Vyhledávání

„Život je termín na neurčito. Nikdy nevíš přesná čísla kdy život skončí. A proto je tak důležitý být veselý protože samotnej život má nás na háku. A má nás za bandu čůrá**. Samotnej vesmír nás ignoruje jenom všechno se mu podmiňuje. A věda to odkrývá za zády se nám posmívá.Chytří světu dominujou hlupáci se u piva smějou.Chudáci dřinu žijou a pro svět hodně sebe obětujou.A skuteční boháči těško nad něčím zapláčí.Maji všeho dosti až je jim to k marnivosti.Ten kdo nic nemá ten je v prdeli a už ani nemá tu naději.Bez ostatních by byl v prdeli kazdej sme zavyslej na snaze jiných lidí toho co sami nesvedeme .Obzvlašť ten systém v jakým žije jeho duši zahlcuje dokonalostí která se stává závislostí.Ale né praktičností nýbrž hloupostí ne jasností a radostí ale nezaživností doby.Málo sporů v názoru vášně pro život nikdo nechce být problémový a jedinečný.A raději mít klid a nehadat se diplomatické žádný povyk žádné emoce vášnivá predstavivost nadšení pro budoucnost.Drží to v sobě a jinak žít už ani nedokážou.No jo ale když jsou všichni myši kde je predátor.?“

„Pokud člověku, zvyklému řešit různé druhy situací a překážek, postavíme do cesty další z mnoha cílů nebo překážek, jednoduše je pojme během krátké doby, jako součást hry života.
Slabina tohoto člověka tkví v tom, že ony překážky zařazuje jako graf, tudíž může nastat situace, že začne pojímat horní křivku grafu jako životu určující hodnotu a není schopen se zabývat spodní částí grafu. Je to přirozené tříbení - bohužel pro stereotypně žijící nepochopitelné.“

„Pokaždé když dosáhnete nové úrovně osvícení, objeví se na horizontu další možnosti rozšíření; nic takového jako osvícený odchod na odpočinek neexistuje. Velkou krásou našeho života je, že nikdy nedosáhneme „dokončeného“ stavu. Nenechte se odradit tím, že objevování vlastního já je kontinuální proces, který nemá konec. Jakmile začnete sami sebe objevovat, zjistíte, že jste se narodili svobodní, integrovaní, radostní a plní lásky. Ale okolnosti vašeho života způsobily, že jste na všechny tyto dary zapomněli.“

„Schopnost žít z prány je přirozeným důsledkem toho, že je člověk jako naladěný nástroj. Jak naznačuje výzkum celostní medicíny, lidské bytosti existují ve fyzické realitě zvané systém čtyř těl - fyzické, emoční, mentální a spirituální tělo. Zjednodušeně to lze přirovnat ke kytaře o čtyřech strunách. Když jsou struny rozladěné, můžeme pociťovat nejrůznější stupně tělesných, citových či duševních potíží nebo nespokojenosti se životem. Jsou-li naladěné správně, život se stává kouzelným.“

„Tam, kde nevyspělí a nevzdělaní výrostci ohrožují životy mužů celý život věnujících národu a o jeho osvobození a další pokrok jistě vysoce zasloužilých, tam třeba se zamysliti, vážné zamysliti. Náš národ a naše mladá republika nemá nadbytek politických hlav, aby nám mohla být lhostejná ztráta lidí rázu Rašínova a zejména když revolver zlotřilého chlapce snaží se ubít politika, který — když šlo za Rakouska o Českou věc — smrti jistě se nebál.“

„Někdy slýcháme: „Vy katolíci jste proti interrupcím, to je problém vaší víry.“ Ne! Je to přednáboženský problém. Nepřikládejme víře něco, co jí nepřísluší. Je to lidský problém. Pomohou nám to pochopit dvě otázky. Za prvé: je dovoleno eliminovat lidský život, aby se vyřešil problém? Za druhé: je dovoleno pronajmout si nájemného vraha? Odpověď je na vás. To je ten bod. Nezabíhat do náboženského, pokud jde o to, co je lidské. Není to dovoleno. Nikdy nelze eliminovat lidský život, ani si pronajímat nájemného vraha, aby se vyřešil problém.“

„„Hele, nejsem sice z královský rodiny," prohlásí Alex, přejde ten strašný koberec a natlačí se Henrymu do osobního prostoru, „ale vím, jaký to je, když celej tvůj život určuje, do jaký rodiny ses narodil, jasný? Ty životy, o něž stojíme - ty se až tak moc neliší. Ne v tom podstatném. Chceš vzít to, co ti bylo dáno, a udělat svět lepším, než do jakýho ses narodil. A přesně to chci i já. Můžeme… můžeme nějak vymyslet, jak to udělat spolu."“

„Předpokládejme, že byste každou noc byli schopni snít jakýkoliv sen, který si vyberete. A že byste například měli možnost během jedné noci prosnít 75 let v čase. Nebo jakoukoli jinou dobu byste chtěli. Ze začátku tohohle dobrodružného snění byste si samozřejmě splnili všechna svá přání. Dosáhli byste všech druhů potěšení, na která byste si pomysleli. A po několika nocích 75 letých snů dokonalé radosti a štěstí, byste si řekli: „Wow, to bylo super! Ale teď, teď se nechám překvapit. Chci zažít sen, který nemám pod kontrolou. Ve kterém se mi přihodí něco, o čem nevím, co to bude.” A až byste ho dosnili a probudili se, řekli byste: „Jej, to bylo teda na hraně!” A pak byste se stávali čím dál většími dobrodruhy, měli více odvahy a podstupovali další rizika, podle toho, co byste si vysnili. Až nakonec…, nakonec byste snili přesně o tom, kde jste TEĎ. Snili byste sen života, který právě teď prožíváte. Bylo by tomu tak v rámci toho celého nekonečného počtu možností. Hraní si na to, že nejste Bůh. Protože podle této myšlenky si celá podstata Božství hraje a předstírá, že jím není. Takže dle této myšlenky je každý ve své podstatě jen ultimátní skutečností. Ne bohem v politicko-vládnoucím smyslu, ale Bohem ve smyslu vnitřního bytí. Tím hlubokým základem, esencí, podstatou, jakkoliv to nazveme. A my všichni tím jsme, jen předstíráme, že nikoliv.“

„Měli bychom vyjít od posledního dechu člověka, abychom pochopily jakou podobu měl jeho život a jaký význam náleží čemukoliv co prožil. Teprve smrtí je hotovo mládí i narození člověka.“

„Mnoha lidem by jako četba na celý život úplně stačily vánoční nabídkové katalogy, inzeráty v novinách, návody přibalené k ústní vodě, k mýdlu, k termoskám a k petrolejovým kamnům, a potom snad ještě referáty.“

„Křesťanství hlásající pokoj, je zjevně náboženstvím života, Islám vyhlašující džihád je naopak náboženstvím smrti. - Petr Piťha v promluvě k výročí svatořečení Anežky České 13.11.2015 v katedrále sv. Víta “

„Byl to historik, který se nořil do temných vod minulosti, aby odtud vynášel perly nádhery pod slovenské slunce. Spisovatel, který velkou část svého života zasvětil své zvláštní lásce - dějinému výzkumu amerických Slováků…“

„Inteligentní lidé jsou všeobecně dost rádi podezíraví. Říkají si, že jejich duševní mohutnost je chrání před slepotou; že i když se vznášejí v nadoblačných výšinách, neztrácejí přitom ze zřetele malé temné body života.“

„Francie může být silnější nebo slabší než jiní, pokud jde o hospodářskou sílu, bohatství, rozšíření jazyka, velikost jejího impéria. Co ji však odlišuje, pakliže to tak mohu říci, je morální charakter jejího způsobu života. 1939“

„V žádném případě nelze manželství více než dvou osob považovat za vývojově starší formu, neboť etnologický materiál o životě společností, jež se prakticky nezměnily za řadu tisíciletí, svědčí o tom, že jsou zcela monogamní.“

„Mám zkrátka diagnózu, jsem písničkářka, svůj život si opisuji v textech a prožívám to vždy velmi intenzivně. Samozřejmě, že chci hrát a koncertovat, dokud budu moci. Chci cestovat a užívat si tento dar.“

„Domnívám se, že člověk se nemá za to, co je, ani stydět, ale ani se povznášet. Prostě si říct – Pán Bůh tě postavil sem a nalož s tím, jak můžeš nejlépe.(V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.) “

„Je to mimořádná zkušenost, zvláště posledního roku, kdy vnímám, že k životu prostě patří také jistá bolest, kříž. Je důležité, aby člověk hledal sílu, jak ho unést, aby nekapitulovat, aby někam nezalezl a nelitoval se.“

„Na tom okraji už nezbývá mnoho z tvé znamenitosti, člověče, nic z toho, čím se naparuješ v životě; ještě tam zbývá pohlaví, strach, samolibost a několik jiných věcí, za které se většinou stydíš; snad to jsou poslední věci člověka.“