Eszter Kissová

„Dávejte pozor na maličkosti; malá trhlina potopí velkou loď.“

„Moudrost začíná až na konci.“

„Dlouhodobý zvyk nepovažovat věc za špatnou jí dává povrchní zdání správnosti.“

„Technologie umožnily vznik velkých populací; velké populace nyní činí technologie nepostradatelnými.“

„Falešné přátelství, stejně jako břečťan, rozkládá a ničí zdi, které objímá, ale pravé přátelství dává nový život a oživuje věc, kterou podporuje.“

„Nerozvinutá genialita se podobá blesku, ale moudrost je jako slunce.“

„Jediné, co mohu říct o životě, je: Ach, Bože, užívej si ho!“

„Stejně tolik, kolik toho vidíme v druhých, máme i v sobě.“

„Příroda bere všechny schopnosti, které nejsou využívány.“

„Každý člověk je jako svazek, pokud ho umíte číst.“

„Nikdy si nepleťte aktivitu s úspěchem.“

„Přítel je ze všeho nejcennější.“

„Umění nesmí být soustředěno v mrtvých svatyních zvaných muzea, ale musí být rozšiřováno všude - na ulicích, v tramvajích, továrnách, dílnách i v domácnostech dělníků.“

„Všichni jsme zvědaví, co nám může ublížit.“

„Národ se obnovuje jen na hromadách mrtvol.“

„Ať jsou revolucionáři Římany, a ne Tatary.“

„Povstání je výlučným právem lidu a občanů. Každý cizinec, každý člověk oděný veřejnou mocí, je stavěn mimo zákon, pokud jej navrhne, a musí být usmrcen jako uzurpátor svrchovanosti a jako zájemce o vyvolávání nepokojů za účelem páchání zla nebo okrádání sebe sama. Povstání, k nimž dochází za despotismu, jsou vždy spásná. Ta, která vypuknou ve svobodném státě, jsou někdy nebezpečná pro samotnou svobodu, protože vzpoura si uzurpuje její vznešené záminky a její posvátné jméno. Vzpoury ve svobodných státech zanechávají dlouhé a bolestivé rány, které krvácejí celé století.“

„Jo. Ten chlap čelí obrovským výzvám, řeší následky a přemýšlí, jak dosáhnout toho, co chce a co považuje za správné. Prožívá svou nejhorší noční můru a dělá, co může. Je to zatraceně dobrý právník a zná systém, ale musí tahat žolíky z rukávu a vyhrávat určité věci jen silou vůle a hazardovat a vměšovat se, víte? Takže to dramata umožňují, víc než komedie. Jsou to reálné důsledky. Ty rány, ty údery opravdu bolí. Kulky opravdu dopadají. Lidé opravdu krvácejí. Lidé opravdu pláčou. Lidé si opravdu užívají vítězství. Lidé skutečně cítí bolest a porážku. Můžete milovat silněji. Můžete plakat silněji. Můžete se více zlobit, být tvrdší. To dramata umožňují.“

„Hledáme pouze člověka. Nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme zrcadla. Nevíme, co si počít s jinými světy. Stačí nám jediný svět, ten náš, ale nedokážeme ho přijmout takový, jaký je. Hledáme ideální obraz našeho vlastního světa: vydáváme se hledat planetu, civilizaci nadřazenou té naší, ale vyvinutou na základě prototypu naší prapůvodní minulosti. Zároveň je v nás něco, čemu se neradi stavíme čelem, před čím se snažíme chránit, ale co přesto zůstává, protože Zemi neopouštíme ve stavu prvotní nevinnosti. Přicházíme sem takoví, jací jsme ve skutečnosti, a když se obrátí karta a tato skutečnost se nám odhalí - ta část naší reality, kterou bychom nejraději přešli mlčením -, pak už se nám to nelíbí.“