Friedrich Nietzsche: Populární citáty (strana 11)

„Jak málo stačí ke štěstí! Tóny dud. - Bez hudby by byl život omylem.“

„Nikdy se nevzdám a nepřestanu zdůrazňovat lapidární drobnost, kterou tito pověrčiví lidé velice neradi přiznávají - totiž to, že myšlenka přijde, když chce "ona", ne když chci "já".“

„Kdo dosáhne svého ideálu, ten jej právě tím překročí.“

„Duch ženy je pohyblivý, bouřlivá hladina na mělké vodě.“

„Dav má za hluboké vše, čeho dna nemůže dohlédnout: je tak bázlivý a tak nerad vstupuje do vody.“

„Blaze zapomnětlivým, neboť ti se vyrovnají i se svými hloupostmi.“

„Formule mého štěstí: Ano, ne, přímá linie, cíl…“

„Křesťanství je metafyzikou kata.“

„Kdo má charakter, má i sobě vlastní typické myšlení a cítění.“

„Hryzení svědomí vychovává ke kousání.“

„Člověk je vděčen sám za sebe: k tomu potřebuje mít boha.“

„Lidé dobří - ti byli počátkem konce.“

„Tichá je tůň mého moře: kdo by uhodl, že v sobě skrývá hejno žertovných stvůr! Nepohnutelná je moje hloubka: ale třpytí se plovoucími hádankami a výsměchy“

„Řekové, kteří přece tak dobře věděli, co je to přítel, pojmenovali příbuzné slovem, jež je superlativem slova „přítel.““

„Mužovo blaho se jmenuje: "Já chci." Ženino blaho se jmenuje: "On chce."“

„Zvony svou moudrost vyzvánějí: kramáři na trhu přezvučí ji groši!“

„Křivá je stezka věčnosti.“

„Člověk má vždy na práci něco nutnějšího než se oženit.“

„Co vlastně člověk o sobě ví?“