Jan Werich: Populární citáty (strana 8)

„Nadšení je nakažlivá věc a člověku je těžko mlčet, když kolem všechno jásá.“

„Já myslím, že civilizace není dobrá, když je bez kultury. Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.“

„Kde je nouze o ženské, tam stoupají chtíče na úkor estetických požadavků.“

„Místo šavlí máme dnes tanky a lidi nedají pokoj a nedají pokoj a nedají pokoj.“

„Vždycky se najde někde balvan nebo břeh nebo pařez, který se nebojí brzdit povodeň kalné hlouposti.“

„To by se mělo vytesat aspoň do tvarohu, když ne do mramoru.“

„Jsi-li blbej, nepij, projeví se to.“

„Vy doktoři přece jen toho víte víc, nežli si my myslíme.“

„Člověk je doma tam, kde si pověsí klobouk.“

„Já si myslím, že národní umělec jako takový je titul, o kterém je těžko mluvit, protože národním umělcem může být podle mého názoru, když umřel a když součet jeho práce leží na stole, na stole národa, a národ si tý práce váží, akceptuje ji, uzná, že ten člověk něco pro ně udělal. A pak ten národ může říct ano, toto je náš národní umělec. Ale když se usnáší o národním umělectví skupina žijících spoluobčanů, ať jsou jakýkoliv, tak je to furt jenom osobní mínění té skupiny. A nemá to s národním umělectvím vůbec co dělat. A je to jenom titul, jenom metál, s kterým se dá kupčit. A proto já si myslím, že národní umělectví je spíš taková komická záležitost. (…) Zas na druhý straně uznávám, že lidi, já nerad říkám lid, protože to je taková více méně štampilka dneska, na celém světě, ale lidi to mají rádi, protože je to velice lidský. A taky by nemělo smysl se proti tomu bouřit, nebo to zesměšňovat, protože bych v první řadě zklamal ty, kterým se to líbí, který mi to přejou.“

„Lučebním kamenem pro zjišťování pravosti daného blbce je humor: blbec skutečný nesnáší, když si někdo dělá z blbců legraci. V první řadě to nesnášejí cenzoři.“

„Král se přestal dívat do dálky a pravil: „Já byl líný vás poslouchat a teď jsem líný se ptát, o čem tu byla řeč,“ a zůstal králem ještě dlouhá léta, protože byl líný umřít.“

„Smích – tu ozvěnu našeho pláče – to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom – nedejte bohové – tu sladkou můru polapili, bylo by na světě po srandě.“

„Sentimentalita je vulgarizace smutku.“

„Víte, chlap nesmí bejt blbej ve třech případech. Za volantem, v posteli, u stolu. Všude jinde se to snese.“

„Celej svět už ví to dnes, že řetěz mravy nenapraví.“

„A dal si jednu plzeň. Natočila mu ji a přinesla mu ji krásná dívka. Dal si druhou plzeň. Natočila mu ji a přinesla mu ji překrásná dívka. Dal si třetí plzeň. Natočila mu ji a přinesla mu ji dívka bohyně. S milým úsměvem. Poručil si čtvrtou, ale mladá, rozumná dívka mu to rozmluvila.“

„Je zvláštní, že parodovat jest snazší, než stvořit parodované..“

„On autor byl vůl a překladatel není, rozumíte, proto to tak je.“