Santiago Dibla

„Mám svůj veřejný život a svůj soukromý život. To jsou dva různé životy.“

„Dva štastní milenci neznají smrt a zánik, rodí se, umírají v životě bez přestání, jak sama příroda zůstávají věční.“

„V debatě: Co mi je po pravdě, když ji nemám já?“

„Člověk, který píše do novin, pro novinový papír, upíraje oči na lidi, pro něž píše, nemá pocit, že plní nějaký velejemný úkol, hodný ručního papíru a omezené tiráže, připadá si spíš jako dělník, ale ujišťuji vás, že to naprosto není pocit ponižující.“

„Premiéra je nejhorší představení. Proto o ní kritici píší.“

„Raději být poslušen drába než fráze.“

„Ve většině případů se člověk stává novinářem následkem svedení; nevím o nikom, kdo by od dětství horoval jen o tom, že jednou bude žurnalistou.“

„Smrt osvobozuje člověka od bolesti a utrpení. - Spalovač mrtvol“

„Štěstí nepochází z velikosti života, ale z jeho malých a osvěžujících věcí, které se musí pěstovat a vyhledávat… Ostatně - štěstí nemusí být ničím veselým a blaženým, jsem si skoro jist, že štěstí mohou být velká a tragická jako umělecká díla.“

„Zvláštní, jak se z velkých slov dají udělat velké myšlenky.“

„Čas je strašně relativní pojem.“

„Nebe nade mnou je bezhvězdné a nemá bohů. Jsem člověk a bojím se sebe a o sebe.“

„Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věci, jež vymyslel někdo jiný?“

„Hřích je jistý špatný stav duše, kdežto zločin je jistý špatný průběh věci. Jsou těžké hříchy, jež nejsou těžkými zločiny, a naopak.“

„Na tom okraji už nezbývá mnoho z tvé znamenitosti, člověče, nic z toho, čím se naparuješ v životě; ještě tam zbývá pohlaví, strach, samolibost a několik jiných věcí, za které se většinou stydíš; snad to jsou poslední věci člověka.“

„Život je třaskavina. Prásk! Člověk se narodí a rozpadne se. Bum! A nám se zdá, že to trvá kolik let…“

„Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás!“

„Úspěch je potomkem odvahy.“

„Můžu říci, že jsem svému ideálu nezůstal nic dlužen.“