Karl Jaspers citáty

„Filosofie prohlubuje praktickou soudnost… Používejme filosofický způsob myšlení jako světlo, s jehož pomocí získáváme v konkrétních situacích lepší orientaci o podstatných věcech.“

—  Karl Jaspers

„Právě tam, kde se cítíme jisti, ztrácíme cestu.“

—  Karl Jaspers

„Jsme smrtelní tam, kde nemilujeme, nesmrtelní tam, kde milujeme.“

—  Karl Jaspers

„Kdo filozofii odmítá, již filozofuje, aniž by si to uvědomoval.“

—  Karl Jaspers

„Beznaděj je vlastně porážkou. Nesmíme se jí oddat, dokud jsme ještě schopni něco dělat.“

—  Karl Jaspers

Originál: (en) …die Hoffnungslosigkeit ist schon die vorweggenommene Niederlage. Sie ist nicht erlaubt, solange der Mensch noch etwas zu tun vermag.
Zdroj: [Schene, Michael, 2010, Die Bewegung, die Weisen und der Einzelne: Karl Jaspers' Philosophie zwischen Nicht-Wissen und Seinsgewissheit, Königshausen & Neumann, 239, němčina]

„Přítel, který člověka zrazuje za zády.“

—  Karl Jaspers

o Martinu Heideggerovi
Zdroj: [Ettingerová, Elzbieta, Hannah Arendtová a Martin Heidegger, Academia, 1, Praha, 2004, 80-200-1167-6, Nový, namáhavý začátek, 133, česky]

„Působením lásky je tiché budování světů. nenávist je hlučná katastrofa.“

—  Karl Jaspers

„Člověk dnes stojí před alternativami: zánik člověka, nebo jeho proměna.“

—  Karl Jaspers

Originál: (en) Der denkende Mensch muß heute auf das Äußerste des totalen Untergangs, … Er steht heute vor der Alternative: entweder Untergang der Menschheit oder Wandlung des Menschen.
Zdroj: [Brose, Karl, 1996, Friedensphilosophie und Friedenserziehung: von Kant bis Adorno, Die Blaue Eule, 51, němčina]

„Když vidím, jak jiní trpí, je to, jako by trpěli za mě.“

—  Karl Jaspers

„Otázka viny je spíše otázkou, kterou klademe sami sobě, než otázkou, kterou nám kladou druzí.“

—  Karl Jaspers

„Masová výchova vedla k zaslepenosti a bezmyšlenkovitosti, aby v opojené oddanosti byl člověk všeho schopen a nakonec přijal smrt a zabíjení, masové umírání v boji strojů za samozřejmé.“

—  Karl Jaspers

„Věda, to je neustálá kritika všech výsledků, vlastních stejně jako cizích, zpochybnění pokroku; protivědecké je obávat se, že nás vlastní pochybnosti paralyzují.“

—  Karl Jaspers

„Proto je vše, co filosofie vyjadřuje, tak chudé a suché. Je totiž třeba k tomu doplnění vlastním bytím toho, kdo naslouchá.“

—  Karl Jaspers

„Morálně můžeme dávat vinu jen sobě samým, ne druhému, a jestliže druhému, tedy jen v solidaritě láskyplného boje, Nikdo nemůže morálně soudit druhého, ledaže by ho soudil ve vnitřní spjatosti, jako by to byl on sám. Jen tam, kde je druhý pro mne to, co ja sám, vzniká blízkost, která dovoluje, aby se ve svobodné komunikaci stalo společnou věcí to, co uskutěčňuje posléze každý o samotě.“

—  Karl Jaspers

kniha Otázka viny

„Zločiny spočívají v objektivně prokazatelných činech, které porušují jednoznačné zákony. Instancí je soud, který ve formálním postupu spolehlivě zjistí skutkovou podstatu a aplikuje na ni zákony.“

—  Karl Jaspers

kniha Otázka viny

„K zmírnění zvůle a násilí dochází díky politické chytrosti, která počítá s dalšími důsledky, a díky uznávání norem, které platí pod názvem přirozeného a mezinárodního práva.“

—  Karl Jaspers

kniha Otázka viny

„Z politické viny je nutno se zodpovídat a důsledkem je i nutná náprava a dále ztráta nebo omezení politické moci a politických práv. Je-li vina v souvislosti s událostmi, které byly rozhodnuty válkou, může být pro poražené důsledkem zničení, deportace, vyhlazení. Anebo, jestliže vítěz chce, může důsledky převést na určitou formu práva a tím i míry.“

—  Karl Jaspers

kniha Otázka viny

„The teacher of love teaches struggle. The teacher of lifeless isolation from the world teaches peace.“

—  Karl Jaspers

Der Lehrer der Liebe lehrt den Kampf, der Lehrer der lieblosen Isolierung von aller Welt aber die Ruhe.
Psychology of World Views (1919)

„Man, if he is to remain man, must advance by way of consciousness.“

—  Karl Jaspers

Man in the Modern Age (1933)
Kontext: Man, if he is to remain man, must advance by way of consciousness. There is no road leading backward.... We can no longer veil reality from ourselves by renouncing self-consciousness without simultaneously excluding ourselves from the historical course of human existence. <!-- p. 143