mila3

„Lidské i zvířecí duše pocházejí z duše světa a jsou s ní téže povahy, to jest božské.“

Anaxagorás (-500–-428 př. n. l.) starověký řecký filozof

„Lidská povaha je samozřejmě komplikovaná. Ale člověk by ji měl celý život kultivovat tak, aby neobtěžoval své okolí anebo dokonce sám sebe.“

Hana Maciuchová (1945–2021) česká herečka

„Je lepší mít vznětlivou povahu i když se často dopouštíme chyb, než být úzkostlivě a nemírně opatrný.“

Vincent Van Gogh (1853–1890) holandský malíř

„Žádné zvíře nikdy netrýzní, aby trýznilo, dělá to však člověk a takto vzniká ďábelská povaha, která je daleko horší než je povaha zvířecí.“

Arthur Schopenhauer (1788–1860) německý filozof

„Povaha člověka je jeho osudem.“

Marcus Tullius Cicero (-106–-43 př. n. l.) římský filozof a státník

„Ztrácíme obrovské množství energie tím, že se snažíme zakrýt to, kým jsme, a skutečnost, že na dně každého našeho postoje je potřeba být milován, a na dně každého našeho hněvu je rána, která potřebuje uzdravení, a na dně každého smutku je obava, že na to nemáme dost času.

A když se zdráháme jednat upřímně a v pravdě, nevědomě sklouzneme do jakéhosi ochranného způsobu bytí, které nám brání v tom, abychom skutečně cítili svět. A tato tenká, neviditelná vrstva je začátkem naší osamělosti, která, pokud ji nesejmeme, snižuje naše šance na život v radosti.

Je to jako bychom měli rukavice pokaždé, když se něčeho dotýkáme, a pak, jako bychom zapomněli, že jsme si je sami nasadili, si stěžujeme, že necítíme nic doopravdy skutečného. Nejde tedy o to, každý den se obléct tak, abychom mohli čelit tomuto světu, ale svléct si rukavice, aby klika mohla být studená, déšť mokrý a polibek na rozloučení aby cítil rty jiné bytosti, měkký a neopakovatelný.“

Mark Nepo (1951)

„Nikdo jiný mi nedá lásku, přátelství, vroucnost i něhu, kterou nemám sám v sobě.“

Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832) německý spisovatel

„Dědeček byl velmi svůj, hodně expresivní, o jeho herectví se tenkrát říkalo, že je moderní. Svět se velmi změnil, a tak se spíš ptejme, jestli se vrátí divadlo osobností, ne stylů.“

Václav Vydra (1956) (1956) český dabér a herec

„Davový člověk se cítí dokonalým. Má-li se cítit dokonalým člověk vybraný, musí být ješitný; víra v osobní dokonalost s ním není podstatně sloučena, není v něm původní, ale pochází z jeho ješitnosti a i pro něho samotného má umělý, obrazný a problematický ráz. Proto ješita potřebujete ostatní lidi: hledá u nich potvrzení představy, kterou by rád o sobě měl. A tak ani v tomto nenormálním případě, je-li ,,zaslepen" ješitností, se člověk vybraný není schopen cítit opravdu úplným. Zato se nestane, aby o vlastní dokonalosti pochyboval nový Adam, průměrný člověk našich dnů. Jeho důvěra v sebe sama je stejná jako Adamova: rajská. Vrozená hermetičnost jeho duše mu znemožňuje to, co je předběžnou podmínkou k odhalení vlastní nedostatečnosti: srovnání s druhými. Porovnat se by znamenalo na okamžik vyjít ze sebe a přenést se do někoho jiného. Jenomže průměrná duše není tohoto cestování – nejvyššího sportu – schopna. Zde se setkáváme s rozdílem, který je od věčnosti mezi hlupákem a člověkem důvtipným. Důvtipný člověk často překvapí sám sebe na hranici hlouposti. Nelituje však námahy, aby hrozící hlouposti unikl. V tomto úsilí spočívá inteligence. Hlupák se naopak sám nepodezírá – má se za duvtipného – odtud i záviděníhodná klidnost, s níž se uvelebuje a hoví si ve vlastní lenosti. Jako hmyz, který nelze dostat z děr, kde žije, není možné hlupáka vylákat ze své hlouposti, ani na chvilku nemůže být vyveden ze své slepoty, aby se přinutil srovnat svůj obvyklý mdlý pohled s jemnějšími způsoby vidění. Omezenec je doživotní a neprodyšný. Proto Anatol France říkal, že hlupák je mnohem větším neštěstím než člověk zlý. Zlý člověk totiž občas odpočívá; hlupáci nikdy.“

José Ortega Y Gasset kniha The Revolt of the Masses

„Každý totalitní režim potřeboval zlikvidovat idealisty a „blbce“, kteří mu stáli v cestě a byli ochotni proti němu něco dělat. A žádný totalitní režim by nefungoval nebýt mnoha prostých lidí, kteří jen „dělali dobře svou práci“ a s hlubokou nedůvěrou shlíželi na „idealisty“, kteří se snažili situaci změnit.“

Ondřej Slačálek (1982) český anarchista, politický spisovatel, politolog a překladatel

„Já pocítila v životě mnoho bolestí, trpkých klamů, byla jsem na kraji zoufalství, avšak navzdory tomu neztratila jsem důvěru a lásku k lidem.“

Božena Němcová (1820–1862) česká spisovatelka

„Odjakživa jsem hledala sílu a důvěru mimo sebe. Ale ony přicházejí zevnitř. Vždycky tam jsou.“

Neznámý autor

„Než člověk někomu věnuje důvěru, má se podívat na jeho způsob života a na jeho charakter.“

Démosthenés (-384–-322 př. n. l.) státník a řečník

„Člověk, na nějž nadávají blbci, je hoden důvěry.“

Jean Paul Sartre (1905–1980) francouzský existenciální filosof, dramatik, prozaik, scenárista, politický aktivista, autor životopisů a l…

„Přátelství stojí na třech pilířích:
Na důvěře, na věrnosti a na pravdomluvnosti.
Přátelství bez důvěry je jen chladná konverzace. Přátelství bez věrnosti je jak loď bez kotvy, která v první bouři zabloudí.
Přátelství bez pravdy je jak falešné zlato, co v prvním ohni shoří. A tyto tři sloupy přátelství spojuje pevné lano vzájemného pochopení, které prudké vlny svárů nezlomí.“

Vlastimil Staš

„Laskavost ve slovech vytváří důvěru. Laskavost v myšlení vytváří hloubku. Laskavost v dávání vytváří lásku.“

Lao-c' (-604) čínský filozof

„Láska a soucit otevírají náš vlastní vnitřní život, snižují stres, nedůvěru a osamělost.“

Dalajláma (1935) 14. dalajláma, tibetský duchovní vůdce

„Nenávist je kyselina, která rozežírá duši.“

Erich Maria Remarque kniha Noc v Lisabonu

„Přátelství má být věčné, nenávist pomíjející.“

Titus Livius (-59–17 př. n. l.) římský historik