Vyhledávání

Témata

Citáty

„Poznat Boha není nic jiného, než poznat, že Bůh není nic z toho, co může lidská mysl poznat.“

Řehoř z Nyssy (335–395) biskup Nyssy

Zdroj: Život Mojžíšův, II, 166.

„Před třinácti tisíci lety jsme znali něco, co se týkalo nás samých a co jsme od té doby zcela zapomněli: geometrická energetická pole okolo našich těl mohou být zvláštním způsobem roztočena za účasti našeho dechu. Tato pole obvykle rotují rychlostí blízkou rychlosti světla. Po pádu se však tato rychlost zmenšovala a jejich pohyb se nakonec zastavil. Pokud se toto pole vrátí do svých otáček, nazývá se Mer-Ka-Ba. Její důležitost nemá v této Realitě obdoby. Poskytuje nám rozšířené vědomí o tom, kdo jsme, spojuje nás s vyššími rovinami vědomí a dokážeme si vzpomenout na nekonečné schopnosti naší bytosti.
Zdravý vír Mer-Ka-By dosahuje v průměru padesát až šedesát stop, v proporční závislosti na výšce člověka. Když použijeme vhodné přístroje, může být rotace vířící Mer-Ka-By zobrazena i na počítačovém monitoru, a její obraz bude totožný s infračerveným horkým obalem galaxie - je to tentýž základní tvar, jaký má létající talíř.
Slovo Mer-Ka-Ba se skládá ze tří slov: Mer, Ka a Ba, které pochází ze starého Egypta. V jiných kulturách se nazývá merkabah, merkaba či merkavah. Může se vyslovovat několika různými způsoby, ale nejlépe ji vyslovujte jako tři oddělené slabiky se stejným důrazem na každou z nich. Mer značí specifický druh světla, tak jak byl chápán v Egyptě pouze během osmnácté dynastie. Dívali se na něj jako na dvě proti sobě rotující pole světla, otáčející se ve stejném prostoru a vzniklá prostřednictvím určitého způsobu dýchání, Ka značí individuálního ducha a Ba interpretaci ducha v jeho konkrétní realitě. V jiných realitách, kde duch nemá tělo, to značí pojetí nebo interpretaci reality, do které se dostane.
Mer-Ka-Ba je tedy proti sobě se otáčející pole světla, jež vytváří současně duch i tělo. Je to vozítko, které může používat duch a tělo (čili jedna z interpretací reality) pro přesun z jednoho světa či dimenze do druhé. Ve skutečnosti je však Mer-Ka-Ba mnohem víc, protože kromě pohybu různými realitami může také realitu tvořit.“

Drunvalo Melchizedek

Zdroj: Prastaré tajemství květu života

Tento citát čeká na kontrolu.

„Kdo 3 řekne lež ten nepatří do světa digitálního rozvoje.“

Anežka

Ai,technologie,život,dílo.

„Ten příběh je velmi smutný. A jsou i úplně jiné smutné příběhy, kolik lidí skočí v létě do vody, neznaje terén, a jsou potom na vozíku. Kolik lidí si koupí řetězovou pilu, aniž je jakkoli poučeno. Ale to s tím velmi souvisí. Souvisí to s tím, že pokud je člověk svéprávný, tak musí bejt taky zodpovědný. A musí vědět, že když to udělá, tak mu nikdo nepomůže.Celý tento systém je založen na tom, že vlastně sociální dávky putují od státu do těch heren a vlatně ty herny na nich vydělávají. […] Ano, já se tomu bráním, já se bráním tady tomu velkému oku, já nejsem přítel sbírání těchto údajů. […] Já jsem prostě z principu proti, aby se svoboda omezovala. A tady někdo se tváří, že on ví všechno nejlépe. Člověk je především za svůj život zodpovědný sám. Každý, každý je za svůj život zodpovědný sám. Jenom některé výjimečné případy vyžadují (nedořeknuto do konce). Jestli někdo si vydělá peníze a rozhodl se je prohrát ve sportce, tak je to přece jeho problém. […] Ale přece paní Nováková když jde žádat o ty dávky, tak podepíše čestné prohlášení, protože je závislá na státu a ne na sobě, že nebude hrát. A když bude přistižena, že hraje, tak jí ta dávka bude odebrána.“

Jaroslav Kubera (1947–2020) český senátor českého Parlamentu

Máte slovo: Hazard a nový loterijní zákon, 29. 10. 2009

„My nebudeme přece kopírovat, že navrátíme půdu, prostě, do pronájmu rolníkům, členům JZD, pokud ty družstva fungují. A oni fungují. No tak proč bysme to měli rozdávat? Proč bysme měli tuto operaci dělat? Ano, Sovětský svaz je něco jinýho. Nefunguje to, zaostalo to, ta vesnice je zcela jiná než naše. Naše vesnice je vysoce kulturní, podobá se městu, neliší se svým životem, kulturním životem, vybavením domácností, a tak dál, vzdělaností, od města. No to je jiný přístup třeba, a ne něco kopírovat jenom. Ano, zamyslet se, kde, co a jak použít. Ano, jestli dáváme někomu malou hospodu nějakou, kde jsme měli jednoho člověka a platili jsme ze státní pokladny každý měsíc 4 tisíce ztráty na tu hospodu, tak je asi lepší dát ji jemu, i když on si tam asi vydělá daleko víc než předtím, ale nás to ty 4 tisíce nestojí! A on slouží, a slouží možná líp než ten, který tam v těch 10 hodin přišel a do těch šesti večer měl otevřeno, a v neděli, když byl fotbalovej zápas vedle, tak neotevřel a šel se dívat na ten zápas jako každej jinej. Tu jsme to v minulosti trochu přešvihli, abych tak řekl, s tou socializací. Tedy ty živnosti menší, kde pracují sami, kde nikoho nevykořisťuje, potřebujem.“

Miloš Jakeš (1922–2020) československý politik

„Já si myslím, že národní umělec jako takový je titul, o kterém je těžko mluvit, protože národním umělcem může být podle mého názoru, když umřel a když součet jeho práce leží na stole, na stole národa, a národ si tý práce váží, akceptuje ji, uzná, že ten člověk něco pro ně udělal. A pak ten národ může říct ano, toto je náš národní umělec. Ale když se usnáší o národním umělectví skupina žijících spoluobčanů, ať jsou jakýkoliv, tak je to furt jenom osobní mínění té skupiny. A nemá to s národním umělectvím vůbec co dělat. A je to jenom titul, jenom metál, s kterým se dá kupčit. A proto já si myslím, že národní umělectví je spíš taková komická záležitost. (…) Zas na druhý straně uznávám, že lidi, já nerad říkám lid, protože to je taková více méně štampilka dneska, na celém světě, ale lidi to mají rádi, protože je to velice lidský. A taky by nemělo smysl se proti tomu bouřit, nebo to zesměšňovat, protože bych v první řadě zklamal ty, kterým se to líbí, který mi to přejou.“

Jan Werich (1905–1980) český herec, dramatik a spisovatel

Chybí zdroj

„Filosof si nemůže dovolit jinak myslet a jinak žít. Ale protože vyrostl a žije v určité společnosti, musí také tuto svou společnost, svou zemi a svou dobu vidět nanejvýš kriticky. A tu je třeba říci, že lepší filosofové u nás vždycky měli povědomí své povinnosti mluvit do veřejných věcí. S tím je však spojen pochopitelně další problém, neboť mluví-li filosof do veřejných věcí, pak nikdy nemá smysl, jestliže říká to, co ostatní chtějí slyšet – ať už jsou s daným stavem spokojeni, nebo nejsou. V takovém případě by totiž filosof byl zbytečný, neboť všichni si docela dobře vystačí bez něho, stačí si sami. Ale když říká něco jiného, než ti druzí chtějí slyšet, anebo když dokonce říká něco, co vůbec nechtějí slyšet, tak jsou z toho konflikty. Lidem, kteří chtějí sami rozhodovat o tom, co chtějí slyšet, stačí rétoři, sofisté a ideologové. Ti sami nabízejí své služby, nejčastěji za úplatu. Na „trhu myšlenek“ se proto vždycky uplatní spíše myšlenky líbivé, než kritické“

Ladislav Hejdánek (1927) český filozof a profesor

a proto nelíbivé, neboť líbivá kritika je vždycky podezřelá tím, že svou jednostranností vyhovuje těm, kdo se jí z nějakých důvodů vyhnuli nebo kterým se vyhnula <br class="br">Zdroj: GENetické myšlenky, 1994 http://www.hejdanek.eu/digiarchiv.php?id_detail=107

Tento citát čeká na kontrolu.

„V tvých očích čtu náš svět
V tvých očích vidím štěstí jas,
ten drahý třpyt, co hřeje nás.
Jsi žena, která dává smysl dnům,
jsi něžný přístav mým i tvým snům.
Když spíš, já tiše nad tebou bdím,
jsi mým štěstím, jsi vším, co vím.
Ráno tě probudím pusou na tvář,
pohlazením rozsvítím tvou rýsující se zář.
Pak prsty tě šimrám jemně po zádech,
v té chvíli cítím, jak tají se dech.
Chci, aby tvůj start byl tím nejhezčím z ran,
jsi nejúžasnější žena, jsi můj drahý drahokam.
I když tvá ústa mlčí a slova „miluji“ v nich spí,
tvé srdce ke mně mluví, má duše to ví.
Cítím tu úctu a vím, co pro tebe znamenám,
v hloubi tvé duše tu největší lásku rozpoznám.
Děkuji ti za tvou starost a za to, kým jsi,
mou nejmilejší Valentýnkou navždy budeš ty ❤️❤️🫶🏻🫶🏻“

Robajz Novák

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

Anita Moorjani (1959)

Zdroj: Musela jsem zemřít

„Cokoliv ti pomůže.“

Nikdo.

Ve chvílích, kdy máš životní trápení, pochybuješ nad smyslem svého bytí, v okamžicích hluboké duševní deprese zkus cestovat, malovat, zpívat, tancovat, sochat, fotit, sportovat, pracovat, číst si, psát, vařit, atp. Zkrátka vyzkousej cokoliv, co by ti mohlo pomoci, byť je to sebevětší ptákovina.

„Věda tu je proto, aby nám co nejobjektivněji odpovídala na otázky, které si klademe, stejně jako nám příběhy a vyprávění pomáhají najít řád v našem vlastním životě. Jenže věda se v průběhu staletí musela přizpůsobovat. V určitém období se proto rozešla s náboženskou vírou. Ale pak spolu obě uzavřely tajný pakt a náboženství, zejména to křesťanské, se rozhodlo skoncovat s tím, co považovalo za takzvané pohanské představy o světě. Věda a církev se spojily, aby očistily svět od pověr, čar a věšteb. A při tom velkém úklidu vzaly za své ty lidské schopnosti, které patří do hájemství intuice a díky nimž občas objevíme i další novou řeč.“

Mia Couto (1955) mozambický spisovatel

Zdroj: Couto, Mia (Camõesova cena za rok 2013), iliteratura.cz http://www.iliteratura.cz/Clanek/31799/couto-mia-cam245esova-cena-za-rok-2013

„…Zásady a ideály fašismu a nacionálního socialismu uvedené poprvé v život v Itálii a Německu měly, mají a jistě i budou mít stále větší vliv a míru inspirace pro další generace politiků i prostých, ale uvažujících lidí. Vždyť jen to, co dokázal vůdce a všichni nacionální socialisté po I. světové válce, když se jim dostalo možnosti vést Německo, to se doslova rovnalo zázraku. Ze země zmítané sociálními nepokoji, anarchií, bolševickými tendencemi, hyperinflací, stagnací hospodářství a ostatními negativními jevy dokázali za několik málo let vybudovat moderní a akceschopný stát …“

Roman Skružný (1932–2004)

„Je nemožné vyjádřit slovy, čím jsme prošli. Jedna věc je však jasná. To, k čemu došlo, předčilo naše nejsmělejší sny. Němci z ghetta prchli dvakrát. Jedna z našich rot vzdorovala 40 minut a další více než 6 hodin. Mina, nastražená v oblasti, kde žijí výrobci kartáčů, explodovala. Řada našich rot zaútočilo na rozptýlené Němce. Naše ztráty na životech jsou minimální. To je rovněž úspěch. J. [Jechi'el] padl. Padl jako hrdina, u samopalu. Cítím, že se děje něco velkého, a to, k čemu jsme se odvážili, má mimořádný význam…“

Mordechaj Anielewicz (1919–1943) vůdce polského židovského protinacistického odboje

„Můžeš a jsi zajisté přesvědčen, že vždycky jen to nejlepší jsem Ti přál a toužil, aby z tebe byl pravý český muž, který by v budoucnosti mohl zdatně pracovat ku povznesení svého národa a své vlasti. Víš dobře, že se na Vás dívám jako na budoucnost svoji, jako na pokračování svého života, na jeho prodloužení ve Vás. Ač musíme býti od sebe vzdáleni v době, kdy dorůstáš v muže a kdy by Ti snad potřebna a mila rada taťkova, očekávám přece, že máš tolik zdravého úsudku, abys neutrpěl škody ve svém vývoji.“

Alois Rašín (1867–1923) český československý politik, advokát, ekonom, novinář, politický vězeň a právník

Dopis synovi Ladislavu Rašínovi z vězení

„Evropská unie se sama nerozpustí a není schopná se reformovat. Je to gigantický, monumentální, naprosto utopistický inženýrsko-byrokratický projekt, který se nemůže podařit prosadit a čím víc se prosazuje, tím více problémů s tím vzniká. (…) Čím více tlačí na sjednocení, tím více vzniká euroskepse, nenávist, šovinismus, neonacistické bojůvky v Německu. Všechno to, co jsme pohřbili, Evropská unie de facto vyvolává v život. To je neuvěřitelné. A když je někdo proti unii, tak hned z něho udělají fašistu a hned dostane nálepku. Ale já si zoufám nad tím, co vyprovokovala Evropská unie a teď do toho přišli imigranti a to už je existenční problém celé Evropy.“

Alexander Tomský (1947) český nakladatel, politolog, publicista, překladatel a vysokoškolský pedagog

Zdroj: Tomský, Alexander. Kociánová, Martina. Demokracie je dobrý systém, ale to neznamená, že všichni mají povinnost v ní žít. [online], upravený a zkrácený přepis rozhovoru. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/demokracie-je-dobry-system-ale-to-neznamena-ze-vsichni-maji-povinnost-v-ni-zit--1545774