„Neplij ve studánku, nevíš, kdy z ní zase budeš píti.“

„Moře dá zapomenout na kaluže, ne na studánky.“

„Člověk si nemůže koupit východ slunce nebo já nevím, oko studánky. Ale samozřejmě není k zaplacení ani cit, vztah, láska, smysl pro humor a celková citlivost.“

„O lásce Naklonil jsem se nad studánku a – namouduši, kdybych nemiloval Narcise, zamiluji se do sebe.“

„Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne nemusí týden pít.
„Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ.
„Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“
„A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?“
„Co kdo chce…“
Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce…“

„Vždycky říkám, že divadlo je jako voda. Něco jako vodopád. Něco velká řeka. Něco studánka jenom, něco přeháňka. Něco kýchavá rýma. Něco bouře a něco kaluž. A teď se to mele hlava nehlava.“

„Každé mládě a mládě člověka především, je ještě nezkažené, je dobré, to až teprve život ho později nutí ohýbat hřbet a křiví mu páteř. Mládě má místo očí studánky a těmi vám bezprostředně děkuje - ne slovy díků, ale prožitkem radosti.“

„Na pasece zavoní večerní vůně, motýli uprchnou a něžný svit obestře listí a květiny. Pak zmizí i červánky nad horami, příroda utichne a nastane noc, která dýchne svěží chlad na trávu a uzavře koruny květů. Nastane bílá a tichá červencová noc, noc snů a lásky, noc průzračná jako studánka ve skalách.“