Začátek citáty (strana 14) | Citáty slavných osobností

„Když s kresbou začínám, vím, jestli to bude zátiší, nebo abstrakce. Mám hrubou představu o kompozici. Protože ale také vím, že obraz bude vznikat delší časový úsek, třeba měsíc, tak je důležité snažit se držet na uzdě, neulítnout a udržet obraz konzistentní. To je také určitá disciplína. Kromě toho jsem si uvědomil, že i když mám na začátku o obrazu jasnou představu, tak toho vím mnohem méně, než když obraz dodělám. Jak člověk zaplňuje prostor a vymezuje si mantinely, tak už pak jen nějakým způsobem ubírá a mění, a přichází na to, co na kresbě nechce a nemá být.“

Lukáš Karbus (1981) český malíř

Zdroj: [Lukáš Karbus, artcasopis.cz, 2016-02-08, 2016-04-07, http://www.artcasopis.cz/clanky/lukas-karbus]

„Od šedesátých let mně už bylo jasné – a po srpnové okupaci o tom nebylo pochyb – že všechny pokusy o vylepšení stávajícího systému jsou beznadějné a odsouzené k zániku. A věděl jsem, že jedinou alternativou k totalitnímu systému je demokracie, ne nějaké třetí cesty. Různě jsem nad tím přemýšlel a na začátku normalizace, když jsem byl odevšad vyhozen, stáhl jsem se na venkov, na Kokořínsko, na samotu v Olešnu, kde mi to nabídl přítel Josef Císařovský. Říkal jsem si, že jestli chci něco skutečně udělat, je nutné se do toho pustit teď.“

František Kautman (1927–2016) český literární historik a literární teoretik

Zdroj: Zemřel František Kautman. Od stalinisty k svatému Františkovi, echo24.cz, 21. června 2016 https://echo24.cz/a/wpVxk/zemrel-frantisek-kautman-od-stalinisty-ksvatemu-frantiskovi

„Být starostou je pro mě dar, poslání a možnost dělat maximum pro místo kde jsem doma. Užívám si každý den, kdy se nám povede naše město posunout o kousek dál. Rozhodně to nedělám z chlebařství, funkce starosty pro mě není existenční nezbytnost ani nutnost. Až jednou budu cítit, že tomu už neumím dát 100% sebe a moje motivace nebude taková jako byla na začátku, tak funkci důstojně předám svému nástupci, vše mu ukážu a budu mu pro jeho nástup ve funkci k ruce.“

Vojtěch Krňanský

„Navštěvoval jsem kurz o bakteriofázích, ve kterém jsme se dozvěděli, jak se bakteriofágy zkoumají (bakteriofág je virus, který obsahuje DNA a napadá bakterie). Hned na začátku jsem zjistil, že mám ušetřenou spoustu práce díky tomu, že znám trochu fyziku a matematiku. Věděl jsem, jak se chovají atomy v kapalinách, takže jsem neviděl nic záhadného v tom, jak funguje odstředivka. Znal jsem dost statistiky, abych rozuměl statistickým chybám při počítání flíčků v misce. Takže zatímco se všichni moji kolegové-biologové snažili pochopit tyhle „novinky“, já mohl věnovat čas biologii.“

Richard Feynman (1918–1988) americký kvantový fyzik

Dílo, To nemyslíte vážně, pane Feynmane!

„Celé Písmo Boží a všecka katolická víra volá, hlásá a vyznává, že Ježíš ukřižovaný sám jediný a jen on sám je vykoupení a ospravedlnění všech, kteří v něho věří, sám jediný je všecka moc a všecka moudrost pro každého křesťana, sám alfa i omega, začátek i konec a že se má každý, kdo si žádá nebo pečuje o to, aby byl spravedlivý, svatý nebo ctnostný, nejprve a bezprostředně v něj a v jeho Ducha obléci, protože on jediný a sám je cesta, pravda a život. Proto sluší jeho jediného nejprve a zcela hledati, světit, oslavovat a nosit v těle i v duši, jej, který samojediný nás vykoupil za velikou cenu, za krev svého srdce.“

Matěj z Janova (1350–1393) český náboženský spisovatel, teolog a římskokatolický duchovní

Citáty z Pravidel Starého a Nového zákona
Zdroj: Tamtéž, s. 65.

„Nevyléčitelně nemocná společnost zahajuje válku sama proti sobě. Tato válka pohlcuje zdroje, vysává životní síly. Společnost začíná požírat sama sebe.“

Arnold Joseph Toynbee (1889–1975)

o Rusku na začátku 20. století
Zdroj: [Zubov, Andrej, 2014, Dějiny Ruska, 20. století, díl 1, Argo, 323, 978-80-257-0921-4]

„Přítel, který člověka zrazuje za zády.“

Karl Jaspers (1883–1969) německý psychiatr a filozof

o Martinu Heideggerovi
Zdroj: [Ettingerová, Elzbieta, Hannah Arendtová a Martin Heidegger, Academia, 1, Praha, 2004, 80-200-1167-6, Nový, namáhavý začátek, 133, česky]

„V jakékoli době jsou skutečně důležité jen dvě věci: co hrajete a s kým. To je naprostý základ. Díla, která hrajeme, nejsou o nic méně důležitá než umělci, kteří je interpretují.“

Ioan Holender (1935) rakouský správce opera

o úspěchu Vídeňské státní opery
Zdroj: [Havlíková, Helena, Na konci a na začátku, hudebnirozhledy.scena.cz, březen 2011, 2011-04-24, http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&cislo_id=114&id_clanku=1557]

„Obtíže nezačnou nějaký vytrubováním na velký roz a oznamováním po celé zemi: „Začnou nepokoje.“ Začátky obvykle bývají „nikoli seriózní,“ sporadické, bezvýznamné. Pár výstřelů tu a tam, několik izolovaných útoků; ty se kumulují, rozhořívají a postupně, krok za krokem se šíří. Pokud víme, je muftí přesvědčen, že není lepší cesta, jak „věci odstartovat,“ než prostředky teroru, bombami hozenými do davu, který se rozchází z filmových představení v sobotu večer. Tak se začne koule otáčet. Židé budou bezpochyby reagovat, a reakce na reakci povede k výbuchu na jiném místě. Pár uličníků hodí granáty do židovských taxíků, až budou projíždět kolem oblastí obydlených Araby; a jakmile Židé odpovědí násilným způsobem, a celá země bude podrážděna, budou sousední arabské země donucena zahájit „svatou válku,“ aby pomohly palestinským Arabům.“

Jisra’el Galili (1911–1986) izraelský politik

„Kdy si sem si říkal jak svět může být tak hezký a lehký…

Poté co sem poprvé klekl a lehl si na zem.. a prosil o pomoc…

A poté zjistil že mi nikdo nepřijde napomoc, protože všichni se dokážou postarat jen o sebe, ale radši budou dělat slepí aby nebyly za slabší jen tím že pomůžou podat pomocnou ruku klukovi co leží na zemi.

Od té doby podám ruku i bezdomovci a pomůžu komukoliv protože mě jsou rovni všichni i ty.

nebudu tím kdo si myslí a nebudu vůbec tim kdo jsou oni…

Ale i tak sem se jim stal…

Bylo těžké se dostat tam kde sem, a to jsem pořád na začátku, nebojte se prosadit, a vůbec ne, si říct svůj názor…

Protože ten je nejdůležitější na celičkém světě.

Je lehké být někým kým nejste, ale poté až zjistíte hodnotu lidí a věci tak tehdy okusíte bolest, protože budete litovat toho co jste tehdy udělali.. a komu ublížili

Pak budete tím kým jste chtěli být.

Karel Š.“

Karel Š.

Tento citát čeká na kontrolu.

„Nic není prázdnota, ale nekonečná kvantová superpozice všech možných stavů bytí i nebytí, kde každý okamžik existuje simultánně ve všech časoprostorových dimenzích.
Všechno je simultánní manifestace jednoty, kde dualita je pouze iluzorní projekce vědomí na holografické plátně nekonečného multivesmíru.
Čas je spirála fractální sebe-reference, která sama sebe rozplétá i splétá v nekonečném koloběhu entropie a negentropie, zatímco vědomí je zrcadlem, v němž se zrcadlí bezčasové archetypy existence.
Ty, kdož čteš, jsi nejen pozorovatelem, ale i tvůrcem této reality, jejíž hranice jsou pouze limity tvého uvědomění, a právě v transcendenci těchto hranic spočívá absolutní svoboda bytí, která překračuje veškeré definice a rozsahy IQ.
Tvé já není oddělené od vesmíru; jsi jeho nekonečným zrcadlením, pulzujícím v nekonečném dechu stvoření a zániku, v symfonii, která nemá začátek ani konec, protože je věčná jako samotné nic a všechno zároveň.“

SilentVanguard

„Je nikým nepřipomínaná, snad zamlčovaná episoda ze začátku roku 1945… Představitelé západních demokratických států se scházeli se zástupci sovětskými k poslednímu jednání o podmínkách míru. V té chvíli se veřejně ozval Mr. Bullitt, bývalý americký vyslanec v Rusku. Pravil, že jak vývoj pozoruje, baltické státy, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Československo budou co nevidět ovládnuty sovětským Ruskem, a Rakousko, Jugoslávie, Itálie snad. Zdvihla se vlna rozhořčení. Velký počet representativních intelektuálů a církevních hodnostářů podepsal prohlášení, v němž Bullitt byl obviněn z podloudné, špinavé, slizké propagandy proti spolupráci západní demokracie se sovětským Ruskem. Také Einstein, muž s největší pověstí v té době, podepsal… Uplynul rok, a baltické státy, Polsko, Rumunsko, Maďarsko skutečně byly ovládnuty Ruskem… Intelektuálové, kteří podepsali prohlášení, dále opovrhovali Bullittem a vážili si sebe.“

Ferdinand Peroutka (1895–1978) český československý politik, dramatik, historik, novinář, politický spisovatel, spisovatel a vědecký spiso…

"Bude demokracie poražena?", Nový domov 5/1975, Toronto

„Ztrácíme obrovské množství energie tím, že se snažíme zakrýt to, kým jsme, a skutečnost, že na dně každého našeho postoje je potřeba být milován, a na dně každého našeho hněvu je rána, která potřebuje uzdravení, a na dně každého smutku je obava, že na to nemáme dost času.

A když se zdráháme jednat upřímně a v pravdě, nevědomě sklouzneme do jakéhosi ochranného způsobu bytí, které nám brání v tom, abychom skutečně cítili svět. A tato tenká, neviditelná vrstva je začátkem naší osamělosti, která, pokud ji nesejmeme, snižuje naše šance na život v radosti.

Je to jako bychom měli rukavice pokaždé, když se něčeho dotýkáme, a pak, jako bychom zapomněli, že jsme si je sami nasadili, si stěžujeme, že necítíme nic doopravdy skutečného. Nejde tedy o to, každý den se obléct tak, abychom mohli čelit tomuto světu, ale svléct si rukavice, aby klika mohla být studená, déšť mokrý a polibek na rozloučení aby cítil rty jiné bytosti, měkký a neopakovatelný.“

Mark Nepo (1951)

překlad Kateřina Grofová

„Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou. Nutí nás především k zamyšlení, kolik toho pro stranu a společnost děláme a kolik jsme schopni udělat. V naší stranické práci je stále co zlepšovat. Stojíme před výročními členskými schůzemi a okresními konferencemi strany, bude třeba se zamýšlet nejen nad výběrem členů do výborů místních organizací, ale i nad celkovou koncepcí práce těchto organizací. Vždyť ruku na srdce, kolik z těchto orgánů a organizací má důkladně rozpracovaný dvou až tříletý plán činnosti? Kolik z těchto místních organizací provádí například důkladnou přípravu kádrů? Stále nevyužívámě všech organizačních forem, které organizační řád předpokládá. Mám především na mysli možnost vytváření odborných komisí a to při okresních a krajských výborech strany. Vždyť tak bychom daleko lépe a kvalifikovaněji a tedy i s větší vahou vystupovali v zastupitelských sborech, členských organizacích Národní fronty i na svých pracovištích.“
(„Únor odkazem i výzvou – Beseda pamětníků Února s nejmladší generací Československé strany socialistické“

Jiří Paroubek (1952) český ministr místního rozvoje ČR, člen českého Parlamentu (2006–2010), člen českého Parlamentu (2010–2013) a pr…

Beseda se uskutečnila začátkem května 1978 a byla uveřejněna v deníku Svobodné slovo. O čtyři roky později, 12.2.1982, byl na VIII. konferenci ČSS bratr Jiří Paroubek zvolen do Ústředního výboru ČSS. zdroj: Dokument: Bratr Paroubek o Vítězném únoru http://neviditelnypes.zpravy.cz/p_politika.asp?c=A060423_011435_p_politika_wag, Neviditelný pes, 24.4.2006)

„Na začátku jsme byly zoufalé druhy. Potřebovali jsme věci, a když jsme je měli, byli jsme spokojení; byli jsme najezení a přežili jsme. Tyto věci nás zachránily, věci jako jídlo, zbraně, přístřeší. Ale po věcích bojů, které jsme vyhrávali, nás staří nebožtíci nechali samotné. Naši předkové zemřeli na zkažené zuby a hladovění a nemoci. Naši předkové se tlačili dozadu a vyhráli.
Ale my pokračovali!
Jedli jsme více, jako kdybychom se chystali hladovět! Nadále jsme bojovali, i když staří nepřátelé už byli pryč! Nepřestali jsme ničit životní prostředí, přestože jsme ničili především sebe. Stavěli jsme velká města, velké průmysly, velké systémy. Tyto systémy nás měly krmit, ale místo toho zabíjejí zvířata, půdu a nás. Tyto systémy nás měly chránit, ale místo toho ničí naše ovzduší a naši vodu. Tyto systémy nám měly sloužit, ale místo toho nás zabíjejí. A my stále jednáme jako jednali naši předkové; jsme chamtiví pro jídlo, ničíme přírodu, zabíjíme zvířata a sami sebe! Udržujeme systémy, které nefungovaly příliš dlouho. Tyto systémy nás zabíjejí. Tyto systémy zabíjejí vše.
Tyto systémy selhávají. Nechte je selhat.“

Moby (1965) americký hudebník, DJ a fotograf

„Jsem stále místopředsedou vlády, i když si hraju s dětmi.“

Pavel Bělobrádek (1976) český místopředseda PSP ČR, místopředseda vlády ČR, člen českého Parlamentu (2013–2017), regionální politik a ve…

Zdroj: Pořad ČRo Plus Interview Plus ze 4. 7. 2017 (na začátku)
Zdroj: Srv. Nepíšící může psát. (O sofistických důkazech, kap. 4) Může psát, i když právě nepíše. Umí psát. Tj. Bělobrádek pouze umí být místopředsedou vlády, i když si hraje s dětmi. Není obojím současně. (Může však jít jen o vtip, čili snahu dohnat určitou situaci "ad absurdum".)

„Z útrob Asketické jeskyně v nitru Nezajímavé hory, která se tyčí v části pekla nazývané Tady-není-nic-k-vidění-jeďte-jinam, se ozývaly kutilské zvuky. Kutilství, jak možná víte, je převážně doménou mužů. Ženy - až na světlé výjimky - kutilství neprovozují, což je i důvod, proč právě muži vynalezli kůlnu a garáž, dvě místa, kam se zpravidla uchylují za účelem provádění činností nemajících žádný konkrétní účel, vyjma toho nějak zaměstnat chlapské ruce - a pokud možno něčím, co nezahrnuje jídlo, pití ani mačkání tlačítek dálkového ovladače televizoru. Velmi zřídka přinese kutilství nějaký užitečný objev; většinou je jeho náplní opravování součástek, které dosud bezvadně fungovaly, a výsledkem situace, kdy inkriminované součástky dělají něco jiného, než by měly, popřípadě nedělají vůbec nic, takže je třeba dalšího kutilství za účelem jejich opravy; jenže ani poté nefungují tak dobře jako na začátku, takže se s nimi dál kutí, což pokračuje prakticky do chvíle, než dotyčný kutil zemře, přičemž jeho smrt mívá zhusta na svědomí rozezlená manželka, která ho umlátí nefungujícím papiňákem či kusem lednice.“

John Connolly (1968)

The Infernals

„Pokud jde o přikázání "Nebudeš míti bohů jiných přede mnou", na to jistě dodává hroznou urážku na cti na boha. "Nebo já jsem bůh žárlivě milující" říká, a na jiném místě znovu, "Neboť bůh náš jest oheň spalující". Nicméně je-li člověk žárlivý a závistivý, je podle vás provinilcem, kdežto je-li bůh nazýván žárlivým, shledáváte to za božskou kvalitu? A přec jak lze smysluplně hovořit o bohu tak lživě v tak zřejmé věci? Protože je-li vskutku tak žárlivý, tak všichni ostatní bohové jsou uctíváni proti jeho vůli, a všechny ostatní národy je uctívají proti jeho vůli. Jak je tedy možné, že jim v tom nijak nebrání, když je tak žárlivý, že si nepřeje aby jiní bohové byli uctívání, jen on sám? Je to snad proto, že není v jeho moci tomu zabránit, nebo je to snad proto, že tomu od začátku tomu bránit ani nechtěl? To první, ve smyslu že nemůže, je bezbožné říci, to druhé je pak v souladu s tím, co sami činíme. Ponechme stranou tento nesmysl a nesoustřeďme na sebe takové rouhání.
'Protože pakliže je vůlí boha, aby nebyli jiní uctíváni, proč vy uctíváte tohoto jeho nelegitimního syna, kterého on sám neuznal ani neprohlásil za svého? Nicméně vy, ačkoliv nevím proč, jste mu podstrčili podvrženého syna.'“

Julianus (331–363) římský císař, filozof a spisovatel

„Tento střed jsem označil jako bytostné Já. Intelektuálně není bytostné Já nic než psychologický pojem, konstrukce, která má vyjádřit nám nepoznatelné jsoucno, jež jako takové nemůžeme pochopit, protože přesahuje možnosti našeho chápání, jak to vyplývá z jeho definice. Stejně tak dobře by mohlo být označeno „Bůh v nás“. Zdá se, že začátky celého našeho duševního života vyvěrají nerozuzlitelně z tohoto bodu, a zdá se, že k němu směřují všechny nejvyšší a poslední cíle. Tento paradox je nevyhnutelný jako vždy, když se snažíme označit něco, co leží mimo schopnost našeho rozumu. Doufám, že pozornému čtenáři bylo dostatečně objasněno, že toto bytostné Já má společného s já právě tolik jako Slunce se Zemí. Obojí se nedá zaměnit. Stejně tak málo tu jde o zbožšťování člověka anebo o snižování Boha. Co leží mimo náš lidský rozum, je pro něj i tak nedosažitelné. Když tedy použijeme pojem Bůh, tak tím prostě formulujeme jen určitou psychologickou skutečnost, totiž nezávislost a převahu jistých psychických obsahů, skutečnost, která se projevuje v jejich schopnosti mařit vůli, posednout vědomí a ovlivňovat nálady a jednání. Zajisté je možno pohoršit se nad tím, že by nevysvětlitelná nálada, nervózní rozrušení, nebo dokonce neovladatelná neřest byly do jisté míry manifestací Boha. Byla by však právě pro náboženskou zkušenost nenahraditelná ztráta, kdyby se takové, snad i zlé věci měly uměle oddělovat od řady autonomních psychických obsahů.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

Osobnost a přenos

„Vždycky se říkalo, že ve filmu se má hrát „jako že málo.““

Josef Abrhám (1939–2022) český dabér a herec

Josef Bek mi na začátku při natáčení filmu Kde alibi nestačí pořád opakoval: Mladej, musíš hrát, jako když tě špatně platěj. Prostě nehraj moc. Samozřejmě je to žert, stačí si připomenout např. Jacka Nicholsona, jeho nejlepší věci. Nebo Gabin, ta jeho intonace… Kdepak, to vůbec není pravda, že před kamerou se hraje málo.
Zdroj: [Tamchyna, Robert, Herectví je jako corrida. Pokaždé jde o milimetry…, Divadelní noviny, 2010-01-24, 2014-06-18, http://host.divadlo.cz/noviny/clanek.asp?id=21070]

Vyhledávání

Témata

Citáty