Šarlota Lucemburská byla druhou dcerou velkovévody Viléma IV. Lucemburského a Marie Anny Portugalské.
Její starší sestra, velkovévodkyně Marie-Adléta, byla 14. ledna 1919 přinucena k abdikaci. Šarlota nastoupila na její místo a musela se potýkat s revolučními náladami. V referendu 28. září 1919 se 77,8 % voličů vyjádřilo pro zachování monarchie, nová ústava však výrazně omezila pravomoci hlavy státu. Na rozdíl od své sestry se Šarlota rozhodla příliš se nevměšovat do politických záležitostí.
Wikipedia
„Moje srdce říká ano, ale můj rozum říká ne.“
když jí německá vojska vyzývala k návratu do Lucemburska během 2. světové války
Zdroj: Evropské šlechtické rody, Wilhelm Ziehr, str. 21