Libor Šulc

„Ať mne nenávidí, jen když se mne bojí.“
Oderint, dum metuant.

„Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí.“

„Lepší, moc nemyslet a žít, než moc myslet a nežít…“

„Zlořečný je ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu.“

„Jen ten, kdo se vždycky vrací ke své samotě, zná štěstí pospolitosti.“

„Proč každý utíká před samotou? Protože samota nutí k přemýšlení. A čím víc člověk myslí, tím je inteligentnější, a tedy smutnější.“

„Spánek je osvobozující…“

„Spánek je osvobozující….“

„Čím déle jsem sám, pak jsem o to více překvapený, co jsou lidi zač…“

„Nejlepší způsob, jak se zbavit ženy: ukázat jí jen na několik dní způsob života, který jí můžeš poskytnout.“

„Jsme opuštění jako děti a zkušení jako stáří lidé, jsme suroví a smutní a povrchní - myslím, že jsme ztraceni.“

„Nikdo nám nemůže být cizejší než ten, kterého jsme kdysi milovali.“

„Je to můj přitel,“ řekl jsem dívce, „Kamarád z války. Jediný člověk, co znám, který si z velkého neštěstí udělal malé štěstí. Neví už, co se životem, a proto se
jednoduše raduje, že ještě žije.“

„Děsím se davu, je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů.“

„Všemohoucí Bože, jenž jsi cesta, pravda i život, ty víš, jak málo je těch, kdo v těchto dobách chodí s tebou. Málo je těch, kdo tebe, svou hlavu, napodobují v pokoře a tichosti, v chudobě a čistotě, v pracovitosti a trpělivosti. Otevřela se cesta satanova a mnozí po ní kráčejí. Přispěj maličkému svému stádci, aby tě nezrazovalo, ale úzkou cestou tě následovalo až do konce.“

„Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu.“

„Opravdovým zdrojem poznání je omyl.“

„Pravda je jen to, co jest dobrem všech.“

„Všechno je pomíjivé“