Klára Cidrychová

„Dcera, to je něco jako druhá žena. Moje žena už zná všechny moje myšlenky, všechno, co říkám, ví, v co věřím, co umím i co neumím a co umět nikdy nebudu. A já zase vím všechno o své ženě – dopodrobna. Ale je tady najednou někdo, koho neznáte a kdo nezná vás, někdo, kdo vás má rád v nevinnosti své, a kdo je pro vás oba cizí. Kdosi nesmírně půvabný, kdo vám patří a přitom nepatří…“

„Láska začíná tím, že se člověk cítí osamělý a končí tím, že touží být osamělý.“

„Nebýt milován, to je smůla, ale nemilovat, to je neštěstí.“

„Láska neznamená udržovat plaménky jako na hřbitově, ale hořet jako stodola.“

„Lidé často nevědí, co chtějí, dokud jim to neukážete.“

„Muž může být šťastný s kteroukoliv ženou, pokud ji nemiluje.“

„Jsem granát. Jedného dne vybuchnu a zasáhnu každého ve svém okolí. Nechci ti ublížit.“

„Veškeré vědění má každý člověk v sobě. Nikdo tě nemůže nic naučit, je to omyl. Do půlky života se učíme nesmysly a pak se je druhou půlku života odnaučujeme a zjišťujeme, že jsme se naučili úplné hovadiny, které nám vlastně překážejí v normálním životě, v radosti. Každý duchovní mistr ti řekne – Nemohu tě nic naučit, mohu tě jenom odnaučit… Nic ti nemohu dát, vše už máš v sobě.“

„Není to ve hvězdách, je to v nás.“

„Nejopojnější jsou ty sny, sněné s otevřenýma očima.“

„Rád mluvím také do zdi. Zjistil jsem totiž, že ona jediná se mnou nikdy nepře.“

„Člověk nedosahuje své dokonalosti tím, co má, dokonce ani tím, co dělá, ale jedině tím, čím je.“

„Krása má tolik významů, jako člověk má nálad. Je symbolem symbolů.“

„Nestuduji jiná umělecká díla než ta, ze kterých můžu krást.“

„Loajalita ve vztahu mezi dvěma lidmi se zakládá na důvěře a úctě. Lze ji pouze nabídnout, nikdy vymáhat. Jejím základem je dobrovolná, oddaná, nesobecká láska.“

„Kašel, kouř a lásku lze zakrýt jen velmi těžko.“

„Zrcadlo nemůže odrážet bohy, když se do něho dívají opice.“

„Každý člověk byl zrozen pro nějaké dílo. Každý, kdo chodí po této zemi, má nějaké povinnosti k životu.“

„Člověk se jen zřídkakdy zamiluje do toho pravého partnera. Je-li s ním však přece spokojen, není to ani tak z lásky k němu jako spíše, že se mu dokázal svrchovaně přizpůsobit.“