Marcus Tullius Cicero: Citáty o životě (strana 2)

„Stáří je pak posledním dějstvím života jako nějakého dramatu, jehož vyčerpávající únavě musíme hledět uniknout, zvláště když k tomu přistoupila omrzelost a přesycení.“

„Jestliže vážnější nemoci těla dovedou překazit příjemnost života, tím spíše ji musí překazit nemoci duše, k nimž patří touha po bohatství, slávě, panování, po rozkoších těla, návaly sklíčenosti, omrzelosti a zármutku, které hlodají v duši a moří ji starostmi.“

„Smrt je hrozná pro ty, jimž všechno končí s životem, ne však pro ty, jejichž sláva je nesmrtelná.“

„Příroda nám dala krátký život, ale památka na plodný a pracovitý život zůstane věčně.“

„Jaká sladkost zůstane v životě, když z něj vezmete přátelství? Připravit život o přátelství je jako připravit svět o slunce. Opravdového přítele je třeba si vážit více než příbuzných.“

„Každý má být spokojen s dobou, která je mu dána k životu. Krátký čas života je dost dlouhý na to, abys žil dobře a čestně.“

„Věnovali se tomu největšímu ze všech umění, totiž umění správně žít, a to spíše způsobem svého života než skládáním spisů.“

„Rozvážnost je umění života.“

„Rozum je jako světlo a záře života.“

„Přesycenost životem přináší s sebou čas zralý pro smrt.“

„Příjemná je chvála vycházející od těch, kteří sami ve chvále žili.“

„Žít znamená přemýšlet.“

„Smrt buď naše duše ukončuje nadobro, a pak jí vůbec nedbáme, nebo si ji dokonce musíme přát, uvede-li naši duši někam, kde bude žít věčně.“

„Nikdo není tak stár, aby si nemyslel, že může žít ještě aspoň rok.“

„Lidský věk svůj průběh přesně stanovuje a je to jediná cesta přírody, a to docela prostá. Každému životnímu období je přidělen vhodný a pravý čas.“

„Dokud je život, je i naděje.“

„Život lidský je už takový, že nikdo se nepouští do činu bez naděje na prospěch pro sebe.“

„Činy se rozcházejí se slovy.“

„Téměř všichni staří prohlásili, že nic nelze poznat, nic pochopit, nic vědět. Že smysly jsou omezené, duchové tupí, život krátký.“