Franz Kafka: Populární citáty (strana 3)

„Kdo hledá, nenalézá, ale kdo nehledá, najde.“

„Opravdu se cítím sám sebou jen tehdy, když jsem nesnesitelně nešťastný.“

„Mládí je šťastné pro svou schopnost vidět krásu - nestárne.“

„Nepadá sníh, aby zahubil svět, ale aby každé zvíře ukázalo stopu svou.“

„Prvním znakem počátku porozumění je přání zemřít.“

„Praha nás nepustí, malá matka má drápy.
Prague ne nous lachera pas, la petite mere a des griffes.“

„Musíš hlavou prorazit zeď. Není těžké ji prorazit, neboť je z tenkého papíru. Těžké však je, nedat se klamat tím, že na papíře je už neobyčejně věrně namalováno, jak prorážíš zeď. Svádí tě to, abys prohlásil: "Což ji stále neprorážím?"“

„Na názory nesmíš příliš dát. Co je psáno, to nelze změnit a názory jsou často jen výrazem zoufalství nad tím.“

„Proč nezůstat stále přikloněn k tomu, co nás může sjednotit a neobracet se k tomu, co nás odtrhává od hromadného společenství.“

„Tím, že vášnivě věříme v něco, co ještě neexistuje, to vytváříme. Neexistující je to, po čem dostatečně netoužíme.“

„Myšlenka se stává volnou teprve tehdy, když přestane být podpěrou.“

„V mých očích jsou zdi, oddělující zdravé a nemocné, jen výrazem slepoty vůči skutečné hodnotě člověka, která je tam i zde stejná…“

„Minulou noc se mi o tobě zdálo. Co se stalo, si už skoro nepamatuji, vím jen, že jsme se stále prolínali. Já byl tebou, ty jsi byla mnou. Nakonec jsi nějak vzplála.“

„Logika je sice neotřesitelná, ale člověku, který chce žít, neodolá.“

„Přijmi mě do své náruče, to jsou hlubiny, přijmi mě do hlubin, nechceš-li teď, tak později.“

„Jazyky nejsou nic jiného než špatné překlady.“

„Ten, kdo si zachová schopnost rozpoznat krásu, nikdy nezestárne.“

„Jsem v řetězech. Nedotýkejte se mých řetězů.“

„Začněte tím, co je správné, a ne tím, co je přijatelné.“