Ladislav Fuks citáty

Ladislav Fuks foto

14   7

Ladislav Fuks

Datum narození: 24. září 1923
Datum úmrtí: 19. srpen 1994

Ladislav Fuks byl český prozaik, autor především psychologické prózy s tématem úzkosti člověka ohrožovaného nesvobodou a násilím. Jako symbol tohoto tématu si pak zvolil druhou světovou válku a holokaust. Většina jeho díla je autobiografická, často skrytě - téměř všemi jeho knihami prochází figura senzitivního, slabého hocha, žijícího ve svém vnitřním světě a toužícího po citovém přátelství. Právě tato stále se vracející postava trpícího a mučeného chlapce má silnou míru autobiografičnosti. Fuksovo dílo je někdy také autobiografickou travestií – např. Vévodkyně a kuchařka. Fuks je ve svém díle též mistrem masky, jinotajů a náznaků, k čemuž byl jako homosexuál přirozeně donucen dobou, v níž žil a tvořil. Ve svých knihách se také často dopouští jen těžko odhalitelných žertů a se svými čtenáři nejednou hraje rafinovanou hru, která mnohým z nich zůstane neodhalena.


„Strach je kromě bídy, závislosti a pomluv největší nepřítel lidstva.“

„Měli bychom vyjít od posledního dechu člověka, abychom pochopily jakou podobu měl jeho život a jaký význam náleží čemukoliv co prožil. Teprve smrtí je hotovo mládí i narození člověka.“


„Smutek je žlutý a šesticípý jako Davidova hvězda.“

„Smrt osvobozuje člověka od bolesti a utrpení. - Spalovač mrtvol“

„Jestliže se vdova opět vdá, chválí prvního muže.“

„Co abych tě, drahá, oběsil?“

„Dnes není doba na romantické toulky, víš přece, co se stalo, zabrali Sudety, žijeme jako ve vojenském táboře, policie romantismus chlapců dnes asi moc ráda nemá. - Spalovač mrtvol“

„Jediné, co v životě je jisté, je smrt.“


„Na tak radostný den by mělo být pohřbu hodně, aby co nejvíc duší se vymanilo, osvobodilo, vzlétlo do vesmíru, našlo nové těla. Štědrý den má být štědrý i pro mrtvé. Aspoň že z toho něco mají tihle milí šmažení kapři...“

„Nejúplněji jsem obsažen jen a jen ve svých knihách. Bude-li je někdo číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já. Pokud ano, tak si mě stvoří z toho, co si přečetl.“

„Z kolika zlých lidí by se stali dobří, milí, kdyby se našel někdo, kdo by je pochopil, kdo by jim porozuměl, trochu tu jejich vyprahlou duši pohladil... Vždyť snad každý člověk potřebuje lásku, vždyť snad dokonce i ta policie, která stíhá prostituci, potřebuje lásku, zlí lidé jsou zlí jen proto, že jim nikdo nikdy trochu lásky neposkytl...“

„Láska, přátelství, to nejsou v pravém smyslu vlastnosti, jsou to stavy duše, nitra.“


„Hledat se bude věčně, toužit také věčně, to ano, ale to je snad dobře, věčně se totiž bude i nacházet a věčně se bude i vzlétat.“ Návrat z žitného pole

„Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není.“ Giovanni Papini

Podobní autoři

Citát se vám libí,
sdílejte ho s přáteli na .