hana77

Ověřený autor @hana77, členem od 18. února 2020

„Být až příliš dlouho spolu nedělá člověku dobře. Každý potřebuje vždy oboje: být s někým i sám, tedy blízkost i odstup, společné akce a zároveň věci, jež dělám rád sám a nikdo mě přitom nepozoruje.“

Anselm Grün (1945) německý katolický kněz, benediktýn

„Nad každým utrpením září světlo proměnění.“

Neznámý autor

„Vaše rozčilení nezpůsobují vnější okolnosti… Příčinou vašeho rozčilení je Vaše naprogramování… Jak to změním? Nic neměňte, pouze se snažte porozumět. Podívejte se na to, pozorujte to. Postará se to samo o sebe.“

Anthony de Mello (1931–1987) indický spisovatel

Zdroj: Čirá radost

„Jestliže jste na lidech citově závislí, jak je můžete milovat? Pokud člověk závisí na jiných lidech ohledně učení, technických dovedností nebo potravy, je to v pořádku. Záviset ovšem na druhých lidech, pokud jde o štěstí, to je neštěstí.“

Anthony de Mello (1931–1987) indický spisovatel

Zdroj: Čirá radost

„Když jsme byli děti, všichni nám říkali jednu velkou lež: Potřebujete BÝT MILOVÁNI…. Nesmysl. Já vám povím, co potřebujete… Existuje jedna jediná potřeba…, a tou je MILOVAT.“

Anthony de Mello (1931–1987) indický spisovatel

Zdroj: Čirá radost

„Kdo chce, je veden, kdo nechce, je vlečen.“

Neznámý autor

„Klidu se nejlépe dosáhne lhostejností k radostem i strastem.“

Zénón z Kitia (-334–-263 př. n. l.) starověký řecký filozof

„Cokoli člověk udělá, aby byl šťastný, ho učiní ještě více nešťastným.“

Anthony de Mello (1931–1987) indický spisovatel

Zdroj: Čirá radost

„Víte, existuje názor, že pokud se nenaštvete a pokud nenaučíte lidi, aby se naštvali, nic neudělají. Ale podívejte se na to takto: je tady někdo, kdo nemá co jíst, a to je pohroma. A teď jste se ještě vy naštvali. Už máme dvě pohromy. Nemohli bychom řešit tu první pohromu, aniž bychom k ní přidávali další? … Lidé, kteří nás učili, lidé, kteří nás vychovávali, měli obavy, že bez naštvání bychom nic neudělali. Ale nikdy si neuvědomili, že když se člověk naštve, má méně energie a horší vnímavost. Už nevidí věci ve správném světle. Jedná přehnaně.“

Anthony de Mello (1931–1987) indický spisovatel

„Naše doba žije velký rozpor mezi tím, co vyjadřuje navenek, a tím, jak se cítí uvnitř.“

Pavel Špatenka (1964)

Zdroj: Interview s Antikristem

„To nejtěžší - ale to nejdůležitější - je milovat život, milovat ho, i když trpíme, protože život je všechno. Život je Bůh a milovat život znamená milovat Boha.“

Lev Nikolajevič Tolstoj kniha Vojna a mír

Zdroj: Vojna a mír

„Rozkoš není příčinou štěstí, ale spíše jeho důsledkem.“

Mark Manson (1984)

„Co určí náš úspěch, není: "Co si chceš užít? Ta správná otázka zní: "Jakou bolest jsi schopen vydržet"?“

Mark Manson (1984)

Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le, s. 42

„Žehnám váhavým a nechápavým, zmatkařům a antihrdinům života, kteří jsou příliš nejistí na to, aby řekli správné slovo ve správnou chvíli, a pak si to dlouze vyčítají. Kteří jsou měsíce a roky hluboce zamilováni, jen se to nikdy neodváží ani naznačit, natož pak říct, neboť se domnívají, že stejně nemají šanci. Kteří byli vychováni zároveň do lásky a citlivosti a zároveň do velkého strachu z hříchu a z porušení různých náboženských pravidel.
Nechci říct, že je to tak všechno správně a že bychom na sobě všichni neměli pracovat, ale v tuto chvíli nic nežádám, žehnám a přijímám věci a povahy tak, jak jsou.“

Marek Vácha (1966) český evoluční biolog, vědecký spisovatel a římskokatolický duchovní

Zdroj: Neumělcům života

„… a já se kolikrát kloním k tomu, že šťastní lidé jsou vlastně v skrytu moudří, i když se zdají hloupí. Co je hloupější a činí člověka nešťastnějším než chytrost!“

Hermann Hesse (1877–1962) německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu a také malíř

Zdroj: Kouzelníkovo dětství

„Slyší, jak za okny žijí lidé a svět, a ví, že je z něho vyřazen, avšak nezabije se, neboť zbytek víry mu říká, že musí toto utrpení, toto zlé trápení vychutnat ve svém srdci až do konce a že toto utrpení je to, nač musí zemřít.“

Hermann Hesse kniha Stepní vlk

Zdroj: Stepní vlk

„Je možné říci, že odvaha být je odvahou přijmout sebe samého jako přijatého navzdory své nepřijatelnosti. Není nutné připomínat teologů, že toto je pravý význam pavlovsko-luterské nauky o „ospravedlnění skrze víru“ (nauky, která ve svém původním znění, přestala být srozumitelná i pro studenty teologie). Je však potřeba teologům i duchovním připomenout, že v boji s úzkostí před vinou, jak jej vede psychoterapie, si myšlenka přijetí získala tolik pozornosti a nabyla takového významu, jakému se v reformaci těšily výrazy „odpuštění hříchů“ nebo „ospravedlnění skrze víru“. Přijmout přijetí navzdory své nepřijatelnosti tvoří základ odvahy důvěry.“

Paul Tillich (1886–1965) německo-americký teolog a filozof

Zdroj: Odvaha být, str. 6

„Máme-li dobrou hlavu, vybavenou vědomostmi, znamená to, že postrádáme schopnost zalichotit marnivosti ostatních, a toho by se rozumný člověk měl vždycky vyvarovat.“

Jane Austen kniha Opatství Northanger

Zdroj: Opatství Northanger

„Dobro a zlo jsou jen pouhé chiméry. V životě existuje jen jedno, a to je osud člověka. Ať už jste na tom jakkoli, máte vedle sebe člověka, který vám bude pomáhat až do konce.“

Robert Louis Stevenson (1850–1894) skotský romanopisec, básník, esejista a autor cestopisů

Zdroj: Klub sebevrahů

„U jednoho jsou to jeho nedostatky, které filosofují, u druhého jeho bohatství a síla.“

Friedrich Nietzsche (1844–1900) německý filozof, spisovatel

U jednoho jsou to jeho nedostatky, které filosofují, u druhého jeho bohatství a síla. První filosofii nutně potřebuje, ať již jako oporu, uklidnění, lék, vykoupení, povznesení, sebeodcizení; u druhého je jen krásným luxusem, v nejlepším případě rozkoší triumfující vděčnosti, která se musí nakonec vepsat kosmickými majuskulemi ještě i do nebes pojmů. Avšak v onom prvním, obyčejnějším případě, kdy se filosofie pěstuje z nouze, jako u všech nemocných myslitelů – a možná nemocní myslitelé v dějinách filosofie převažují –: co se stane z myšlenky samé, jež je vystavena tlaku nemoci?

Každá filosofie, která staví mír výše než válku, každá etika s negativní variantou pojmu štěstí, každá metafyzika a fyzika, která zná finále, konečný stav jakéhokoli druhu, každá převážně estetická nebo náboženská žádost po jakémsi ústraní, zásvětí, po něčem zcela „mimo“ či „nad“ opravňuje k otázce, zda to nebyla nemoc, co filosofa inspirovalo.
Zdroj: Radostná věda