Johana Bartlová

„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“

„Nejkrásnější věc, kterou můžeme objevit, je záhada.“

„Jsme tu pro druhé lidi, především pro ty, na jejichž úsměvu a blahu závisí naše vlastní štěstí.“

„Je to ale smutná epocha, když je snadnější rozbít atom, než zničit předsudky.“

„Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic.“

„Opradový milenec je takový muž, který tě dokáže vzrušit polibkem na čelo, pohledem do očí nebo klidně jen tím, že zírá do blba.“

„Vaše oblečení by mělo být natolik těsné, aby bylo vidět, že jste žena, ale natolik volné, aby bylo vidět, že jste dáma.“

„Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou.“

„Ženy a kočky dělají, co chtějí, a muži a psi by se měli uklidnit a zvyknout si na to.“

„Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.“

„Smích není nikdy pro nic a za nic, snad jen u šílených lidí. Normální člověk musí mít důvod, směje se něčemu.“

„Smích – tu ozvěnu našeho pláče – to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom – nedejte bohové – tu sladkou můru polapili, bylo by na světě po srandě.“

„Přirozeností člověka je hledání radosti.“

„Nejkrásnější hudba je lidský smích.“

„Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem.“

„Kdo se umí smát sám sobě, má právo se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“

„Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.“

„Miluje jen ten, co oplátkou nic nečeká.“

„Vše, co je v člověku krásné, je očima neviditelné.“