Tomáš Rousek

„Člověk tak mocně naříká při každé bolesti, a tak málo se raduje, když žádnou nemá.“

„Myšlenky, které nás napadnou během procházek, mají často tu největší hodnotu.“

„Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že je to jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou knihy jako Císařský neduh, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné, tak zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.“

„Liška mění srst, ale ne svou povahu.“

„Co tě nezabije, to tě posílí“

„Život není těžké zvládnout, když nemáte co ztratit.“

„Nesnesu pomyšlení, že můj život plyne tak rychle, až ho vlastně nežiji.“

„Ve všech zemích a za všech dob existoval muž, pro něhož bylo jeho děvče tím nejvzácnějším.“

„Samota byla moje jediná útěcha - hluboká, temná, smrtící samota.“

„Činorodý rozum překoná téměř všechny obtíže.“

„Sobecký rodič se chlubí tím, jak drahé věci jeho dítě má. Milujícím rodičem se chlubí jeho dítě.“

„Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. Dávejte a bude vám dáno.“

„První věc, kterou si spisovatel musí osvojit, je v umění předvádět to, co cítí, na to, co chce, aby cítili druzí.“

„Abyste mohli udělat něco, co v srdci považujete za správné, musíte udělat spoustu chyb. Všechno úspěšné je sérií chyb.“

„Ne! Neříkej, že se mnou souhlasíš. Když se mnou lidé souhlasí, vždy cítím, že se musím mýlit.“

„Svět je krásný a stojí za to o něj bojovat.“

„Vžili-li jsme se již v myšlenku, že jsme někoho ztratili, připadá nám pak jeho neočekávaný návrat zvlášť bolestivý.“

„Nejpodivuhodnější na budoucnosti je představa, že naši dobu budou nazývat staré zlaté časy.“

„Když jsem bez tebe, myslím na tebe, ty stojíš tam, a koukáš do nebe… nedokážu bez tebe být, chci jen pro tebe žít..“