Kálidása byl indický básník a dramatik. Mezi jeho nejznámější díla patří lyrická poema Méghadúta , divadelní hra Abhidžňánašákuntala či epos Kumárasambhava . Není známa doba, kdy Kálidása žil, mnoho badatelů však spojuje jeho působení s dobou guptovského krále Čandagupty II. .
Kálidása byl vynikajícím znalcem sanskrtu a jeho postavení v dějinách sanskrtské literatury je asi takové, jako má Shakespeare v dějinách literatury anglické. Jeho díla byla založena zejména na filosofii a hinduistické mytologii. Projevoval v nich vřelý vztah k lidem a okolní přírodě, opěvoval krásné ženy, ctnostné brahmány, vzorné krále i vznešené askety. Jeho divadelní hry vynikají formální dokonalostí a hlavními nositeli bohatého děje jsou v nich ženy.
O samotném Kálidásovi není známo prakticky nic mimo obsahu jeho děl. I přesto, že mu je připisováno mnoho děl, je pravděpodobné, že byl autorem jen některých z nich.
Wikipedia
Mālavikāgnimitram, i.17. In Poems from the Sanskrit, trans. John Brough (London: Penguin, 1968), no. 165; as reported in A Dictionary of Scientific Quotations by Alan L. Mackay (Bristol: IOP Publishing, 1991), p. 136.
“One who is blind throws away even a garland of flower placed on his head, thinking it is a snake.”
Abhijñānaśākuntalam (The Sign of Shakuntala)
“A jewel is sought after and has not to seek.”
Kumārasambhava, Canto V, 45; translation by M. R. Kale
