Jan Werich: Populární citáty (strana 6)

„Kdo ví, je vyhnán z ráje blbosti.“

„Nebojujte jen proto, abyste vyhrál. Bojujte především proto, abyste se nedal.“

„Zvířeti stačí, že žije, ale člověk si kromě toho chce ještě přečíst noviny.“

„Chytrost, ne směšnost, musí vyvolávat smích.“

„Sentimentalita je vulgarizace smutku.“

„Lidská paměť je taky bludiště - moc věcí se tam ztratí.“

„Vezměte si slovo prdel. To je v českém nadávání chrám. Umísťujeme tam vše, co se nám nepodařilo. Posíláme tam nepohodlné lidi. Dokonce tam voláme v zoufalství o pomoc. Určitě znáte lidi, kteří bez vole nedají dohromady větu. A tou přemírou ztratilo nadávání smysl. Stalo se zvukem. Když dneska řeknete exkrement, lidi se pohoršeně otočí. Když řeknete hovno, ani se neotočí.“

„Strach, to je jako cit v prstech. Nemáš cit, šaháš do ohně, a uhoří si ruka.“

„Nemysli. Když myslíš, tak nemluv. Když mluvíš, tak nepiš. Když píšeš, tak nepodepiš. Když podepíšeš, tak se nediv.“

„Místo šavlí máme dnes tanky a lidi nedají pokoj a nedají pokoj a nedají pokoj.“

„On autor byl vůl a překladatel není, rozumíte, proto to tak je.“

„Největší umění je být živ po svém.“

„Dobré divadlo začíná dobrým vrátným.“

„Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.“

„Odčinit nemůže nikdo nic. Mrtvého nevzbudíš, ztracená léta nevrátíš a probdělé noci strachu neobrátíš v sladký spánek bezstarostnosti.“

„Už vím, že chuť do života a radost z bytí může člověk načerpat snáz z počínání přírody než z počínání lidí.“

„Smích není nikdy pro nic a za nic, snad jen u šílených lidí. Normální člověk musí mít důvod, směje se něčemu.“

„Smích – tu ozvěnu našeho pláče – to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom – nedejte bohové – tu sladkou můru polapili, bylo by na světě po srandě.“

„Z mého pohledu je dobrá a prospěšná jen ta emancipace, která zvýší úctu ženy ve vašich očích, aniž by snížila přitažlivost pro jiné vaše orgány. Ženská, o kterou nikdo nestojí, přece nemůže mít z emancipace žádnou radost.“