Henry David Thoreau: Populární citáty (strana 5)

„Užij času a pusť se do nějaké pořádné práce.“

„Nezáleží na tom, jak nevýznamným zdá se býti počátek, co je jednou řádně vykonáno, je vykonáno navždy.“

„Cožpak musíme vždy hleděti k tomu, abychom měli stále více. Nemohli bychom se spokojit také někdy s málem?“

„Býti probuzen znamená býti živ.“

„Rozední se jen ten den, do kterého se opravdu probudíme.“

„Význam faktů nelze podceňovat, někdy z nich vyraší kvítek pravdy.“

„Chudoba jedné třídy vyrovnává přepych třídy druhé.“

„Být někdy nemocen je zdravé.“

„Světlo, které nám zcela oslňuje zrak, je pro nás tmou. Jenom ten den vysvitne, pro nějž jsme probuzeni. Ještě další den se chystá vzejít. Slunce není víc než jitřenkou.“

„Jitro, jež jest nejpamětihodnější dobou dne, jest hodinou probuzení. Tu je v nás nejméně spavosti a probouzí se aspoň na hodinu jedna část naší bytosti, která jinak ve dne i v noci dříme.“

„Jestliže jste postavil vzdušný zámek, vaše práce nemusí být zbytečná. Nyní k němu dělejte základy.“

„Jediní šťastní tvorové jsou ti, kteří se mohou volně radovat z nekonečného obzoru.“

„Divočina je nadějí pro uchování světa.“

„Není pochyb o tom, že součástí osudu lidského rodu je postupný vývoj ve směru zanechání jedení masa, stejně jako se divošské kmeny přestaly navzájem pojídat poté, co vešly do styku s civilizovanými národy.“

„Armádě o třech divizích možno odejmouti velitele a uvésti ji v nepořádek; ale nejponíženějšímu a nejprostšímu muži nemožno odejmouti jeho myšlenku.“

„Příroda má místo právě tak pro barvínek jako pro hlávku zelí“

„Žádný zákon nikdy neučinil lid více spravedlivým a dvojnásobně to platí o úctě k zákonu.“

„Vy, kteří řídíte věci veřejné, nač třeba vám používati trestů? Milujte ctnost a lid bude ctnostný. Ctnosti muže vysoko postaveného jsou jako vítr; ctnosti muže obyčejného jsou jako tráva; tráva, vane-li přes ni vítr, shýbá se.“

„Opravdová podstata a jednoduchost života lidského v dobách prvotních měla v sobě alespoň tu přednost, že mohl žíti v přírodě stále jako host. Když se posilnil pokrmem a spánkem, pomýšlel na další cestu. Svět mu byl takřka stanem a on se buď províjel údolími, nebo procházel rovinami, zlézal horské vrcholy. Ale běda! Lidé se stali nástroji svých nástrojů. Člověk, který si beze všeho trhal ovoce, když měl hlad, se stal farmářem, a kdo si vybral za přístřeší strom, byl domácím pánem. My už nerozbíjíme své ležení jenom na noc, nýbrž usadili jsme se na zemi a zapomněli na nebesa. Přijali jsme křesťanství jenom jako zlepšený způsob zemědělství. Vystavěli jsme si pro život vezdejší rodinné obydlí a pro to, co přijde potom, rodinný hrob.“