Aleksandǎr Stambolijski byl premiérem bulharského státu v letech 1918–1923; tedy v nelehkém období vyrovnávání se s územními ztrátami, které přinesly předchozí konflikty, hlavně pak spojenectví s centrálními mocnostmi v první světové válce.
Právě tomuto spojenectví oponoval, ještě v časech konfliktu byl ale odsouzen k doživotnímu trestu ve vězení. Stambolijski podporoval ideu balkánské federace; sám se neprohlašoval za Bulhara ale Jihoslovana. Po první světové válce došlo ke změně cara , nová hlava státu Stambolijského omilostnila. Ten zahájil okamžitě předvolební kampaň a ve volbách uspěl. Složil vládu, ve které spolupracoval Zemědělský svaz, tedy významná bulharská politická strana, jíž byl Stambolijským členem, a levicová uskupení.
Jeho vláda prováděla nepopulární opatření, která však vzhledem ke kapitulaci Bulharska byla nezbytná. Zemí otřásaly nepokoje, problémy v zásobování potravinami, poválečná vyčerpanost, jako i epidemie chřipky. I přesto se Stambolijskému však podařilo získat podporu mezi jednotlivými zemědělci; agrární třída byla v době meziválečného Bulharska poměrně početná a její význam nebyl malý. Přesto s premiérem nebyli spokojeni hlavně vojáci a střední třída. Jeho vládu svrhl převrat 9. června 1923; Stambolijski se proti němu postavil, nicméně byl armádou zajat, mučen a popraven.
Wikipedia
“I am neither a Serb nor a Bulgarian, I am a South Slav.”
Stavrianos, L. (1942) "The Balkan Federation Movement: A Neglected Aspect" in American Historical Review. Vol. 48.