Michal Viewegh citáty

„Nosím smutek za člověka, kterým jsem mohl být.“

„Kvůli tomuhle čteme: protože skoro každá (aspoň trochu dobrá) kniha se nějak dotýká našeho skutečného života, protože téměř pokaždé narazíme na něco, co jsme prožili nebo prožíváme.“

„Každý druhý člověk trpí nedostatkem klidu. Příliš ticha může rušit.“

„Posláním andělů není klást otázky, ale dávat alespoň trochu uspokojivé odpovědi. Existuje ovšem uspokojivá odpověď pro třináctiletou dívku umírající na rakovinu?“

„Člověk je nakonec vždycky sám. Možná je užitečné začít si zvykat.“

„Co když ho přitahuje především proto, že ona na šťastné konce ještě věří?“

„Co mohu od života ještě očekávat? Chybně položená otázka. Ne my od života, ale život od nás ještě cosi očekává.“

„K čemu je dobré trávit večer útěkem před sebou samým, když se nakonec stejně celý vyčerpaný dohoním u sebe doma?“

„Život není problém, jenž je třeba vyřešit, ale tajemství, které by se mělo prožít.“

„(O Václavu Klausovi) Chlapeček z píškoviště, napadá mě: všechny povýšeně peskuje, a když mu jiný kluk konečně dá přes prsty, utíká s pláčem k mamince.“

„Drobné valounky štěstí nelze objevit jinak než trpělivým prosíváním všednosti.“

„Připadá mi fascinující, jak se ryzí fikce (román) na plátně pokaždé zhmotní: najednou jsou tu skuteční lidé, skutečné byty…“

„Hudba je jazyk srdce.“