„Franckova sonáta je obrovskou výzvou. Právě proto, že se hraje a byla hrána těmi největšími mistry. Zaujmout s ní všechny posluchače, zvláště ty, kteří ji dobře znají a mají rádi některou z interpretací, je těžké. Zde je takřka nemožné přijít s něčím novým a originálním. Já jsem tuto sonátu hrál mnohokrát a za tu dobu, co ji mám na repertoáru, jsem náhled na interpretaci změnil například hned v první větě. Dříve jsem ji cítil jako velmi expresivní a dychtivou po každém tónu, který musím modelovat a opečovávat. Dnes tuto větu vnímám naopak jako velmi intimní záležitost, která ve svých vnitřních obloucích a frázích musí působit jako melodie a která se line jen tak mimochodem.“

Témata

doba , novost , tón , těžkost , oblouk , posluchač , možnost , věta , dychtivost , interpretace , fráze , záležitost , melodie , výzva , repertoár , mistr