hana77

„Život nezískává na hodnotě délkou, trváním, ale hloubkou, obsahem… Čteme-li něčí životopis, také jej nehodnotíme podle tloušťky knihy. ale podle bohatosti obsahu a formy zpracování.“

Jiřina Šiklová (1935–2021) česká feministka, novinářka a socioložka

„Bůh ukládá duši jen to, co je pro ni možné.“

Abraham Maway

„To, co člověk může být, to musí být.“

Abraham Maslow (1908–1970) americký psycholog

„Jedním z cílů vzdělávání by mělo být naučit se, že život je drahocenný.“

Abraham Maslow (1908–1970) americký psycholog

„Buď vykročíte vpřed k růstu, nebo se vrátíte o krok zpět do bezpečí.“

Abraham Maslow (1908–1970) americký psycholog

“Half the time you think your thinking you’re actually listening”

Terence McKenna (1946–2000) American ethnobotanist

“You can tell more about a person by what he says about others than you can by what others say about him.”

Audrey Hepburn (1929–1993) British actress

“If a person has no hope, he is truly blessed because that person has no fear of failure.”

Sadhguru (1957) Yogi, mystic, visionary and humanitarian

„Fanatismus je vždy příznakem potlačené pochybnosti.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

„Je-li nepořádek na stole odrazem nepořádku v mysli, co potom odráží prázdný stůl?“

Albert Einstein (1879–1955) německo-americký fyzik, autor teorie relativity

„Za úspěšného člověka platí každý, kdo od svých bližních dostává víc, než odpovídá jeho službám.“

Albert Einstein (1879–1955) německo-americký fyzik, autor teorie relativity

„Měli bychom se vzdát zvyku posuzovat člověka podle ideálu.“

Albert Einstein (1879–1955) německo-americký fyzik, autor teorie relativity

„Pravým důkazem inteligence nejsou vědomosti, ale představivost.“

Albert Einstein (1879–1955) německo-americký fyzik, autor teorie relativity

„Měřítkem inteligence je schopnost změny.“

Albert Einstein (1879–1955) německo-americký fyzik, autor teorie relativity

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

Anita Moorjani (1959)

„Vždy je možné znovu začít, protože v nás vždy existuje nový život, který se Bohu daří znovu odstartovat nehledě na všechny naše neúspěchy. Také z trosek našeho srdce, a každý z nás je dobře zná, může Bůh vytvořit umělecké dílo. I ze ztrátových zlomků našeho lidství Bůh připravuje nový příběh.“

Papež František (1936) 266. papež římskokatolické církve

„Kdybychom neviděli vedle sebe lidi šťastnější nás, měli bychom sebe za nejšťastnější. Kořenem naší nespokojenosti je tedy závist.“

Sofie Podlipská (1833–1897) česká spisovatelka a překladatelka

„Jak je život těžký s láskou - jak je prázdný bez ní!“

Sofie Podlipská (1833–1897) česká spisovatelka a překladatelka

„Ač láska přináší naposled jen bolest, přece všechny slzy, které jsi vyplakal, byly splaceny již prvním polibkem.“

Christian Friedrich Hebbel (1813–1863) německý básník a dramatik