Honoré De Balzac: Citáty o lidech (strana 2)

„Jaké štěstí mít každý okamžik naplněný obrovským zájmem, jímž srdce roste a rozšiřuje se, když člověk nemůže být k ničemu lhostejný.“

„Živoucí lidé jsou obklopeni jakousi atmosférou, která je vlastní jenom jim, asi tak, jako postavy zachycené na holandských plátnech mistrnou rukou malířů ztratily by bez šerosvitu na své životnosti.“

„Laskavost neexistuje bez překážek. Lidé mají sklon přičítat ji klidné nátuře a málokdy v ní rozpoznají skryté úsilí velkorysé povahy, zatímco na druhé straně se lidem špatného charakteru dostává uznání za všechno zlo, kterého se zdrží.“

„Skeptikové jsou nejsvědomitějšími lidmi.“

„Talent u člověka je něco podobného, jako krása u ženy. Je to jenom slib.“

„Láska by měla být vysoce výběrová. Až dosud se však lidé páří podle stejných zákonů jako zatoulaní psi.“

„Lítost je panenství, kterým je naše duše povinována Bohu: člověk, který se kaje dvakrát, je tedy hrozný obojetník.“

„Génius je člověk jako každý jiný. Jenže je jiný.“

„Má osud všeho, co u člověka je veliké a všeho, co pochází z jeho myšlenky. Buď je vznešená nebo není. Existuje-li, pak provždycky a stále vzrůstá.“

„Člověk, který je vždy schopen vtisknout svou myšlenku skutečnosti, je génius; ale člověk, který má nejvíce génia, nepoužívá ho stále, neboť pak by se příliš podobal bohu.“

„Lidé, kteří nemají jmění, musejí být bez chybičky.“