„Usměj se, je to zadarmo, a přes to k nezaplacení.“

„Peníze jsou k nezaplacení.“

Eugen Brikcius (1942)

„Čas je zdarma, ale je k nezaplacení.“

Harvey Mackay (1932) americký podnikatel a novinář

„Člověk si nemůže koupit východ slunce nebo já nevím, oko studánky. Ale samozřejmě není k zaplacení ani cit, vztah, láska, smysl pro humor a celková citlivost.“

Bolek Polívka (1949) český herec, mim, dramatik a scenárista

„Co by zbylo z kafkovské legendy, kdyby Kafka nenařídil Brodovi, aby spisy spálil. Co by zbylo z van Gogha, kdyby své obrazy draho prodával. Co by zbylo ze mě, kdybych měl na zaplacení nájmu.“

Václav Hájek (1974)

Zdroj: [Lukavec, Jan, Hájek, Václav: Jak rozpoznat odpadkový koš. Eseje o stereotypech ve vizuální kultuře, iliteratura.cz, 2011-07-13, 2012-07-04, http://www.iliteratura.cz/Clanek/30297/hajek-vaclav-jak-rozpoznat-odpadkovy-kos-eseje-o-stereotypech-ve-vizualni-kulture]

„Nejcennějším vkladem, který do integrující se Evropy můžeme právě my přinést, je naše draze zaplacená historická zkušenost.“

Václav Klaus (1941) politik, bývalý prezident České republiky

projev 28.10.2007

„Získání a potěšení z fyzické pohody, duševního klidu a duchovního klidu jsou pro jejich majitele k nezaplacení, pokud mezi námi dnes existuje takové štěstí. Je však ideální usilovat se o to, a podle našeho názoru lze tuto jedinečnou trojici vyváženého těla, mysli a ducha dosáhnout pouze prostřednictvím Contrology.“

Joseph Pilates (1883–1967)

„Vstřebat tyto emigranty by bylo nad schopnosti spořádané, prosperující země, nemluvě o zemi nově zrozené a bojující o to, aby se sama ubránila. Stovky tisíc mužů, žen a dětí byly soustředěny ve stanech v tranzitních táborech, kterým se říkalo ma'abarot. Neměli tam soukromí a podmínky byly otřesné. Byl zaveden zárodečný výchovný systém pro děti, ale ty trpěly velkým horkem a prachem v létě a válely se v blátě za zimních dešťů. V jednom okamžiku nezůstalo vůbec žádné obilí ani peníze na zaplacení dodávek, jež měly přijít po moři z Ameriky.“

Chajim Herzog (1918–1997) izraelský politik, šestý prezident Izraele

V souvislosti s přistěhovaleckým procesem
Zdroj: [Gilbert, Martin, Izrael: Dějiny, BB Art, Praha, 2002, 80-7257-740-9, 265, Dále jen: Izrael: Dějiny]

„Obecné principy berního úředníka podle S. P. Stewerse:
1. Daň se musí vybrat, ať to stojí co to stojí
2. Nejsilnější zbraní berního úřadníka jsou nejasné zákony.
3. Politické strany se doměřují až podle výsledku voleb.
4. Kdo si najal daňového poradce, má co skrývat.
5. Kdo má ještě na daňového poradce, tomu byla vyměřena malá daň.
6. Není vhodné kontrolovat subjekt, který má daňového poradce, lze-li kontrolovat subjekt, který nemá daňového poradce.

Výběrčí pragma (prohlášení k berním úředníkům S. J. Moora):
1. Nechoďte do bohatých firem. I když jim doměříte daň, ještě jim zbude na daňového poradce a můžete vybranou daň vracet.
2. Nechoďte do chudých firem. I když jim doměříte daň, nebudou mít na její zaplacení.
3. Hledejte střední firmy, které mají jen na doměřenou daň. Když je doměříte, už jim nezbude na daňové poradce nebudete daň vracet.
4. Vždy jednejte pomalu a nepřehledně.“

Murphyho zákon

„Citát o úvaze o počasí a fantazie
Sluníčko sluníčko hrabe🤪 mi z něj maličko. A je mi to jedno stejnak jsou všichni hříšníci tak proč by se neměly vařit v teple jako v pekelných kolech. A stejnak to není tak hrozný. A navíc co když by projednou vypnuli ty měřiče a spíš než se stresovali z možných problému se hodili do klidu a nechali to na přirodě. Ale ještě předtím moc moc plevelu do města a pnoucích plevelů po fasádách a nechat tu zeleň svobodně růst vždyť i ona chce demokracií v růstu ne diktování kde si má růst a kde má bejt hubena proč by to nemohla bejt džungle zarostlá zeleně plná. Na estetiku krasu měst bych nehleděla taková trochu scenerie jako z apokaliptickych filmů kde z měst zmizela lidská činnost a příroda si to pretvořila k obrazu svému. Náke zakony pro přirodu nezabráni odplavováni a ničeni zeleně na úkor potřeb lidského života a stavění nového a nových budov který zaplacenou zabijou zeleň a stejnak to nic nezmění. 🤷‍♀️A adaptovat se na to nikdo nemusí protože jsou všichni chudí a nezajímají se o to a nemužou to zmirnit ani změnit. A navíc beztak víc řeší to jak se uživit než jak ochladit planetu. A nemají k tomu takovej cit jako ti kteří něco pěstujou a mají to jako obživu a musí odhadovat a počítat z rozmary počasí a nejen to počasí ale i škůdci a choroby a jiný problémy. Takže vesměs se počasí podléhají ti co něco mají, a ti co nic nemají ti nemají co stratit a co sčítat a s čím se trápit. Takže mladí co žijou v mamahotelu nemužou být v depresi že jim uhoří odfoukne pomlatí úrodu počasí když maji beztak hovno💩 🤔🤣. Nebo aspoň já.“

pří👁zrak🍀👻🌿

„A teď, když vstupoval do závěrečných fází svého aktivního života, začínal chápat, že pokud nedojde k nějaké nepředvídané souhře okolností, jeho život se nezmění. Byl oklamán. Odjakživa se domníval, že v jeho dospělosti jednou nastane čas jakéhosi stabilizovaného stavu, kdy se naučí využívat veškeré triky, jak řídit svůj život nebo jen jednoduše žít. Kdy vyřídí veškerou poštu a e-maily, všechny papíry bude mít v pořádku, knihy vyrovnané na policích podle abecedy, oblečení a boty v dobrém stavu v šatnících a v botníku, všechny věci na svých místech, kde je bude umět najít, Svou minulost včetně dopisů a fotografií roztříděnou v krabicích a šanonech, soukromý život usazený a poklidný, stejně jako bydlení a peníze. Za celé ty roky nikdy k žádnému podobnému urovnání nedošlo, stabilizovaného stavu nikdy nedosáhl, ale přesto nadále předpokládal, aniž by nad stavem věcí uvažoval, že je už na dosah chvíle, kdy po vynaloženém úsilí kýženého stavu dosáhne, že nastane okamžik, kdy jeho život bude přehledný a duše svobodná, a jeho dospělá existence bude moct náležitě začít. Ale nedlouho po narození Catriony, přibližně v době, kdy se seznámil s Darlene, se domníval, že situaci poprvé vidí v celé její nahotě: v den, kdy umře, bude mít na sobě ponožky, které nepůjdou do páru, v počítači bude mít hromadu nezodpovězených e-mailů a v brlohu, kterému říká domov, budou nadále košile s chybějícími manžetovými knoflíčky, selhávající světlo na chodbě, nezaplacené složenky, neuklizená půda, mrtvé mouchy, a kolem něho budou kamarádi čekající na odpověď a milenky, k nimž se nebude hlásit. Zapomnění, poslední slovo v uspořádání všech věcí, mu bude jedinou útěchou.“

Ian McEwan (1948) anglický spisovatel