Jean Paul Sartre: Populární citáty (strana 3)

„Ten druhý je nezbytným prostředníkem mezi mnou a mnou samým.“

„Jsme naše volby.“

„Člověk je odsouzen na svobodu; protože jakmile je vržen do světa, je zodpovědný za vše, co dělá.“

„Člověk je bytost, jejímž objevením vzniká svět.“

„Člověk není souhrnem toho, co má, ale souhrnem všeho toho, co ještě nemá, čeho ještě může dosáhnout.“

„Možná, že by kritika více prospěla literatuře, kdyby především pomáhala pochopit dílo, kdyby je všeobecně chválila.“

„Chceš-li rozkazovat, považuj sebe za někoho jiného.“

„Když jsem byl malý, říkala paní Bigeoisová: „Když se budeš dívat moc dlouho do zrcadla, uvidíš opici". Asi jsem se díval ještě dále: to, co vidím, je hluboko pod opicí, na pomezí rostlinného světa, na úrovni polypů.“

„Můj život nekonečně překračuje hranice uvědomění, jehož kdy mohu o svém životě nabýt.“

„Člověk je nutně svobodný i proti své vůli.“

„Možná existuje lepší doba. Ale tahle je naše.“

„Chtěl jsem dobro – byla to pošetilost. Na téhle zemi a v téhle době neoddělíš dobro od zla.“

„Svět dává rady, jen když se ptáme, a ptát se můžeme, jen když máme přesně vymezený cíl.“

„Existencialismus není (…) ateismem ve smyslu, že by se vyčerpal dokazováním, že bůh neexistuje. Prohlašuje spíše: i kdyby bůh existoval, nic by se tím nezměnilo.“

„Být člověkem znamená snažit se být bohem.“

„Jenom to ztrácíme, čeho se sami vzdáváme.“

„Jsme odsouzeni k svobodě.“

„Jsem ochoten být zlý, abych se mohl stát dobrým.“

„Když se člověk patlá ve vlastní sliznaté intimitě, co mùže objevit jiného než
smutek z těla, podlou lež o rovnosti a zmatek.“