Honoré De Balzac: Populární citáty (strana 2)

„Člověk získává na síle tím, že se přizná ke svým slabostem.“

„Je-li světlo první láskou života, zda-li pak láska není světlo srdce?“

„Která žena, byť by byla sebenevinnější, si nepřeje budit závist?“

„Nejslavnější lidé své doby bývají nuceni žít v ústraní. Jsou jak ptáci v lese, zpívají, oblažují přírodu a nikdo je nevidí.“

„Znalost mužovy tváře je milující ženě tím, čím je námořníkovi znalost širého moře.“

„Vlci se navzájem nepožírají.“

„Není špatných dětí bez špatných matek.“

„Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.“

„Láska je snad jen vděčnost z rozkoše.“

„Duše některých lidí je tak silná, že jsou schopni obětí, jejíchž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistili štěstí.“

„Je-li vůbec něco smutnějšího než zneuznaný génius, je to nepochopený žaludek.“

„V lásce se žena podobá hudebnímu nástroji, který prozrazuje tajemství svého libozvuku pouze dobrému hudebníkovi.“

„Láska má své iluze a každá iluze má svůj zítřek. Z toho důvodu se už tolik milenců rozešlo, ač věřili, že jsou spojeni navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti prošly touto dvojí zkouškou života, rozvinuly v ní své chyby a své pře.“

„Žena se zřídkakdy po druhé zamiluje do téhož muže.“

„Až se člověk doví, proč se zamiloval, přestává milovat.“

„Žena tak zamilovaná, že se stane naivní a dovolí číst ve svém srdci, je cosi neobyčejně vzácného a krásného!“

„Neštěstí má tu dobrou stránku, že nás učí poznávat opravdové přátele.“

„Závist, ta odporná jímka našich zklamaných nadějí, nevyzrálých schopností, nedosažených úspěchů a podrážděných tužeb.“

„Když se člověk přizná ke své slabosti, stává se velkým.“