Božena Němcová: Populární citáty (strana 2)

„Jen pozoruj lidi okolo sebe, sám však jim nedávej nahlížet do svého nitra, leč bys seznal duši dobrou, upřímnou a stálou. Buď skromný zdvořilý, ale nadevšecko važ si sám sebe.“

„Já pocítila v životě mnoho bolestí, trpkých klamů, byla jsem na kraji zoufalství, avšak navzdory tomu neztratila jsem důvěru a lásku k lidem.“

„Neodháněj nikdy lásku od sebe. Je jí tak málo na světě.“

„Manželství musí být rovnost smýšlení a citu, stejná vzdělanost, obapolná důvěra a neomezená svoboda.“

„Usmívej se na toho, kdo ti nejvíc ublížil, aby neviděl, jak moc tě to bolí.“

„Dobrota srdce okrašluje pěknou tvář.“

„Lidé ocení druhé až tenkrát, když je pohřešují.“

„Všechno chce k svému, jak člověk, tak to nerozumné zvíře, i to kvítí. Nemá-li, co by rádo, umře, uvadne.“

„Důvěra a láska musí chodit pospolu.“

„Zdárná rodina je ten nejkrásnější dar Boží. Já bych ji přirovnala k naladěné lyře: každá struna jiný tón, a přece vspolku nejčistší souhlas.“

„Kde tě rádi vidí, tam choď zřídka, a kde neradi, tam nikdy.“

„Kdo sám čest nemá, jinému ji nedá.“

„Moudré ucho neposlouchá, co hloupá huba povídá.“

„Každý člověk má nějakou chybu a nějakou zvláštnost. Musíš se tedy naučit je snášet, aby i s tebou lidé strpení měli.“

„Žena musí vrátit lidstvu ztracený ráj, onu drahocennou perlu; dřív však musí vědět, že spočívá na dně vlastního srdce, tam že se musí pro ni ponořit!“

„Budiž srdce šťastné nebo trpící, vždy potřebuje ještě jedno k sobě.“

„Já musím psát. Když jsem mnohdy mrzutostí nebo starostí sklíčená, jak sednu k psaní, žiji v jiném světě.“

„Kdybych měla volit, tedy bych si přála narodit se znovu a za dvě stě let. Anebo ještě později. Neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší.“

„Neupírám, že jsem kdysi před sebou měla ideál muže, tak jako i ideál manželství. První byl vzor vší dokonalosti a krásy a druhé představovala jsem si co nebe. Byla jsem mladá a nezkušená. Vychovaná jen v přírodě. Nikdo se nestaral o mé fantazie.“