mila3

„Jestli si můžeš vybrat, zda být laskavý nebo spravedlivý, buď laskavý.“

„Laskavost ve slovech vytváří důvěru. Laskavost v myšlení vytváří hloubku. Laskavost v dávání vytváří lásku.“

„Doopravdy laskaví jsou pouze lidé vnitřně silní a pevní. Ti, kteří se laskavými jeví, jsou obyčejně jen slaboši, a jejich laskavost se snadno změní v bezohlednost.“

„Moudří vždy považovali za nejbezpečnější cestu k míru zapomenutí utrpěných křivd.“

„Staré rány fyzické i psychické se proberou bolestí ve stáří. Tělo nezapomíná když člověk nešetří svoje tělo a mysl. Když člověk ignoruje tak se to nikde vždycky projeví. Dobré je naslouchat svému tělu a nepretěžovat ho dřinu života. Zdravý je přeci to nejvíc co každý jedinec má. A přesto si ho někteří lidé svého těla a mysli neváží. Ach jo je těžké umět se vcítit a představit si bolesti druhych lidí. Omezení těla a mysly druhých je pro mě bolestivé. Dostat to z mysly je snímání bolesti. Být citlivej člověk je utrpení když cítíš víc než bys vůbec chcel. A už od dětství chápat víc všeho díky umění se do toho vžít vicitit to citít jak to dobré a špatné hluboce a upřímě.“

„Chovejte se občas přesně tak, jak máte chuť – klidně úplně divně. Beru současnou divnou dobu jako příležitost taky se občas chovat divně, říkat bez obalu, co si myslím, a dělat to, co mě těší bez ohledu na okolí. Tuhle schopnost máme jako děti a pak se vrací ve stáří, zatímco my odpovědní dospělí se stále kontrolujeme a svoji neschopnost chovat se přirozeně svádíme na pravidla, odpovědnost a konvence.“

„Stárnutí, to je kruté. Člověk si nesmí nic namlouvat a druzí by člověku také neměli nic předstírat. Pro generaci našich otců a dědů bylo stáří ještě milostí. Staří lidé bývali začleněni do rodiny a panovalo docela docela jiné ovzduší. Ale, co platí dnes? Jakobychom měli co do činění a jakýmsi šílením po mládí, které se podobá chorobě. Co se cení je přece už jen mládí, mládí, mládí!“

„Dokážete se rozčílit až k nepříčetnosti? Jo. Když někdo není blbej a není s ním domluva. Když je blbec, tak se s ním člověk nebaví. S blbcem nedůstojno bojovat. V určitým věku. V mládí mu dáte přes držku, ve stáří se mu vyhýbáte.“

„S věkem jedny věci ustupujou do pozadí a jiné vystupujou do popředí. Jádro je v tom synchronu, ten je těžkej. Někdy vyžaduje, aby jeden brzdil, když ten druhý nemůže přidat.“

„Jakmile se ze stáří začne dělat zásluha je to špatné. Protože každej blbec – starej – byl taky jednou mladej blbec.“

„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“

„Trápí – li tě ten tvůj, tak ho restartuj.“

„Váš čas je omezený, tak jím neplýtvejte na to, abyste žili život někoho jiného. Nepodléhejte dogmatu, že máte žít podle toho, co si myslí druzí. Nedopusťte, aby v hluku cizích názorů zanikl váš vlastní vnitřní hlas. A to nejdůležitější: mějte odvahu jít za svým srdcem a intuicí. Protože ty už nějak vědí, kým se ve skutečnosti chcete stát. Všechno ostatní je vedlejší.“

„Porážka vás může posílit stejně, jako vás oslabí výhra.“

„Necítím se vázán věřit, že tentýž Bůh, který nás obdařil smysly, rozumem a inteligencí, by chtěl, abychom jich nevyužili.“

„Vtip je útok a obrana; je to projev převahy i zbraň slabšího.“

„Život je nemoc a smrt začíná narozením. Každé vydechnutí a každý tep srdce je zároveň tak trochu umíráním - malým krůčkem ke konci.“

„Láska je druh předsudku. Máš ráda to, co potřebuješ, z čeho máš dobrej pocit, co je vhodný. Jak můžeš říct, že miluješ jednoho člověka, když jsou na světě tisíce lidí, který bys milovala víc, kdybys je někdy potkala? Jenomže je nikdy nepotkáš. Jasně. Proto děláme to, co je v našich silách…“

„Nejsem naštvaný. Mám naprosto šťastnou náladu, ty debile.“