Božena Němcová: Populární citáty (strana 2)

„Měla jsem ctitele nejednoho. Jeden měl ducha, který mne zaujal, onen tělo, ten srdce, onen rozum, ale konečně jsem v nich přece neviděla, po čem jsem toužila. Muže, před nímž bych se ráda kořila.“

„Děti a psi hned poznají, kdo je má rád.“

„Kdyby i člověk všeho se nasytil, lásky se nikdy nenasytí.“

„Pyšným, libovolným jednáním nezíská si nikdo důvěry lidu.“

„Nevědomost ženy je bič, jejž muž sám na sebe pletl.“

„Jen pozoruj lidi okolo sebe, sám však jim nedávej nahlížet do svého nitra, leč bys seznal duši dobrou, upřímnou a stálou. Buď skromný zdvořilý, ale nadevšecko važ si sám sebe.“

„Neodháněj nikdy lásku od sebe. Je jí tak málo na světě.“

„Manželství musí být rovnost smýšlení a citu, stejná vzdělanost, obapolná důvěra a neomezená svoboda.“

„Usmívej se na toho, kdo ti nejvíc ublížil, aby neviděl, jak moc tě to bolí.“

„Dobrota srdce okrašluje pěknou tvář.“

„Všechno chce k svému, jak člověk, tak to nerozumné zvíře, i to kvítí. Nemá-li, co by rádo, umře, uvadne.“

„Zdárná rodina je ten nejkrásnější dar Boží. Já bych ji přirovnala k naladěné lyře: každá struna jiný tón, a přece vspolku nejčistší souhlas.“

„Kde tě rádi vidí, tam choď zřídka, a kde neradi, tam nikdy.“

„Kdo sám čest nemá, jinému ji nedá.“

„Moudré ucho neposlouchá, co hloupá huba povídá.“

„Každý člověk má nějakou chybu a nějakou zvláštnost. Musíš se tedy naučit je snášet, aby i s tebou lidé strpení měli.“

„Žena musí vrátit lidstvu ztracený ráj, onu drahocennou perlu; dřív však musí vědět, že spočívá na dně vlastního srdce, tam že se musí pro ni ponořit!“

„Já musím psát. Když jsem mnohdy mrzutostí nebo starostí sklíčená, jak sednu k psaní, žiji v jiném světě.“

„Kdybych měla volit, tedy bych si přála narodit se znovu a za dvě stě let. Anebo ještě později. Neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší.“