Roger Federer je švýcarský profesionální tenista, kterého řada komentátorů, odborníků a tenistů považuje za nejlepšího hráče historie tenisu. Představuje olympijského vítěze v mužské čtyřhře z Pekingských her 2008 a stříbrného olympijského medailistu v mužské dvouhře z Londýnských her 2012. Mezi profesionály vstoupil v červenci 1998. Členem elitní světové desítky žebříčku ATP byl nepřetržitě od října 2002 do listopadu 2016 a vrátil se do ní po lednovém triumfu na Australian Open 2017.
Na okruhu ATP Tour vyhrál sto dva turnajů ve dvouhře a čtyřicet devětkrát odešel jako poražený finalista. Ve čtyřhře si připsal osm trofejí a zaznamenal šest finálových proher. S počtem dvaceti singlových titulů na Grand Slamu je nejúspěšnějším mužským tenistou vůbec. Jako jediný muž osmkrát vyhrál Wimbledon a v otevřené éře také spoludrží rekordní počet šesti trofejí na Australian Open a pěti na US Open. Pařížským titulem z French Open 2009 zkompletoval jako šestý hráč historie kariérní Grand Slam. Patří mu řada rekordů, včetně 30 finálových účastí z turnajů „velké čtyřky“, kde se jako jediný muž historie probojoval nejméně pětkrát do finále každého z nich. Od Wimbledonu 2005 do Australian Open 2010 se objevil v osmnácti z devatenácti finále. Zůstává jediným, jenž si bez přerušení zahrál ve dvaceti třech semifinále a třiceti šesti čtvrtfinále. Na Australian Open 2016 završil rekordní sérii 65. grandslamů bez abscence. Startem na Australian Open 2018 navýšil rekordní zápis 52. čtvrtfinálem a 43. semifinálem z turnajů „velké čtyřky“. S počtem 332 vítězných zápasů z grandslamové dvouhry zůstává na čele historických statistik. Jako první si připsal více než 65 výher z každého majoru. Stal se vůbec prvním švýcarským mužem, který získal trofej v jakékoli grandslamové soutěži.
Na Turnaji mistrů vyhrál rekordních šest titulů ve dvouhře a nejvyšší počet 55 utkání, stejně jako se objevil v jeho 15 ročnících. V rámci série ATP Masters 1000 si zahrál finále všech devíti aktuálně pořádaných událostí a vybojoval dvacet sedm trofejí. V kategorii ATP 500 sdílí rekord 20 trofejí s Nadalem. Dosáhl také nejvyššího počtu sedmnácti titulů ATP z akcí hraných na trávě a šedesáti čtyř na tvrdém povrchu.
Na žebříčku ATP byl pro dvouhru nejvýše klasifikován v únoru 2004 na 1. místě a pro čtyřhru pak v červnu 2003 na 24. místě. Na čele singlového žebříčku strávil v pěti obdobích historicky nejdelší časový úsek, do května 2018 309 týdnů, z toho mezi lety 2004–2008 opět rekordních 237 týdnů bez přerušení. Osm sezón v řadě skončil do 2. místa světové klasifikace a deset sezón za sebou nezakončil hůře než na 3. příčce.Jako první tenista překročil na odměnách hranici 50, a v květnu 2015, také 90 miliónů dolarů a zůstává první v historické statistice s více než stopatnácti milionovým výdělkem. Na zahajovacích ceremoniálech Athénské olympiády 2004 a Pekingské olympiády 2008 byl vlajkonošem švýcarské výpravy.
Trénuje ho kapitán švýcarského daviscupového týmu Severin Lüthi, s nímž spolupracuje od léta 2007. V říjnu 2013 tak nahradil Američana Paula Annacona, jenž byl hlavním koučem od léta 2010. Od počátku sezóny 2016 se druhým trenérem stala bývalá světová trojka Ivan Ljubičić z Chorvatska. V roli fyzioterapeuta působí Daniel Troxler a kondiční přípravu vede Pierre Paganini.V dubnu 2009 se po téměř devítiletém vztahu oženil s bývalou švýcarskou tenistkou slovenského původu Miroslavou Vavrinecovou . Do manželství se 23. července 2009 narodily dcery, dvojčata Myla Rose a Charlene Riva Federerovy. Druhá dvojčata, synové Leo a Lenny, přišla na svět 6. května 2014. Věnuje se také filantropii a charitě. Založil nadaci na pomoc znevýhodněných lidí a za účelem propagace sportu. UNICEF jej roku 2006 jmenoval velvyslancem dobré vůle.
Jako reprezentant země helvetského kříže dovedl tým k vítězství v Davisově poháru 2014. Spolu s Martinou Hingisovou vyhrál Hopmanův pohár 2001 a po boku Belindy Bencicové Hopmanův pohár 2018.
Během své kariéry obdržel řadu ocenění. Pětkrát se stal mistrem světa ITF ve dvouhře mužů a ATP Tour jej pětkrát vyhlásila nejlepším tenistou, stejně jako hráčem prvního desetiletí třetího milenia. Pětkrát také převzal cenu pro nejlepšího sportovce Evropy. Jako první vyhrál čtyřikrát sportovní cenu Laureus pro nejlepšího sportovce světa. Výkony na dvorci mu opakovaně zajistily trofej pro nejlepšího švýcarského sportovce a v roce 2003 byl zvolen Švýcarem roku.
Wikipedia
✵
8. srpen 1981
