Libor Šulc

„Je to můj přitel,“ řekl jsem dívce, „Kamarád z války. Jediný člověk, co znám, který si z velkého neštěstí udělal malé štěstí. Neví už, co se životem, a proto se
jednoduše raduje, že ještě žije.“

„Život je nemoc a smrt začíná narozením. Každé vydechnutí a každý tep srdce je zároveň tak trochu umíráním - malým krůčkem ke konci.“

„Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu.“

„Nepodceňujte moudrost církve! Je to jediná diktatura, která nebyla po dva tisíce let svržena.“

„Proč každý utíká před samotou? Protože samota nutí k přemýšlení. A čím víc člověk myslí, tím je inteligentnější, a tedy smutnější.“

„Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“

„Nade vším vítězí pravda.“

„Bez lásky je člověk jen mrtvola na dovolené.“

„Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí.“

„Lepší, moc nemyslet a žít, než moc myslet a nežít…“

„Zlořečný je ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu.“

„Spánek je osvobozující…“

„Spánek je osvobozující….“

„Čím déle jsem sám, pak jsem o to více překvapený, co jsou lidi zač…“

„Nejlepší způsob, jak se zbavit ženy: ukázat jí jen na několik dní způsob života, který jí můžeš poskytnout.“

„Jsme opuštění jako děti a zkušení jako stáří lidé, jsme suroví a smutní a povrchní - myslím, že jsme ztraceni.“

„Nikdo nám nemůže být cizejší než ten, kterého jsme kdysi milovali.“

„Pravda je jen to, co jest dobrem všech.“

„Všechno je pomíjivé“