Heinrich Heine: Populární citáty (strana 2)

„Kde začnou pálit knihy, tam nakonec budou lidi upalovat.“

„Tam kde se pálí knihy, posléze se upalují lidé.“

„Kdykoliv jsem odolal pokušení, bylo mi krásně, ale kdykoliv jsem mu podlehl, bylo to krásnější.“

„Manželství je moře, pro které dosud nevynalezli žádný kompas.“

„Dobrá manželství jsou tak vzácná, že by se měla naložit do lihu.“

„Štěstí je nevěsta.“

„Nepochopíme ruiny dříve, než jsme sami ruinami.“

„Moudří plodí nové myšlenky a blázni je rozšiřují.“

„Slova jsou stvořena k tomu, aby zakrývala naše myšlenky.“

„Každý člověk, toť celý svět; pod každým náhrobním kamenem jsou pohřbeny světové dějiny.“

„Je štěstí jako holka hravá, jež nezdrží se dlouhý čas,
když přijde, vlas si počechrává, dá pusu jen a pryč je zas.
A neštěstí je starší paní, jež na krk se Ti pověsí,
má času dost a bez optání se usadí a plete si.“

„Líbám, tedy žiji.“

„Je v dějinách také den a noc jako v přírodě?“

„Je překvapující, jak se může do tak malé hlavičky vejít tolik nevědomosti.“

„Každý život má svou velikost.“

„Duševní utrpení se snáší snáze než tělesné. Kdyby mně bylo nabídnuto zlé svědomí nebo bolavý zub, zvolil bych prvé.“

„Kdo nebyl někdy v životě pošetilým, nebyl nikdy moudrým.“

„Jazyk máme na to, abychom mohli říkat milé věci svým přátelům a tvrdé pravdy svým nepřátelům.“

„Jakmile žena dospěje k myslícímu sebeuvědomění, její první myšlenkou jsou nové šaty.“