„Staré rány fyzické i psychické se proberou bolestí ve stáří. Tělo nezapomíná když člověk nešetří svoje tělo a mysl. Když člověk ignoruje tak se to nikde vždycky projeví. Dobré je naslouchat svému tělu a nepretěžovat ho dřinu života. Zdravý je přeci to nejvíc co každý jedinec má. A přesto si ho někteří lidé svého těla a mysli neváží. Ach jo je těžké umět se vcítit a představit si bolesti druhych lidí. Omezení těla a mysly druhých je pro mě bolestivé. Dostat to z mysly je snímání bolesti. Být citlivej člověk je utrpení když cítíš víc než bys vůbec chcel. A už od dětství chápat víc všeho díky umění se do toho vžít vicitit to citít jak to dobré a špatné hluboce a upřímě.“