Začátek citáty (strana 15) | Citáty slavných osobností

„Předpokládejme, že byste každou noc byli schopni snít jakýkoliv sen, který si vyberete. A že byste například měli možnost během jedné noci prosnít 75 let v čase. Nebo jakoukoli jinou dobu byste chtěli. Ze začátku tohohle dobrodružného snění byste si samozřejmě splnili všechna svá přání. Dosáhli byste všech druhů potěšení, na která byste si pomysleli. A po několika nocích 75 letých snů dokonalé radosti a štěstí, byste si řekli: „Wow, to bylo super! Ale teď, teď se nechám překvapit. Chci zažít sen, který nemám pod kontrolou. Ve kterém se mi přihodí něco, o čem nevím, co to bude.” A až byste ho dosnili a probudili se, řekli byste: „Jej, to bylo teda na hraně!” A pak byste se stávali čím dál většími dobrodruhy, měli více odvahy a podstupovali další rizika, podle toho, co byste si vysnili. Až nakonec…, nakonec byste snili přesně o tom, kde jste TEĎ. Snili byste sen života, který právě teď prožíváte. Bylo by tomu tak v rámci toho celého nekonečného počtu možností. Hraní si na to, že nejste Bůh. Protože podle této myšlenky si celá podstata Božství hraje a předstírá, že jím není. Takže dle této myšlenky je každý ve své podstatě jen ultimátní skutečností. Ne bohem v politicko-vládnoucím smyslu, ale Bohem ve smyslu vnitřního bytí. Tím hlubokým základem, esencí, podstatou, jakkoliv to nazveme. A my všichni tím jsme, jen předstíráme, že nikoliv.“

Alan Watts (1915–1973) anglický básník, filosof a spisovatel

„Umění se musí dělat mozkem i citem. Když se dělá jenom mozkem, je to řemeslo. Když se dělá jenom citem, je to ochotnictví.“

Jan Werich (1905–1980) český herec, dramatik a spisovatel

Zdroj: [Maleček, Jiří, Jiří Maleček, Kroc, Vladimír, Vladimír Kroc, Nejisté sezóny, mujRozhlas, mujRozhlas, Český rozhlas Radiožurnál, Český rozhlas Radiožurnál, audiozáznam rozhlasového pořadu online, https://www.mujrozhlas.cz/nejiste-sezony, 2023-10-15, Seděl v první řadě, pravou ruku u ucha a smál se, vzpomíná Zdeněk Svěrák na návštěvu Jana Wericha, 3. epizoda:, https://www.mujrozhlas.cz/nejiste-sezony/sedel-v-prvni-rade-pravou-ruku-u-ucha-smal-se-vzpomina-zdenek-sverak-na-navstevu?t=927, (Citát zazní přibližně v čase 15 minut a 26 sekund od začátku pořadu.), Zdeněk Svěrák v pořadu vzpomíná a čte ze svého deníku či spíše kroniky událostí Divadla Járy Cimrmana, 2023-11-26]

„Obtíže nezačnou nějaký vytrubováním na velký roz a oznamováním po celé zemi: „Začnou nepokoje.““

Jisra’el Galili (1911–1986) izraelský politik

Začátky obvykle bývají „nikoli seriózní,“ sporadické, bezvýznamné. Pár výstřelů tu a tam, několik izolovaných útoků; ty se kumulují, rozhořívají a postupně, krok za krokem se šíří. Pokud víme, je muftí přesvědčen, že není lepší cesta, jak „věci odstartovat,“ než prostředky teroru, bombami hozenými do davu, který se rozchází z filmových představení v sobotu večer. Tak se začne koule otáčet. Židé budou bezpochyby reagovat, a reakce na reakci povede k výbuchu na jiném místě. Pár uličníků hodí granáty do židovských taxíků, až budou projíždět kolem oblastí obydlených Araby; a jakmile Židé odpovědí násilným způsobem, a celá země bude podrážděna, budou sousední arabské země donucena zahájit „svatou válku,“ aby pomohly palestinským Arabům.
Zdroj: [Gilbert, Martin, Izrael: Dějiny, BB Art, Praha, 2002, 80-7257-740-9, 668, 161]

„Člověk se musí rozhodnout, jestli dělat legraci pro chytrý nebo pro blbý. Přitom i v tom představení pro chytrý musí bejt tu a tam něco pro blbce. Takový dlaždice, po kterejch může ten blbec za tím představením kulhat.“

Jan Werich (1905–1980) český herec, dramatik a spisovatel

o humoru Divadla Járy Cimrmana
Zdroj: [Maleček, Jiří, Jiří Maleček, Kroc, Vladimír, Vladimír Kroc, Nejisté sezóny, mujRozhlas, mujRozhlas, Český rozhlas Radiožurnál, Český rozhlas Radiožurnál, audiozáznam rozhlasového pořadu online, https://www.mujrozhlas.cz/nejiste-sezony, 2023-10-15, Seděl v první řadě, pravou ruku u ucha a smál se, vzpomíná Zdeněk Svěrák na návštěvu Jana Wericha, 3. epizoda:, https://www.mujrozhlas.cz/nejiste-sezony/sedel-v-prvni-rade-pravou-ruku-u-ucha-smal-se-vzpomina-zdenek-sverak-na-navstevu?t=888, (Citát zazní přibližně v čase 14 minut a 48 sekund od začátku pořadu.), Zdeněk Svěrák v pořadu vzpomíná a čte ze svého deníku či spíše kroniky událostí Divadla Járy Cimrmana, 2023-11-26]

„Pokud jde o přikázání "Nebudeš míti bohů jiných přede mnou", na to jistě dodává hroznou urážku na cti na boha. "Nebo já jsem bůh žárlivě milující" říká, a na jiném místě znovu, "Neboť bůh náš jest oheň spalující."“

Julianus (331–363) římský císař, filozof a spisovatel

Nicméně je-li člověk žárlivý a závistivý, je podle vás provinilcem, kdežto je-li bůh nazýván žárlivým, shledáváte to za božskou kvalitu? A přec jak lze smysluplně hovořit o bohu tak lživě v tak zřejmé věci? Protože je-li vskutku tak žárlivý, tak všichni ostatní bohové jsou uctíváni proti jeho vůli, a všechny ostatní národy je uctívají proti jeho vůli. Jak je tedy možné, že jim v tom nijak nebrání, když je tak žárlivý, že si nepřeje aby jiní bohové byli uctívání, jen on sám? Je to snad proto, že není v jeho moci tomu zabránit, nebo je to snad proto, že tomu od začátku tomu bránit ani nechtěl? To první, ve smyslu že nemůže, je bezbožné říci, to druhé je pak v souladu s tím, co sami činíme. Ponechme stranou tento nesmysl a nesoustřeďme na sebe takové rouhání.
Protože pakliže je vůlí boha, aby nebyli jiní uctíváni, proč vy uctíváte tohoto jeho nelegitimního syna, kterého on sám neuznal ani neprohlásil za svého? Nicméně vy, ačkoliv nevím proč, jste mu podstrčili podvrženého syna.
Zdroj: Against the Galileans: remains of the 3 books, excerpted from Cyril of Alexandria, Contra Julianum http://www.tertullian.org/fathers/julian_apostate_galileans_1_text.htm. Transl. C.W. King, 1888.

„Nemůže být každý občan odborníkem na všechno. Ale každý občan po čertech dobře pozná, jestli žije ve stavu permanentní beznaděje a nakonec skončí u nějakých drog, anebo jestli je součástí nějakého lidského společenství, které mu v tísnivých chvílích, například když ztratí lásku, nebo mu někdo umře, které ho podrží, které je schopno mu pomoci právě proto, že má ještě nějaké lidské dimenze.“

Václav Havel (1936–2011) disident, dramatik, esejista a prezident České republiky

Zdroj: Hovory v Lánech, 27. března 1999
Kontext: Každý občan nemusí všechno vědět a všemu rozumět. Od toho jsou zde politici, veřejně činní lidé, odborníci, aby občanům pár věcí vysvětlovali.

Co ale každý občan v sobě má, je, že pozná, jestli se mu žije dobře. Nemyslím tím teď jenom jeho životní standard. Ale v takovém, řekl bych, humánním smyslu. Zda je nějak šťasten, spokojen, anebo zda se trápí stresy a zoufalstvím. To přece každý pozná.

Mnoho lidí, a možná i většina, má i jakýsi cit na to, kdo z těch odborníků v uvozovkách, to znamená politici, novináři, veřejně činní lidé, kdo asi je důvěryhodnější, přesvědčivější a kdo méně. A to stačí, víc není potřeba.

Nemůže být každý občan odborníkem na všechno. Ale každý občan po čertech dobře pozná, jestli žije ve stavu permanentní beznaděje a nakonec skončí u nějakých drog, anebo jestli je součástí nějakého lidského společenství, které mu v tísnivých chvílích, například když ztratí lásku, nebo mu někdo umře, které ho podrží, které je schopno mu pomoci právě proto, že má ještě nějaké lidské dimenze.

A nemusí být, opakuji na závěr to, co jsem řekl na začátku, nemusí být každý občan sociologem, psychologem, ekologem či odborníkem na vše. Nicméně měl by rozpoznat, kdy se mu žije líp a kdy hůř. A měl by rozpoznat, kterému politikovi v těch jeho výkladech upřímně běží o to, aby se těm ostatním žilo líp, a který ty výklady vede jen proto, aby budoval jakési schodiště vzhůru ke stále vyšším a vyšším funkcím, z nichž se posléze on bude stále víc snad radovat.

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

Jeff Foster (1980)

Překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/a-humbling-pathawakening-is-not-a-path-for-the-faint-of-heartyou-will-be-humbled/3034565383307716/

Tento citát čeká na kontrolu.

život

Vyhledávání

Témata

Citáty