Jan Werich: Populární citáty (strana 8)

„Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému.“

„Přirozeností člověka je hledání radosti.“

„Nadbytek neznamená bohatství.“

„Hloupost se fackováním nedá vyléčit.“

„Vědy je zapotřebí. Ale kdyby Newton ležel někde jinde a nepadla mu na nos ta hruška, nebo co to bylo, a neupozornila ho na to, že je taky přitažlivost zemská, tak by ta přitažlivost byla dál. On by ji neobjevil. Objevil by ji někdo jinej. Za minutu dvacet, nebo za sto let. Ale kdyby Shakespeare nenapsal Hamleta, tak nikdy nebyl! Kdyby velký umělci neudělali svoje dílo, tak jsme byli o to chudší! Protože umění je komunikace.“

„Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit.“

„Já, když mluvím německy, tak si nerozumím.“

„Neříkej, že nemůžeš, když nechceš! Přijdou dnové, kdy to bude daleko složitější a horší: budeš chtít a nebudeš moci. A to důležité nezapomeň,že chlap nesmí být blbej ve třech případech: za volantem, u stolu a v posteli. Všude jinde se to snese…“

„Čas má plné kapsy překvapení.“

„Ono je lepší mluvit s chytrým člověkem o něčem hloupém než s hlupákem o něčem chytrém.“

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“

„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“

„Člověk, který nikdy neplakal, nežil opravdový život“

„Kazdeho dne je svet lepsi nez vcerejsek, i kdyz lidi delaji vsechno proto, aby tomu tak nebylo.“

„Ono totiž není šedivých dnů, které bují svou všedností. To jsou jenom unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost.“

„Já myslím, že civilizace není dobrá, když je bez kultury. Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.“

„Ono je to jako v tý starý cirkusácký anekdotě, jak říká ředitel klaunovi: „Klaune, proč ten kůň nezpívá?“ A klaun odpoví: „Není mu dáno.“ A ředitel řekne: „Tak mu dejte!“ A v tom je celej vtip umění: komu není dáno, tomu se dát nedá.“

„Podařené manželství je div světa.“

„Fanatismus je určitý nedostatek statečnosti. On je to strach přijímat svět v jeho složitosti. Fanatismus je cesta k zjednodušení života. Je to útěk před odpovědností, kterou člověk přijímá tím, že se pořád rozhoduje.“