Jan Neruda: Populární citáty (strana 2)

„Za hrdost platí se samotou.“

„Spokojenost je duševní smrt spisovatelova.“

„Já ledačím jsem byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“

„Čas jsou prý peníze, ale peníze se nerovnají času. Bez peněz se dá ještě vždy mnoho udělat, bez času nic.“

„Moudré je říct si každého dne: „Kéž si uchovám lásku k životu.““

„Pravý cit nepotřebuje žádná slova.“

„Člověk se učí stále a stále se mění, proto také není tolik nesmyslu, mnoho-li se zdá, ve větě, že děti vychovávají sobě rodiče své.“

„Člověku neschází síla, ale vůle.“

„Muž by měl mít alespoň každých pět nebo šest let příležitost, aby se odebral někam do samoty a tam se vyplakal. Pak by přišel zpět posilněn k dalším bojům a duševně i tělesně zdráv, - protože neponížen.“

„Básníci zastávají duševní svobodu, a přece sami ukovají myšlenku do okovů veršů a často tato pro rým zaniknout musí.“

„Hlupci nevědí, že kritika může být jen tam, kde jsou vady, že odmlčuje se zcela tam, kde není vady, kde je harmonie, zkrátka je krása, která sama pravidla dává. Místo kiritiky zde nastoupil by pouhý popis, věc to úplně zbytečná.“

„Romantika zaujímá v básnictví totéž místo, co fantaz při horečce.“

„Český duch může sice na čas bloudit, rozmach mohutného jeho křídla může ho zanést někdy třeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí on se najisto vždycky zase!“

„Klep je surogát kritiky. Jeden klepař na deset pomluv stačí, kdyžto někdy ani deset kritik na jednu spravedlnost.“

„Že jsou ženy hezky, je sice hezké od nich, takto ale pouhý luxus. Když nám nadejde ta jistá doba, mohly by vypadat jako paviáni, a nám by to bylo také jedno.“

„Jistá kritika pochovává zaživa. Nejdřív hodí spisovatele do hrobu a zasypají ho blátivými hrudami, a pak teprve spisovatel umře.“

„Kdo ničemu nevěří, tomu také nic nevěřím.“

„Satirikové mívají velmi dobré srdce a zcela upřímně se diví, že mají tolik nepřátel.“

„Pomlouvání nepřítomných bývá častým tématem našeho hovoru.“