Milan Kundera: Populární citáty (strana 4)

„Dítě – existence bez životopisu.“

„Když Bůh pobídl lidstvo, aby se milovalo a množilo, mínil tím, pane doktore, škaredé i krásné. Ostatně jsem přesvědčen, že estetické kritérium je od ďábla, ne od Boha. V Ráji nikdo ošklivost a krásu nerozlišoval.“

„Změní se něco na válce dvou afrických států ve čtrnáctém století, bude-li se nesčetněkrát opakovat ve věčném návratu? Změní: stane se z ní blok, který ční a trvá, a její blbost bude neodčinitelná.“

„Čtyřicátník nejenže nevyžaduje věrnost, ale cítí se bezpečněji, mají-li jeho přítelkyně vážné známosti.“

„Řekněte pane jaká je v tom moudrost, abych já byl pověšen, protože jste se zamiloval do pitomé Agáty. Ani se už nedovíte, jak jsem se zamiloval já. Ta krásná smutná dívka byla služkou na zámku a já jsem se pak na ten zámek dostal taky jako sluha, pane. A to se nedovíte, protože mě oběsí.“

„Nikdo to neví lépe než politikové. Kdyže nablízku fotografický aparát, hned utíkají k nejbližšímu dítěti, aby je zvedali do výše a líbali je na tvář. Kýč je estetickým ideálem všech politiků, všech politických stran a hnutí. Ve společnosti, kde existují vedle sebe různé politické směry a jejich vliv se tudíž vzájemně ruší či omezuje, můžeme ještě jakž takž uniknout inkvizici kýče; jednotlivec si může uchovat svou osobitost a umělec vytvořit neočekávaná díla. Tam však, kde jedno jediné politické hnutí má všechnu moc, octneme se rázem v říši totalitního kýče.“

„Poznání je jedinou morálkou románu.“

„Ti, jejichž život se vyjevuje jako ztroskotání, se vydávají na lov těch, kdo jsou tím vinni.“

„Oko… bod, ve kterém je identita člověka koncentrovaná.“

„Ráda chodila po ulici s knihou v ruce. Tím se odlišovala od ostatních.“

„Na konci pravé lásky je smrt, a jenom ta láska, na jejímž konci je smrt, je láskou.“