Voltaire: Populární citáty (strana 4)

„Manžel, který si zamane překvapit svou ženu, bývá obvykle sám překvapen.“

„Člověk se narodil k činnosti. Nebýt ničím zaměstnán a neexistovat je pro člověka totéž.“

„Je jasno, že každý jednotlivec, který pro jiné mínění pronásleduje člověka, svého bratra, je netvor.“

„Může počet viníků proměnit zločin ve ctnost?“

„Cynismus je výbornou zbraní proti pokrytectví. Dává věcem jména, která jim příslušejí. Přispívá k tomu, že skutečnost nabývá objektivnější fyziognomie.“

„Člověku byla dána řeč, aby zakryl své myšlenky.“

„Hloupá a prostoduchá žena je požehnání boží.“

„Moc vždy zotročí člověka, který ji drží v ruce.“

„Příliš slavné jméno je těžké břímě.“

„Nesmrtelnost není zaručena, avšak každý rozumný by měl na ni vsadit, neboť konec konců nic neztrácí.“

„Člověka posuzujeme spíš podle otázek než podle odpovědí.“

„Chci, aby můj správce, můj krejčí, lokaj i moje žena věřili v Boha; myslím si, že budu méně okrádán a méně podváděn.“

„Kdo hledá štěstí, je jako pijan, který nemůže trefit domů, přesto že ví, že má dům.“

„Bohoslovci okamžitě začnou tvrdit, že bůh je rozhořčen, jakmile se člověk neztotožní s jejich míněním.“

„Filosof je milovníkem moudrosti, lépe řečeno, pravdy. Všichni filosofové se vyznačovali těmito vlastnostmi. Ve starověku není jediného filosofa, který by neposloužil lidem příklady ctností a morálním poučením. Všichni se mohli mýlit v oblasti fyziky, ale tu tak málo potřebujeme v praktickém životě, že filosofové by se bez ní obešli. Celá staletí trvalo, než lidé poznali část zákonů přírody. Ale moudrému stačí jediný den, aby poznal povinnosti člověka.“

„Odvěký zákon tvůrčího génia je: kráčet po cestách, po kterých dosud nikdo před ním nešel, pohybuje se vpřed bez průvodce, bez naučených schopností, bez pravidel; často na své cestě bloudí, ale všechno, co vzniklo z pouhého rozumu a pečlivosti, zanechává daleko za sebou.“

„Vysvětlovaný vtip přestává být vtipem. Každý komentátor je hlupák.“

„Iluze je první ze všech radostí.“

„Copak může být něco bláznivějšího než touha vláčet břemeno, kterým chceme co chvíli praštit o zem? Děsit se toho, čím jsme, ale neustále na tom lpět? Hřát za ňadry hada, který nás požírá tak dlouho, dokud nám nesežere srdce?“