Miloš Jakeš citáty

30 27

Miloš Jakeš

Datum narození: 12. srpen 1922
Další jména:Milouš Jakeš

Reklama

Miloš Jakeš je český politik, v letech 1987–1989 byl generálním tajemníkem KSČ. V průběhu tzv. Sametové revoluce byl donucen z vysoké politiky odejít.

Podobní autoři

Alois Rašín8

český československý politik, advokát, ekonom, novinář, p...

Gustáv Husák5

československý kandidát na prezidenta, prezident Slovensk...

Jaroslav Krejčí3

Český československý politik a právník

Jan Herben2

český československý politik, historik, novinář a romanop...

Alexander Dubček1

československý diplomat, člen Slovenské Národní Rady, čle...

Dominik Čipera16

český

Antonín Zápotocký8

český komunistický politik

Radola Gajda3

československý legionář, československý politik a generál

Emanuel Mandler1

český redaktor, novinář, historik, politolog, publicista,...

Milan Rastislav Štefánik1

slovenský astronom, fotograf, generál a politik

Citáty Miloš Jakeš

„"Přemýšlím-li, kde hledat příčinu vývoje postojů M. Gorbačova, pak docházím k závěru, že to mimo jiné byla touha po slávě, která mu byla drogou a jíž často podřizoval svoje postoje. Toho dovedlo dokonale využít jeho okolí a zejména Západ tím, že mu nejen slávu poskytly, ale také z něho učinily trojského koně v úsilí o porážku socialismu. V tom byl Gorbačov blíž A. Dubčekovi, jehož postoje taktéž silně ovlivňoval lesk slávy a popularity, která se v dnešním světě nezískává zaslouženě, ale vyrábí se podle potřeb."“

— Miloš Jakeš
s. 99

O světě, O dokonalosti, O koních

„Mluvil jsem včera tady s jednou soudružkou, pracuje tady v drůbežárně, mají tam problémy s bojlery.“

— Miloš Jakeš
Osudný projev na Červeném hrádku

O válce, O problémech

Reklama

„... naší slabinou je kádrová práce. Takovým problémem vážným je, že příliš dlouho trvala nepřirozená stabilita kádrů, léta seděli lidé na stejných funkcích. Tím se znemožnilo, aby se potáhla další generace, tedy, aby se postupně ty kádry omlazovaly.“

— Miloš Jakeš

O lidech, O létě, O problémech

„"Základní masou demonstrantů byli školáci a studenti, kulturní pracovníci, k nimž se postupně připojila i část dělníků a úředníků. Používaly se všechny možné formy působení na veřejnost – stávky, stávková pohotovost, setkání v divadlech, návštěvy závodů studenty a herci, velká shromáždění s řadou krátkých projevů a doplněných vystoupením herců a zpěváků a hudebních skupin, což vytvářelo zvláštní atmosféru jednoty, uspokojovalo mentalitu mládeže a zvyšovalo emoce, přitažlivost a bojovnost i odvahu. Zvlášť aktivní úlohu hráli studenti a profesoři pražských uměleckých škol, v nichž byly pěstovány opoziční nálady, nepřátelský vztah ke KSČ a SSM, elitářství a přezíravý postoj k pracujícímu člověku. To bylo i zdrojem jejich opoziční aktivity i vlivu na ostatní studenty. Přitom šlo většinou o děti umělců, které byly při velkém počtu uchazečů přednostně přijímány."“

— Miloš Jakeš
s. 114

O náladě, O vztazích, O dětech, O škole a vzdělávání

„"Rozpad SSSR, KSSS, porážka socialismu v řadě zemí Evropy a negace dohod Jaltské a Postupimské konference šéfů vlád SSSR, USA a Velké Británie vedou nutně k otázce, zda šlo ze strany Gorbačova o omyl, neschopnost, či zradu. Soudě podle jeho postojů po tzv. pokusu o převrat v SSSR v srpnu roku 1992 možno hovořit o zradě. Bohužel, navíc i o ztrátě morálky."“

— Miloš Jakeš
s. 99

O zradě, O ztrátě, O chybách

„"Někteří členové strany a funkcionáři během listopadových událostí, včetně bývalého předsedy KSČM J. Svobody, podporovali opozici v době, kdy strana usilovala cestou přestavby o potřebné změny a překonání nedostatků a po 17. listopadu projevovali náramnou radost, že byl za jejich účasti svržen „totalitní“ režim. Tito lidé se, ať již v myslné představě, že pomohou socialismu, anebo se zlými úmysly, spojili s jeho nepřáteli. Nelze jim odpustit, s jakou aktivitou a servilností vůči strůjcům státního převratu se podíleli na hanobení revoluční minulosti a restauraci kapitalismu. Zazářil mezi nimi Valtr Komárek. Tento někdy až servilně se nám podbízející ředitel Prognostického ústavu ČSAV měl otevřené dveře k většině vedoucích představitelů strany a vlády. Aktivně se podílel na vypracování cest dalšího sociálně ekonomického rozvoje. Analýzy a návrhy vycházející z Prognostického ústavu, jemuž jeho kritici říkali „Jakešova věštírna“, byly vedením strany využívány. Proto bylo pro mne a nejenom pro mne překvapující, jak se tento „prominentní“ ředitel stal v listopadu předním kritikem socialismu a hlavním licoměrným žalobcem vedení strany, které nazval „mafií“. Skutečnost ovšem byla taková, že pokud lze vůbec mluvit o nějaké mafii, pak fungovala především v Prognostickém ústavu v čele s V. Komárkem. Svědčí o tom, že z jeho nepočetných řad vzešli vedle Komárka Klaus, Dyba, Dlouhý a další, kteří stanuli ve vysokých vládních funkcích a dnes navlékli dresy různých politických stran. Patří mezi ně nemálo bývalých členů a funkcionářů KSČ, kteří byli po roce 1968 vyloučeni nebo vyškrnuti. Jejich přisluhování V. Havlovi a jiným představitelům dnešní moci, jejich neochota či zbabělost postavit se na stranu socialismu třeba – jak kdysi uváděli – „s lidskou tváří“, zcela jasně odhalily jejich „pravou tvář“ a jejich skutečné úmysly, které se už dnes – na rozdíl od roku 1968 – nesnaží zastírat."“

— Miloš Jakeš
s. 118

O cestě, O minulosti, O lidech, O radosti

„Já jsem byl kdysi v Maďarsku, ještě když jsem se zabýval zemědělstvím. Přišel jsem tam zkoumat ty otázky, jak oni to dělají, prostě. Oni vyráběli, bych řekl, tu..., to obilí vyráběli v družstvě a tu živočišnou výrobu měli u těch družstevníků. Dali jim krmivo a ty to tam prostě dělali. Přišel jsem k jedné paní, byla to bankovní úřednice, skončila v bance, její muž byl traktorista v družstvu, dělal v družstvu. Měli tam bojlery, já nevím asi 10 tisíc měli těch broj... brojlerů a měli 7 prasat, no. No tak s ní mluvím o tom, jak to dělá, kdo dělá, říká: ‚Děti pomáhaj, všichni pomáháme‘ a tak dál. Já říkám na to: ‚No tak mi taky jako se snažíme pěstovat... taky, my máme... my pěstujeme koně.‘ Ona se tak zarazila a dívá se na mě: ‚Koně? Jak to? Proč koně?‘ Já říkám: ‚Železný koně. U nás totiž ty kravíny, ty chlívy se přeměnily v garáže a většinou tam stojí to auto.‘ A ona mi na to odpověděla: ‚Až já budu na to auto mít, já se na to taky vykašlu a taky tam dám to auto místo tý krávy a místo těch prasat,‘ prostě. Tedy je vidět, že ty lidi myslí obdobně, no ale reagujou na danou situaci. Na danou situaci prostě tak, aby se..., hledají jak se mít lepší. Co udělat pro to, aby se měli lepší. A my jsme to trochu přehnali, my už jsme příliš, bych řekl, zpohodlněli. A doba žádá, aby nás..., doba nás z toho pohodlí vyvádí. A budeme nuceni z něho vystoupit, jestli chceme obstát. My jsme si zvykli už, na rok všechno jako by to bylo zapsaný v kalendáři, co bude, kdy půjdeme na to, kdy uděláme to, kdy půjdeme na chatu, a tak dál, a tak dál, jinde to tak není, nikde. Jinde se musí, prostě, ty lidi rvát, i v tom kapitalismu.“

— Miloš Jakeš

O autech, O mužích, O dětech, O koních

„My nebudeme přece kopírovat, že navrátíme půdu, prostě, do pronájmu rolníkům, členům JZD, pokud ty družstva fungují. A oni fungují. No tak proč bysme to měli rozdávat? Proč bysme měli tuto operaci dělat? Ano, Sovětský svaz je něco jinýho. Nefunguje to, zaostalo to, ta vesnice je zcela jiná než naše. Naše vesnice je vysoce kulturní, podobá se městu, neliší se svým životem, kulturním životem, vybavením domácností, a tak dál, vzdělaností, od města. No to je jiný přístup třeba, a ne něco kopírovat jenom. Ano, zamyslet se, kde, co a jak použít. Ano, jestli dáváme někomu malou hospodu nějakou, kde jsem měli jednoho člověka a platili jsme ze státní pokladny každý měsíc 4 tisíce ztráty na tu hospodu, tak je asi lepší dát ji jemu, i když on si tam asi vydělá daleko víc než předtím, ale nás to ty 4 tisíce nestojí! A on slouží, a slouží možná líp než ten, který tam v těch 10 hodin přišel a do těch šesti večer měl otevřeno, a v neděli, když byl fotbalovej zápas vedle, tak neotevřel a šel se dívat na ten zápas jako každej jinej. Tu jsme to v minulosti trochu přešvihli, abych tak řekl, s tou socializací. Tedy ty živnosti menší, kde pracují sami, kde nikoho nevykořisťuje, potřebujem.“

— Miloš Jakeš

O minulosti, O životě, O ztrátě

Reklama

„Musíte nám pomoct Vy řadoví komunisté, protože pak jsme my na Ústředním výboru KSČ jako kůl v plotě.“

— Miloš Jakeš
Osudný projev na Červeném hrádku

„Paní Zagorová, je to hodná holka...“

— Miloš Jakeš
Osudný projev na Červeném hrádku

O holkách

„... a na kraji mu řekli, podívali se: Máme ještě málo kulturních domů. Řekli: Hřiště ne, ale jestli chceš stavět kulturní dům, na ten ti dáme. Byla tam dobrá hospoda, která šla rekonstruovat, a tak se rozhodl postavit kulturní dům, poněvadž na něj měl pomoc. Samozřejmě že je správný stavět kulturní domy, poněvadž lidi se maj kde scházet, kde se bavit a tak dál. Napříště chceme, abychom stimulovali ty národní výbory, co maj stavět. No jestli máme zájem, aby byl čistý potok, aby nepouštěli špinavou vodu, no pak řekneme: Jestliže postavíte čistírnu odpadní vody, dostanete řekněme 70 % státní subvenci. Když ji nepostavíte, nedostanete nic. A na druhý vám subvenci nedáme. Nebo vám dáme ještě subvenci na toto, na jiný zas ne. A to bude ten státní zájem, který budeme uplatňovat. Tedy chceme pozvednout ty národní výbory, aby skutečně rozhodovaly o těch otázkách občanů! A stejně tak chceme, aby ta Národní fronta se oživila. Dole aby se oživila! Aby pracovaly samostatně ti organizace. Mnozí pracujou, zahrádkáři a chovatelé drobného zvířectva, myslivci a další, ale všichni aby samostatně pracovali. A na té bázi, Národní frontě i národního výboru, se ten zájem sjednocoval, v něco vyúsťoval. My nechceme..., nemůžeme..., nejsme proti tomu, ale co nám pomůžou jenom kritici. Vždyť my víme, že v Praze, nebo v Plzni či jinde, kolik je tam špíny - tedy ve vzduchu mám na mysli - kolik je tam kysličníku siřičitého, to můžeme změřit, víme to, no k tomu nepotřebujeme, aby nám to někdo říkal!...“

— Miloš Jakeš

O vodě, O pomoci

„Je jasné, že je nezbytné reagovat na společenský vývoj ve světě, zvyšovat přitažlivost politiky komunistických stran, reagovat na změny, ale nesmí se zapomenout, že tím nejdůležitějším v ideologii marxismu-leninismu je učení o třídním boji, o třídním přístupu k řešení společenských problémů! Všechny pokusy neakceptovat tuto skutečnost škodí straně a jejím revolučním změnám, jejichž cílem je odstranění kapitalismu a vybudování socialismu. Je nepřijatelné toto ignorovat, jak to ukázala praxe socialismu i obnova kapitalismu.“

— Miloš Jakeš

O učení, O světě, O boji, O změně

Reklama

„Proč ta složitost je v naši zemi, poněvadž my řídíme tu ekonomiku. A tedy víceméně jsme za všechno jakoby odpovědný. Není chleba, co dělá vláda? Jak to že není chleba, co dělá strana? Jak to řídí, že nejezdí chleba? Ptá se v kapitalismu někdo na takovouhle otázku? Vůbec ne, vůbec ho nenapadne, spojovat svojí vládu (s tím), že pekař neupekl chleba. Kritizujou pekaře, kterej neupek’ ten chleba a nejdou k němu podruhý, řekněme. My třeba takovou možnost ne vždy máme, abychom nešli k němu, to je pravda, ale tím je ta naše pozice složitá, že my jsme zodpovědní za tu ekonomiku.“

— Miloš Jakeš

O pravdě

„"Nedocenili jsme také, že Praha je nejen významným centrem průmyslu, dělnické třídy, ale také centrum maloměšťáctví a různého elitářství. Existovalo a existuje zde nemalé soustředění těch, kteří se cítili socialistickými změnami poškozeni ekonomicky (svědčí o tom vysoký počet restituentů) či politicky a společensky, včetně stranických pohovorů v roce 1970, i nemálo těch, jejichž osobní ambice nebyly naplněny, a i ti, kdož se v důsledku různých důvodů cítili ukřivděni."“

— Miloš Jakeš
s. 110

O osobnosti, O změně

„Jakeši, Jakeši, nemáš skvrnu na pleši, a to je znamení, že se nic nezmění.“

— Miloš Jakeš
K očekávaným společenským změnám v československé variantě perestrojky ovlivněné však tzv. normalizací; porovnání M. Jakeše s M. S. Gorbačovem ohledně "nového myšlení".