Vyhledávání

„Od té doby, co jsem se dal dohromady s Courtney, změnil se můj osobní postoj, nemohu tomu málem ani uvěřit, ale jsem tak šťastný jako ještě nikdy v životě. Dokonce ani kariéra už pro mě není tak důležitá. Někdy dokonce v jejím náručí zapomínám, že hraju v nějaký skupině - tak jsem zaslepen láskou. Vím, že to zní divně, ale je to tak. Mohl bych Nirvanu okamžitě opustit a vůbec by mi to nevadilo - ale podepsal jsem smlouvu a musím ji dodržet.“

„Až mi bude 33, odejdu. To je doba, kdy muž musí začít dělat něco jiného. Neumím říct, co to přesně bude. Je to zatím ve stavu zrodu – ale určitě to nebude v zábavním průmyslu. Nechci být celý život rockovou hvězdou. Nesnesl bych skončit jako Elvis Presley a zpívat v Las Vegas všem těm paničkám a stařenkám, které přijdou na koncert s kabelkami. To je opravdu příšerná představa.“

„Poté, co byla žena odstraněna z centra každodenního života domácnosti a rodiny, mohlo se dítě stát terčem zvýšené kontroly státu. Začalo být povinné „státem řízené vzdělání“, rozmohly se internátní školy, odkud se šířil nový způsob myšlení a stravování, který změnil úrověň našich rozlišovacích a rozhodovacích schopností. Ovládat masy pak začalo být pro „několik skrytých vyvolených“ snadné.“

„Rád vzpomínám na dobu, kdy jsem se svým skautským oddílem také sjížděl řeky a prožíval podobná dobrodružství. Vím, co vše pro vás skauting znamená, a raduji se z toho, že jeho myšlenky jsou stále aktuální a oslovují mladé lidi. Skrze pestrý program, který skauting nabízí, získáváte dobré návyky pro život ve společnosti a svou další činností jí prokazujete nezištnou službu. Naše země takové občany potřebuje.“

„Podle domorodců život a žití spočívá v pohybu, postupu a změně. Mluvili o živém a mrtvém čase. Lidé nežijí, když jsou rozzlobení, deprimovaní, litují se anebo jsou naplnění strachem. Nezáleží na tom, že dýchají. Dýchání jen ukazuje ostatním, které tělo ještě není hotové k pohřbení. Ale ne všichni lidé, kteří dýchají, jsou živí. Je v pořádku si vyzkoušet, jak chutnají negativní pocity, ale rozhodně u nich nechceme zůstat.“

„Život je slovy těžko uchopitelný, ne ale nepochopitelný. Jako by už on upozorňoval: Hlavně od něj nechtěj méně, než chce dát. A co dát chce? To přesně nevím, ale jsem na stopě. Postupuji via negativa, mapuji, co dát nechce. O tom už jistou představu mám. Po letech už vím jistě, že jeho nabídka nekonečně převyšuje naši poptávku. Že - alespoň já - opravdu a na každém kroku žádám žalostně málo.“

„Dokud se honíš za štěstím, nedozrál jsi k životu ve štěstí, i kdybys měl všechno sobě nejmilejší. Dokud si stýskáš nad tím, co jsi ztratil, dokud máš cíle a jsi nepokojný, ještě nevíš co je klid. Až když se zřekneš všeho přání, nemáš cíl a ničeho si nežádáš, štěstí už nenazýváš jménem, pak se tok dění nedotýká tvého srdce a tvoje duše v klidu spočívá.“

„Ale představte si, že to mé dětství bylo od prvních krůčků celé budované na víře. Ta už pak nenechá člověka snadno zplanět, protože s ní se ocitá se světem v neustálém křížku. Ona je vlastně jediným skutečným inspiračním zdrojem, který stojí za to drama v životě a umění. Ona tudíž skýtá také naději, jak se vypořádat s dalšími negativními jevy současnosti, třeba právě s tou globalizací, protože řešení nespočívá jen a jen na člověku.“

„A já jsem Kikina bláznivá tolikrát jiná a tak různá. A nemůžu si pomoci v té myšlence že vy jste taky cvoci.Život je jeden velkej paradox jednou je sutnej jindy veselej. Ale každej je různej a každej žije život tak jak si ho uskuteční. Ticíckrat budeš chtít mě znát tisíckrát se stratíš v mlze a labyrintu cítění. A pak nakonec pochopíš že jsi sám chaosem. A já krásně normálním člověkem.“

„Každý má něco svého oblíbeného. Každý má třeba oblíbené číslo, i když ani neví proč. No… a já si to svoje hezké číslo někdy kroužkuju v kalendáři. Vedle něj třeba nakreslím malé srdíčko. Je to den, kdy si možná konečně naplánuju sebevraždu.
Memento Mori, Vive et noli nocere - pamatuj, že můžeš kdykoliv zemřít… a tak ten život nezraňuj. Ani sobě, ani druhým.“

„Bylo to, jako by mi někdo vyrval srdce, když ještě pořád bije. Každé nadechnutí bolelo, každá vzpomínka hlubší než život před tím. Naučila jsem se, že laská ne vždy zachraňuje - někdy ničí. A uprostřed všech slz zůstalo jen, ticho. Ticho, které křičelo hlasitěji než jakékoliv zlomené slovo. Ale i z těch nejbolestivějších trosek vstanete postavíte se, jako měsíční úsvit, ale váš úsměv už nebude jako sluneční paprsek.“

„Mistrovství spočívá v tom, že si počkám na to, co je skutečně pro mě dobré- S ničím menším se nespokojuji! Na nic netlačím! Důvěřuji životu! Zasloužím si, jen to nejlepší! Hlídám si své myšlenky, aby se ubíraly pozitivním směrem pouze! – Protože už vím, že myšlenky udávají směr. Dávám především energii do svého růstu, potažmo do sebe, posílení sebe sama a užívám si tento proces. Jdu cestou na které nalézám sebe, tím nalézám vše!“

„Když nevíš jak žít a jak nakládat z životem přiznej si to že jsi jen dítě v dospělém těle. Co chce a touží být milován vnímán a respektován bezstarostná srdečná vroucí milující duše která má všechny moc ráda víc než sebe a bojuje v sobě z tím že to tak není. Dětem patří celí svět v jejich představách vlastní ho svím čistým srdcem a svojí bezbraností otevřeností a vírou v to dobré.“

„Někdy i mlčení může říct víc.“

„Čekání je jen pro lidi, co se nemůžou dočkat.“

„Učitelé nás učí… Dělat ze sebe to, co nejsme.“

„Kdyby bylo všechno možné, tak si nemáme co říci.“

„Zkuste si představit NIC. Nejde to. Vždycky tam budete minimálně VY. Co je po smrti?“

„Žijte v přítomnosti tak, abyste nikdy nemuseli použít slovo minulost nebo budoucnost.“