit se v lidech hledat to dobré a nestěžovat si.

59. Bít opora pro ty kteří jsou na tom stejně jako ty a podpořit je pochopením součtem a odejmutím.

60.Nikdy nezapomínat na to dobré co přinesl život a co se v životě povedlo.“

Chaos 🤯?

„Prosetice žádnou vyloučenou lokalitou nejsou. V Proseticích jsou jeden nebo dva domy. Tady jsou Prosetický, který to tam znají. Jako říct, že Prosetice, na které když se dnes podíváte, tak už tam chybí tuším dva domy (přeřeknutí).“

Jaroslav Kubera (1947–2020) český senátor českého Parlamentu

A stávají se jednou z nejhezčích lokalit, teď nemyslím složením obyvatel, to je ještě pořád složité, ale už se to mění. Podívejte se, jak to vypadá, když pohlédnete od dopravního hřiště směrem dovnitř, do těch bloků, a vzpomeňte si, jak to v Proseticích vypadalo. Jako to hodně rychle zapomínáte. To, že tam je jeden nebo dva domy, žádná sociálně vyloučená sociální lokalita typu Janov, Bílina, Duchcov přece není. To přece není pravda. Nenecháme se do toho vmanévrovat, tak jako jsme se nenechali vmanévrovat do romského poradce, protože romský poradce přináší jenom romské problémy a tady problémy s Romy nejsou. Dokonce jsem pozván na mejdan Romů a nemusím si prý brát vůbec břitvu, že se nemusím bát, že by mě tam někdo podříz, protože tam maj obvykle dobře zorganizovanou pořadatelskou službu. Mám jenom obavu o ty lavičky, co od nás chtěj pučit, jestli vydržej. Ale jako tady ten problém není zdaleka tak vyhrocený a my se s ním nebudeme úmyslně zabývat, protože tam, kde se s ním intenzivně zabývají, si ho přímo vyrábějí. Takže to my teda dělat nebudeme. Někdo si může myslet něco jiného, ale to je právo zastupitelstva, jak si rozhodne. To je tedy odpověď na tu otázku, co budeme dělat teď. Nic, máme už všechno hotový. (4. jednání zastupitelstva města Teplice 24. 6. 2011)
Zdroj: 4. jednání zastupitelstva města Teplice 24. 6. 2011 http://www.youtube.com/watch?v=G8928hsBb64

Tento citát čeká na kontrolu.

život

„O práci, o svobodě, o nápadu, o složitostech,
Říkám si o čem je život o čem jsou ty pohledy na život. A došla jsem k názoru že je to hodně tím co vlastně člověk dělá za práci a čím se sám o sobě zabívá a přemýšlí o ruzných věcích. Proč si to myslím. Protože to nad čím nejvíc člověk přemýšlí a běžně řeší to prostě je i jeho život. Třeba když by člověk měl jako koníček zálibu přemýšlet o lidské podstatě a práci dělníka tak to ale nesouzní s jeho zálibou a myšlenkovou aktivitou. Ale kdyby měl práci kde by mohl testovat ostatní a mohl by skoušet lidskou podstatu tak byl by spokojen a byl by přínosem. Co teoreticky kdyby šlo zjistit pro co člověk má předpoklady odvozené od toho jak myslí a jaké jsou jeho hodnoty a myšlenky a tím ho pak nasměrovat k tomu být v životě šťastný. Proč něco takového není třeba ve školách před tím než si mladý člověk vybíra školu. Proč se na tohle neklade tak velký důraz pořádně a skutečně by ty studenty nasměrovali proklepli si je a jejich myšlenky a v tom v čem by se jim dařilo našli to nejlepší pro ně. A nebo lidi na úřadech práce ty lidi co třeba z nakého důvodu mají problém si najít práci. Protože jsou jiní ale jsou pracovití ale jejich myšlení je napadené nízkým sebevědomím a vlastně se neznají protože v sobě třeba nezozvíjeli celý život svůj potenciál a zájmy kterými by se mohli živit. Tak takový test kvíz kdo opravdu jsou a k čemu se jejich myšlení hodnoty a úvahy o životě hodí, a i jejich fyzické psychické předpoklady. Takovej test by se mi fakt hodil a myslím i spoustu dalším lidem. Kteří se neznají a neví k čemu se hodí a v čem by byli dobří. Jasně můžou jít a zapnout zuby a dělat něco co je nebaví jenom proto aby přežívály pro ty prachy ale je fakt že jakej v tomto ohledu má život smysl. Pak spousta lidí žije nenaplněné životy a nemají ani v srdci upřímnou lásku když samy nenávidí svoje práce a životy které žijou jenom pro prachy a jistoty. Když si nedáte tu možnost dělat to v čem vynikáte a i vaše myšlení nejen ruce. Tak jak hloupá je společnost kde lidi jen přežívají ale vlastně vůbec nežijou to co chcou skutečně žít. A důsledkem toho je trapně ubohá nudá společnost která se sama nerozvíjí a neroste ani psychicky ani na tom myšlení nemá sny touhy ani nadšení. Potencional všech je přeceňován protože se málo hledají možnosti lepšího využití myšlení jedinců a navíc. Možná nejsou keše a lidi co by opravdu mohli na tom něco změnit nebo stvořit takový test ktery by změnil lidem život k lepšímu. Podle toho jací jsou a jak myslí a v čem jsou fakt dobří najít v nich to nejlepší a dodat tím testem jim sílu a uvědomění toho že jsou v něčem dobří. A nejen soudit je za to že to nejde že se nedaří že jsou líní né to je chybné myšlení. Nadavat nikomu protože se mu nedaří že mu to nevychází jak si myslí většina že by mělo. Občas to nemusí jít podle představ a život sváma zatočí a ostatní těžko můžou vědět co ve své hlavě prožíváte. Každý je různy a na to by se mělo brát ohled. Nikdo není stroj mašina na práci jsme lidi živé bytosti a to je fakt a podle toho by sme se měly chovat k sobě s úctou k sobě a svému vnímání života. Možná chyby všemu víra a motivace k tomu dovolit a dát si tu možnost to prostě udělat? Nebejt zlej ale věřit v ty co jsou slabší povahy co nejsou tak psychicky silni a houževnatí jako jiní.“

Chaos 🤯?

„Myslím si, že snad každý má nějaký okamžik, který mu rozděluje život na dvě části. Když se ohlédnete zpátky na časovou osu svého života, někde na ní najdete ostrý zářez - nějakou událost, která vás změnila a která změnila váš život víc, než kterákoli jiná. Okamžik, který vytvoří předtím a potom.“

Taylor Jenkins Reid kniha Jediné pravé lásky

Vyhledávání

Témata

Citáty